Bobšule

Překrásná písnička Loďka, překrásný Jiřík. Na to se prostě dá koukat pořád. :-)

Svatý Elvisi! - už jen postava šéfredaktora mě dostávala. Mám ráda příběhy o Supermanovi a tohle je příjemný, nenásilný seriál o něm. Bavil mě.

Můj nejoblíbenější příběh v knižní podobě, podle mého neobyčejně zdařile natočený. Člověk se znovu a znovu raduje nad návratem Sherlocka.

Ano, je to velice realistické. A právě proto se na něco podobného odmítám dívat! Dost na tom, s kolika takovými lidmi se během svého života ¨musím setkat, ještě abych se dívala na film o nich!!!! A smát se tomu? Proč? Že je někdo hloupý? Maloměšťák? Že si léčí nejrůznější komplexy? Ať tak lidé pro mne a za mne činí, ale proboha beze mě! Od filmu očekávám, že mě pobaví (nebo - v některých případech - poučí). Od Homolkových očekávám jediné: Že je nikdo nebude pouštět v mé přítomnosti. Howgh!

"Lumíre, bacha šlajsna! - Dík, dávám kontra!" z Lumíra nelze nebýt nakonci představení polomrtvej smíchy. Neobyčejně zdařilá hra dokazující, že Když má božský Ringo den, tak se mu setsakramentsky daří a nemusí to být jenom Šubyduby Amerika.

Za film jen tři, za hudbu ovšem čtvrtá.

Já věděla, proč na to nechci... Pěkná kamera ve chvílích, kdy bloumá po českých krajích, proto ta hvězda. Ačkoli Adršpach jako součást Českého středohoří mě spíš rozesmíval, než že by ve mě krajinomalebné záběry vzbuzovaly nějaké vlastenecké emoce ve stylu "český ráj to na pohled".... Hudební motiv, který mi v upoutávce na film přišel slibný, byl ten jediný silný a zajímavý, který se pak během filmu opakoval jako na kolovrátku. To by mi normálně vadilo. Kdyby ovšem zbytek hudby nebyl tak otřesný. Nepřesvědčivost všech postav snad ani není třeba zmiňovat a co mě zcela dorazilo, to byly orální praktiky mlynáře s Jarmilou. Ty ve mě vzbudily takřka stejný odpor jako dovádějící Nicolas Cage ve filmu Skála. Jsou věci, které opravdu, ale opravdu vidět nemusím a NECHCI!!!

Nevím, jaký obrat v mé psýše způsobil, že jsem film konečně shlédla celý a co víc, patrně ho snad i pochopila a zcela přehodnotila svůj původní názor. To proto ten skok z jedné hvězdy na čtyři. Ovšem, lví podíl má na mém hodnocení samozřejěm Anthony Hopkins. Ne ani tak proto, že je mým favoritem mezi herci, ale proto, že se mu opravdu zadařilo. Jeho Titus je velmi plastický, což o některých jiných postavách nelze říci. Ale kupodivu to nevadí. I na obraze bývají přece pouze ústřední motivy vyvedeny do detailů, zatímco s významem ostatních objektů klesá i pečlivost jejich prokreslení. Mezi tím, co mě na snímku zaujalo, byla až nápadná korespondence některých momentů s Hannibalem. Přitom druhý Hannibalovský film byl natočen až dva roky poté... (Tímto ti, milý Toníku, oznamuji, že svůj slib dokoukat film do konce jsem splnila. Tvá Jana.) Původní text z 20.03.2009: Učinila jsem opakovaně pokus to dokoukat až do konce, ale bezúspěšně. To, co jsem shlédla, na mě působilo dojmem, že se setkaly dva filmové štáby, kde jeden točil zrovna cosi dadaistického a druhý něco v duchu Gladiátora a jako platformu, na níž se rozhodli komunikovat, si zvolili jednu ze Shakespearových her. Tu jim patrně vytáhnul z kupky kartiček cvičený papoušek. Slibuji Ti však, můj milý Toníku, že v pokusech o dokoukání a pochopení díla budu i nadále pokračovat, Tvá Jana.

Na souččasné české filmy do kina nechodím. Z principu. Bojím se. Na Vratné láhve jsem se ale vyloženě těšila a nezklamala jsem se, protož ejsem viděla přesně to, co jsem očekávala aco jsem vidět chtěla. Závěrečný díl volné trilogie Svěrákovců zaměřený na nejméně veselou životní etapu člověka, stáří. jenomže film napsal Zdeněk Svěrák, a tak jako v předchozích dvou filmech (Obecná škola a Kolja) ani v "lahvích" není o dobrotivý, místy ovšem velmi šibeniční humor nouze. Velké rozpaky - jak čtu v místních komentářích - vzbuzuje refrén snů z vlaku. Dobrovolně přiznávám, že v tomto bodě mě Zdeněk Svěrák coby autor scénáře absolutně zaskočil svou naprostou otevřeností. Já bych se takhle veřejně a navíc zcela dobrovolně neodkopala. Hluboká úcta.

Jednička to samozřejmě není. My, kteří máme v desítce oblíbenců na prvních pozicích Anthonyho Hopkinse víme proč... ;-) Ale nepochybně to tak asi budou cítit i ostatní. Na druhé straně, taková trága to také není. Film je samozřejmě dějově o něco plošší, místy až komicky předvídatelný, ale po trikové stránce si člověk nepochybně přijde na své. Takový Zorro stíhající vlak na Tornádovi a nasednuvší během jízdy i s tím nebohým koníkem, neměl podle mě chybu. Navíc, dvojka si uchovala i značnou část humoru jedničky. Byť bylo očividné, že více míří na mladší publikum. Prostě, oddychový odpolední filmík pro děti s rodičema. Nic víc, nic méně.