fragre

Ta omáčka kolem (lokality, kostýmy, zřídka i atmosféra ) nebyla úplně špatná, K. Kinski je jistě dobře typově i herecky zvolený do role úchyla, ale tím klady končí. Nudný scénář, většinou trapně hrající herci, zbodaná režie (jak je u tohoto "tvůrce" zvykem). To jeden Kinski nezachrání. Rodokaps, který se nepovedl.

Zas jedna vzpomínka, která zklamala. Už si nepamatuji, zda to běželo našimi kiny, či zda jsem to viděl na rakouské TV, ale pamatuji si jak mi to tehdy připadalo skvělý, drsný, hutný. Nyní mi to ale připadá jen jako na efekt splácaný kus, brakující vlastní žánr a předstírající snad i jakési filosofické hloubky. Jen takovej dobovej, parazitní penězotřískač.

Tento seriál je natočen podle knihy Charlese de Costera, takže zdejší Enšpígl není jen šprýmař, který si utahuje z bohatých a mocných, ale i bojovník za svobodu nizozemských provincií. Viděl jsem tento sovětský film kdysi před převratem na čs. televizi. Pamatuji si, že na mne působil velice nerusky. Obrazově silně se inspiruje malbami Boschovými a Brueghelů, což celému filmu dodává apokalyptický podtón, exteriéry vypadají opravdu neuvěřitelně holandsky, kostýmy jsou dokonalé a herecké výkony rozhodně nezaostávají. Dobová působivost (tedy dobová v 80. letech) byla umocněna ve filmu zachycenou tísnivou atmosférou španělské okupace spojené se špiclováním, honem na čarodějnice a udáváním ideologicky podezřelých, která věru dost souzněla s Normalizací, ale která rezonuje i dnes. Ten film je působivý, dokonce i když je viděn jen v nedokonalé kvalitě na youtube.

Hodně vyspekulované, tak až to ruší iluzi reality, na které tyto povídačky stojí. Nezkušení mladí flinkové a při tom hnedle na počátku v revolverové přestřelce skosí řadu zkušených policistů - a mají při tom mušku, jak kdyby poctivě léta trénovali - co střela to zásah. Pak nemaskovaní vyloupí banku, která snad nemá žádné zabezpečení. A k dovršení všeho natrhnou triko i profesionálním kriminálníkům, kteří zde vypadají jako naivní blbci. Ovšem akcí se tu něšetří - stále kvílí brzdy a pneumatiky, práskají výstřely nebo jsou aspoň kozy ven. Sice se to tváří jako sociální drama s moralistním koncem, ale je to jen akční voyeuristický škvár.

Tenhle příběh je drsnější než špageťárny. Snad je to tím, že to násilí není tak efektní, takže vypadá opravdověji a syrověji. Mad Dog Morgan vezme zákon do svých rukou, aby se vydal na sebezničující cestu k Smrti. Občas vypadá jako osoba na samém kraji příčetnosti, tedy opravdu Mad, či pod vlivem drog, nicméně nějaké sympatie divákovy si vydobude.

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs.

Film, který je krutější než všechny masakry motorovými pilami, ač je zde krve podstatně méně. Odkazy na Hieronyma Bosche, jehož dílo jinak obdivuji, jsou zde vlastně přebytečné, stačí ten odkaz na Zjevení sv. Jana v názvu. Ale ta vivisekce lidství je tak drtivá, až je z toho jednomu až špatně.

Chlad je znamením tohoto filmu, který občas vypadá téměř dokumentárně. Není to nějaká páně režisérova poťouchlost, když zde dva hlavní sloupové starého řádu jsou vojáci a homosexuálové? Znamená to, že tento řád směřuje k militarizaci a sterilitě?

Ač je mi jasné, že nejzapálenější ruralisté pocházeli a pocházejí z měst, neb je lepší vychvalovat zdravý a poctivý venkovský život z pohodlí bytu či vily vybavené sprchou a splachovacím záchodem, než ho natvrdo prožívat, t. j. mýt se studenou vodou ve škopku a tlačit v prohnilé (a v zimě i promrzlé) kadibudce vratce balancující nad hnojištěm, přec jen na mne tento žalozpěv nad mizející líbezností venkovské krajiny a zánikem venkovské pospolitosti mocně zapůsobil. Zde je střet agresivního modernismu s umírající tradicí pojednán jako střet rychlosti s pomalostí. Pomalý je hlavní hrdina, ošumělý stařík, který je na svém starém velocipédu míjen nesčetnými rychle jedoucími auty. Pomalé a zpomalené jsou záběry venkovské zemědělské krajiny i pasoucí se krávy přešlapující v blátě. Rychlý je příjezd stavebních strojů na louku, kterou rozrývají kvůli nějakému developerskému projektu. Pomalá je práce staříkova, který opečovává neudržované hroby a vyvolává vzpomínky na život jejich nájemníků - na barvitý (a jistě idealizovaný, jde o vzpomínání) život obce - na soužití lidí a zvířat, na radosti i dramaty obyvatel vsi i na rituály tohoto společenství. Druhá linie filmu ukazuje jak už je v současnosti (tedy v r. 1975) pospolitost obce rozložená, jak už se nesemkne ani v obraně svého mizejícího svérázu. A zatím motocyklový gang vyznavačů rychlosti se již blíží aby sehrál roli posla Smrti. Radostná scéna zmrtvýchvstání vesnické komunity, která je opět zpomalená, vypadá jako triumf ztracené pospolitosti, a je velmi působivá a dojemná, ale poslední záběry patří těžkým stavebním strojům, které drancují půdu jako tanky nepřátelské území. Podstatnou složkou filmu je nádherná, elegická, vpravdě andělská hudba.

Freude, Freude, Freude / vždycky na tě dojde. Dokonce i v případě Sherlocka Holmese. Vskutku příběh, který rozkotává zaběhlé holmesovské šablony, a činí tak způsobem velmi zábavným a napínavým. Příběh, který balancuje na hraně vážně míněného holmesovského apokryfu a mírné parodie. Atmosféru c. a k. Vídně období fin-de-siècle se tvůrcům podařilo evokovat náramně. Typově dobře vybraní herci (i když na Holmese si našinec musel trochu zvyknout), zvláště Vanessa Redgrave je jako křehká secesní kráska Lola Deveraux dokonalá a Robert Duval je zřejmě ten nejlepší Dr. Watson, kterého lze ve filmu spatřit. Opravdu skvělá vlaková honička a velmi neobvyklý konec. Ale já jej Sherlockovi přeji!