fragre

Výrazně lepší než jiný soudobý sovětský scifistický šlak Planeta bouří. Pěkná výtvarná stylizace, jak pozemské vesmírné techniky (tehdejší) blízké budoucnosti, tak i techniky mimozemské. Trochu mi však připadalo, jako by ta stylizace patřila spíše do čtyřícátých let než do let šedesátých, zvláště u těch mimozemšťanů-Centurionů. Pogagarinovský naivní optimismus a protizápadní moralizování však i zde slaví triumfy.Tak se zde sovětský akademik Krylov domnívá, že civilizace, která je tak vyspělá, že dokáže navázat styk se Zemí, musí být nutně na vysoké mravní úrovní a do kosmu ji žene jen žízeň po vědění. Mistruje přitom zahraničního (zjevně amerického) vědce Dr. Laungtona, který, s poukazem na evropské objevení Ameriky a následující kolonizaci, radí k opatrnosti. Ale ti naši bratři slovanští mají prostě srdce na dlani. Příšerné jsou též vložené tam písně, vytvořené v tom sovětském pateticko-optimistickém stylu, který mne prudil už v dětství, ale patetický optimismus tady prostě musí být i když jsou položeny na oltář vědy oběti nejvyšší. Leč i přes všeckny chyby je to film, který za vidění stojí. Verze, kterou jsem viděl, měla 63 minut.

Byl jsem hlavně zvědavý na Maureen O´Hara. No, té to tady ve všech těch šatech, které jako důstojnická panička dotáhla na drsný Západ slušelo, ale to je asi taky největší klad filmu. Jinak dost nenápaditý a klišovitý westerm, kde indián, který nehodlá sdílet dobrodiní civilizace, je dobrý jen mrtvý. Ďábelští Kiovové (ti zloději koní, jak pravil Vinnetou) zde málem nemají tváře, vůbec žádnou psychologii postav, žádné rodiny, žádný domov.Jsou to jen znenadání se objevující padouši připravení zabíjet, takže snad ani nejsou lidé. Navíc dost času ve filmu zde zabere namlouvání hlavních hrdinů opačného pohlaví, které je provedeno v tom nejprofláklejším stylu s nyvými pohledy, podkreslenými lesem smyčců. Never more!

Všichni mi lhali, všichni mi lhali, blázna si ze mne dělali... tahle Gellnerova báseň by mohla být na náhrobním kameni smutného hrdiny tohoto filmu, kterého do zkázy zavedla láska (jinak ve filmech zhusta doporučovaná jako zázračný lék na cokoliv). Velice depresivní, misantropický film, kde jsou lidé vykresleni jako nelítostná cháska, ochotná využít jakékoliv projevené slušnosti, kterou má za slabost (a která zde vskutku slabostí je). Pesimistickému krédu filmu odpovídá i pochmurná atmosféra čtvrti, časté noční scény, nasvícení, které deformuje tváře herců a děsivý závěr s honem na člověka.

Moc hezký starý western, který nápaditě obměňuje zažité schéma, totiž namísto obligátního despotického dobytkářského krále je zde královna - dráždivá směsice amazonky, vampa a dominy, naražená ovšem na základ podnikatelky gründerského typu (ve skvělém podání B. Stanwyckové, která je zde rozhodně nejvýraznější postavou). K tomu pěkná kamera i velice slušivě padnoucí hudba. V rámci žánru skvělý film.

Výchova zpovykovaného synáčka hrdiny kapitalistické práce v lůně dělnické třídy. Trochu podivný námět. Hm, od předlohy, pamatuji-li si ji dobře, se tato adaptace liší. V knize je Harvey výrostek, zde chlapec, Manuel byl v románě vedlejší postavou - Harveyův kamarád a mentor na lodi byl Diskův syn. Je to celé předžvýkané Hollwoodem, zalité sentimentem a cukrované pathosem. Ale některé scény z lodi jsou kouzelné a celý film zachraňují.

Kleopatra podaná jako vamp z fin de siècle, tedy jako dekadentní koketa, oplétající muže chapadly svého ženského kouzla. Claudette Colbert je v této roli dokonalá. Opulentní podívaná, která nešetří výpravou. Všechny ty fantaskní kostýmy, róby, stavby, choreografie slavností-vše je vskutku obrazová senzace. A Kleopatřin konec nepostrádá jisté heroičnosti a monumentality. Pozlátko Hollywoodu ve svém nejlepším.

Takový pozdní a hodně proindiánský a hodně depresivní spaghetti western. Bohužel, ušlechtilý záměr tohoto kusu je dosti srážen celkovou roztahaností děje i nepříliš vysokou hereckou zdatností herců. Zřejmě i peněz moc nebylo, takže někdy to spíše připomíná TV film. Lepost hlavní hrdinky a správné ideologické zaměření to nakonec na hóóódně slabé 3* dotlačí.

Odhlédnu-li od ideologického zaměření, je pvní povídka (Pronásledování) skvělý dobrodružný příběh (ba vskutku téměř western) s úžasnou atmosférou zimy v její laskavé i nemilosrdné podobě. I zde dokázal Vláčil propašovat nádherné poetické pasáže, které se ale dobře snášejí se scénami velmi akčními. Konec v promrzlém a téměř prázdném nočním vlaku je vynikající, boj muže proti muži a nakonec rozhoduje rychlost při tasení revolveru. V druhé povídce (Bloudění) lze pochválit nádherné záběry šumavské přírody, ale jinak je to čajíček velmi slabý.

Tématem podobné filmu Všichni dobří rodáci, který ovšem vedle Slavnosti vypadá jako vcelku optimistický poetický film, směřující i k jakémusi smíření. Zde je vzpomínání drsnější a zřejmě pravdě více odpovídající (vím, že tomuto dojmu napomáhá i černobílá kamera). Selka Chladilová (J. Tichá) je zde opravdu neokázalou heroickou postavou, kterou vlastně to nejhorší čeká, protože i ošetřování nemilovaného muže a následný boj za důstojný pohřeb dával jejímu nešťastnému životu smysl, ale teď je před ní prázdnota.

Výpravná podívaná, mnohdy podmanivě natočená, která ale zakopává o představitelku hlavní hrdinky. Je mi líto, že musím nakopnout naši slovanskou sestru, ale Milla Jovovich mi připadá hlavně jako modelka, která má ten hlavní zájem, aby v každé scéně (včetně těch drastických) vypadala zatraceně sexy. Tahle "herečka" se hodí tak do komixového Pátého elementu či erotického Návratu do Modré laguny, prostě tam, kde ji stačí ukazovat a kde nemusí doopravdy hrát.