evapetra

Silný příběh, který ani po třech tisíciletích nezestárl. Byli a jsou to pořád ti sami lidé, jejich intriky, boj o moc, slávu, bohatství v konfrontaci se silou lásky a citů. Filmové zpracování tohoto antického dramatu se Řekům opravdu povedlo. Celková atmosféra úchvatná a herecké výkony hlavních představitelů, při těch často až mrazí. Zvláště Irene Papas v roli matky, zoufale bojující o to nejdražší, své milované dítě, je opravdu skvělá. Ráda bych tuto herečku ještě v něčem viděla. Bylo to moje první setkání s řeckým filmem a rozhodně si nenechám ujít některé z dalších děl režiséra Cacoyannise. Tento film si prostě zaslouží pět hvězdiček stejně jako kvalitní Metaxa.

Na úspěchu filmu má určitě největší podíl výběr herce pro hlavní roli. Brandauerův výkon je opravdu strhující a uvěřitelný.Podařilo se mu věrohodně podat ten vnitřní boj mimořádně talentovaného umělce s touhou po kariéře a svým svědomím. Divák samozřejmě ví, co je správně, ale není vždycky tak lehké odsoudit. Alespoň já jsem to tak cítila po zhlédnutí filmu , už ale ne po přečtení románu Klause Manna, ve které hlavní hrdina vyznívá jednoznačně jako zavrženíhodná svině. Musím říct, že Mefisto je jedním z mála případů, kdy se kniha podaří převést na plátno tak dobře, že film svoji knižní předlohu předčí.

Moje nejoblíbenější sci-fi s nápaditou zápletkou, výbornou hudbou a závěrečnou scénou, která mě kdysi v kině šokovala a která právem patří mezi ty nejpůsobivější pointy v dějinách filmu. V románu Pierre Boulle uzavřel příběh jinak, ale tvůrci filmu udělali dobře, že konec pozměnili.

Film, který mě ani po opakovaném zhlédnutí nepřestává fascinovat. David Hemmings se skvěle sžil s rolí módního fotografa, zhýčkaného a otráveného nájezdy dívek, bažících po slávě v modelingu. K nejnapínavějším částem filmu patří ta, ve které Hemmings s profesionální vášní vyvolává a zvětšuje fotografie, s cílem přiblížit nečekaně objevený detail. Náhle objevená stopa po zločinu však stejně náhle mizí. Ale stal se vůbec nějaký? Druhá hlavní role patří ve Zvětšenině větru, jehož skučení a hvízdání v nočním parku se výrazně podílí na tajemné atmosféře filmu.

Režisérovi se podařilo přenést na filmové plátno celou tu nádheru Renoirových obrazů a dokonale vystihnout atmosféru, která provázela jejich vznik. Jsou to přímo vizuální orgie, doprovázené navíc krásnou hudbou. Děj filmu se odehrává v jednom z posledních roků Mistrova života, v době, kdy byl již hodně sužován nemocí a stářím. Jeho pozdní díla se rodila v bolestech a utrpení, ale přesto září pestrou škálou tónů jásavých barev. Malířovy moudré myšlenky a postřehy, týkající se života, malování a vnímání umělecké tvorby se jistě dotknou každého umělce a obohatí i člověka, který se sám alespoň dokáže z té krásy, kterou vytvořili jíní, radovat.

Svým významem dosti důležitá událost z evropských dějin, o které jsem předtím neměla ani tušení. S velkým zájmem jsem tedy sledovala film, který její zákulisí osvětluje. I když člověk samozřejmě nemůže pochybovat o tom, jak to celé dopadne, sleduje tu slovní diplomatickou přestřelku s napětím. Jaké zbraně asi použije noblesní švédský konzul k tomu, aby odradil německého generála od šíleného záměru? Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií.

V tomto pomalu plynoucím poetickém snímku se prolínají osudy několika Bratislavanů. Student Jožko se učení a návštěvám školy příliš něvěnuje a místo toho rozjíždí s kamarády bigbeatovou kapelu, jeho otec slaví životní jubileum a rád by se posunul v pracovní kariéře.Nejvíce prostoru dostává dvojice milenců. Andrej, dosud znuděný rutinními vztahy, touží ulovit nezávislou a nepoddajnou Vandu, děvče s krásnýma, uhrančivýma očima, jejichž pohled ještě podtrhují tehdy módní výrazné oční linky. Hlavní role v tomto filmu ovšem náleží slovenskému hlavnímu městu poloviny 60. let, ze kterého na nás dýchá neopakovatelná atmosférá tehdejších ulic, pracovišť, domácností a hospod. Potěšilo mě třeba letmé setkání s mladým Lasicou a Satinským. A Beatmeni válí!