novoten

Cynismus je mrcha a nostalgie ještě větší. Brooke Shields jako má dětská láska a příběh, který mi svého času hodně věcí...osvětlil.

Fox býval kdysi téměř neomylným strojem na dobrou náladu. Jak jinak si vysvětlit, že i přes obrovskou schematičnost cesty k vrcholu v 80s stylu se u ní dokážu pořád tak dobře bavit.

Jeden ze Soukupových vrcholů, který mi kdysi díky své romantické linii přišel jako opravdu výborný film. Nakonec to je skutečně jen průměr, ale pošmourná disco-clubová atmosféra se povedla na jedničku.

Jak zkultovnět pohádkové bytosti v komedii aneb scénáristická bouře nápadů.

Vzpomínám si, jak jsem po prvním zhlédnutí zůstal sedět velmi zklamán. Čekal jsem jízdu plnou propletených vztahů, velkolepých akčních scén a hlubokých emocí. A viděl jsem jednoduchou pohádku o dobru a zlu a zároveň drama jedince nepřijatého společností. A napodruhé jsem zůstal sedět znovu. Ale tentokrát z opačného důvodu. To, co jsem napoprvé chtěl mít a neměl, tam najednou bylo. Jenom komornější, příjemnější a vhodnější. Raimiho pojetí sice v detailech kašle na komiks, ale funguje více než dobře. Následující dva díly jsou ale přece jen o něco dál.

Někdy k úspěšnému sci-fi stačí pouze nastřelit kulisy a přitvrdit muziku. Verhoeven na to jde poněkud pochybným způsobem, pouští ze řetězu svůj zvrácený vkus a dává Arniemu pocit, že hraje v důmyslně zaobalené hře na diváka proti všem zlým členům společnosti. Ne, tudy ne. Krev se hodí do Robocopa a drsné vypořádání se s netradiční manželskou krizí do otevřenější satiry.

Původní Jurský park dozrál do absolutní klasiky a i mnou původně nenáviděné pokračování nakonec rozkvetlo ve snesitelné dobrodružství. Veškeré zištně-vojenské akce sice pořád nemám rád a finální večírek s Godzillou mi silně vadí, ale o to víc vynikne příjemné, přírodu-milující poselství. Se Ztraceným světem jsem se tak konečně smířil, ale bez jeho existence bych se v klidu obešel.

Parádní akční jízda s notnou dávkou klišé, ale překvapivě i s dostatečným nábojem honiček a i tentokrát úžasného pocitu při objevení zvířat. Navíc létající tvorové v závěru jsou velmi vydařeným oživením. Po zbabrané dvojce nečekaná záplava triumfových es v kombinaci s "druhým Spielbergem" Johnstonem.

Úžas, meče, Amidala, osud, Vader, "I hate you!", objevení imperátora a hlavně s přehledem nejlepší epizoda celé ságy. Mrazivé a i po dalším a dalším zhlédnutí geniální. Lucasův pomník.

Do neuvěřitelné intenzity dohraný snímek, který dojímá, hladí i mrazí a který přibije do křesla a nepustí až do závěrečné katarze. Kvůli jeho emočnímu náboji už mi z hlavy nikdy nevymizí, hlavně zásluhou fascinující stínohry, která zahaluje tělocvičnu a ze které působivě vystupují tři dokonalé herecké výkony.