fragre

Krásný temný květ pozdní fáze první vlny psychedelie. Eros a rebelantství. Některé pasáže jsou obrazově opojné. Vliv Klimta a Schieleho (a Aubreye Beardsleye) je tu silný, ale nenazval bych to vykrádáním, jako předhodnotitel Expozituror. Jmenovaní umělci (jakož i celá secese) za mnohé vděčí japonskému umění (hlavně dřevořezům), takže je to spíše splátka dluhu. Japonská představa evropského středověku je svérázná, ale působivá.

Dobová italská kopie amerických adolescentních komedií. No, to kopírování dopadlo vcelku skvěle, je to stejně blbé jak originál. Slunce, moře, vzduch, krásní mladí lidé (až na nějaký ty "komické" typy, které jsou obtloustlé či rachitické nebo brejlaté), zápletka, která se dá vmáčknout do popěvku "má mě ráda, nemá mě ráda, vlez mně na záda", řádná dávka přihlouplého humoru a happy end. Ale hezké exteriéry a občas svižná twistová melodie. Nicméně, ani s podporou nostalgie to na tři hvězdičky nedosáhne.

Španělská válka v magickorealistickém rouchu. Republikánské slavnosti nesou se zde v duchu karnevalu, tedy všeobecné rovnosti a radosti. Frankistické rituály jsou spoutány násilným řádem, vyjádřený zde pochodováním, a prováděny v opulentní barokní církevní formě, která zde vládne i u poprav inscenovaných jako krvavé divadlo odkazující svou ikonografií na obrazy umučení světců, což vlastně odpovídá heslu frankistického generála Astraya Viva la muerte! Vložky dobových dokumentárních záběrů krotí snad až přilišnou obraznost filmu.

Tak takový ten erotický sen postarších pánů, že se do nich zblázní mladá kráska, zde tedy lehce krytý formou psychologického filmu. Bohužel, je to, navzdory všemu erotismu, film občas trochu nudný. Jiní tvůrci se se stejným tématem popasovali poněkud lépe - zde a zde. Ovšem ta dvojice krásek, ta jednomu udělá. Takže za ně a za vášnivou scénu v zubařské ordinaci,kteroužto scénu našinec musí obdivovat, neb jej v takové ordinaci tělesné touhy valem opouštějí, slabé tři hvězdičky.

Komedie, která v závěru přechází do drsnějších a vážnějších poloh. Putování zajaté hlavy italského odboje - profesora Bonafeho - s jeho věznitelem - fanatickým fašistickým poddůstojníkem Arcovazzim je většinou pěkně groteskní a dá vzpomenou na filmy jako Velký flám či na sérii se Sedmou rotou. Oba hrdinové se motají v absurdních situacích vyvolaných válkou a jejich situace se neustále dramaticky mění, ale ten konec s lynčujícím davem již tak veselý není. Kdysi dávno našinec ten film viděl v čs. televizi, dokonce s českým dabingem. Ještě mu z té doby v paměti utkvělo jak fanativký Arcovazzi mučí profesora přednesem angažovaných básní, které se hemžily rýmy jako: Pro koho mé srdce tluče? Duče! - Ugo Tognazzi svého fašistu, jehož úroveň indoktrinace ideologií je větší než jeho úroveň inteligence, hraje skvěle.

Velice běžná dobová detektivka, která by dnes vyzněla už trochu nudně. Gang chce propašovat uloupené diamanty z Londýna do Amsterodamu. Pomocí vydírání zapojí do plánu manažera beatové skupiny The Small Faces, který je má propašovat v zvukových nahrávkách ( Master Tapes), leč policie bdí..... To jediné čím je ten film zajímavý jsou pasáže obsahující vystoupení tehdy známých koryfejů pop-music: dívčí kapely The Chantelles, zpěvačky Kiki Dee a skupiny The Small Faces. Jen tyto film posunou aspoň na poctivé tři hvězdičky.

Nemohu si pomoci, film mi připadá jako rumunská odpověď na Nespoutaného Djanga. Odpověď svým způsobem ironická a v každém pádě realističtější, kde násilí není jen pseudointelektuálská hra. Věru, Valašsko r. 1835 si po několikasetleté civilizační misi Turecka nezadalo v drsnosti s otrokářským americkým Jihem kol. r. 1860. Četné záběry dvojice jezdců jedoucích prérií k vzdáleným a k nebi se pnoucím horám vypadají naprosto vzorově westernově.

Toto je příběh z rodu těch, z nichž si utahuje film Fantom Morrisvillu. Pro našince, který si v dětství ládoval hlavu podobným brakem v literární podobě, prostě nádhera. Skvěle přehrávajíci Bela Lugosi v roli zlopověstného Roxora, který chce vládnout světu, a který má k ruce celou kompanii velmi barvitě vyhlížejících pomocných lotrů. Dále jsou tu krásky v ohrožení, souboje muže proti muži, úskoky, drama, poodhalené taje Orientu, a to vše v exotickém prostředí. A občas je to odlehčeno příhodně prostoduchým humorem. Kupodivu nejslabší figurou tohoto skvělého škváru je hlavní hrdina bez bázně a hany. Vypadá jako taková slabší kopie Douglase Fairbankse.

Jestli v tom není nějaký mindrák z toho slavného Západu, že tolik dobrých východoevropských režisérů na tom Západě točí takové šlaky. Tohle je ještě horší než Soukromé neřesti, veřejné ctnosti. Tam aspoň byly lepé obnažené děvy, tady je překvapivě nudně hrající Monica Vitti (vypadající jako panička), která má románek s mladým "revolucionářem" (jak měšťácké!), který mimochodem vypadá a chová se jako svéprávnosti zbavený trotl. Tedy při scéně hrdinčiny pomsty jsem se musel smát, ač to zřejmě mělo být tragické. Odstřelí lumpa a brouká si při tom Podmoskovskije večera.

Pro tuto roli Rowanu Atkinsonovi prospělo, že zestárnul, jak je vidět v detailních záběrech tváře. Tím byly zcela odbourány jakékoliv konotace na Mr. Beana, Johnnyho Englishe či Černou zmiji. Působí v této roli velice lidsky a až neokázale soucitně. Je to jiný Maigret než ten Gabinův, chybí mu zcela bodrost, ale je to působivě zahraný Maigret. --- Ty exteriéry předměstské Paříže 50. let vypadají navzdory francouzským reklamám velice středoevropsky. Nebyly točeny někde v Praze či Budapešti? PS Jak mne upozornila kolegyně bubun, za což jí děkuji, byly exteriéru vskutku točeny v Budapešti.