novoten

Na Zemeckisovi je nejzábavnější to, že nikdy nevíte, jestli svým příštím počinem sklidí nejhlasitější ovace a očaruje diváka dokonalou filmařinou nebo se v žánrovém ústřelu ztrapní a úcta fanoušků pojednou dostane zející trhlinu. Horror bez atmosféry, s nedomyšleným závěrečným zvratem a několika spíše rušivými lekačkami. Všechno je tu na efekt a bohužel i zcela mimo.

Zatímco u prvního dílu si dokážu nostalgicky poplakat i dnes a druhý s vypětím všech sil toleruji jako rutinní nepodařené pokračování, trojku už překousnout nemůžu a skřípu zuby nad její demencí. Některá témata zkrátka k opakovanému louhování budou svádět vždy.

Takhle se ničí oblíbené filmy z dětství. Osudové rozloučení končí hluboko ve vzpomínkách a objevuje se zdlouhavé a překomplikované pokračování rodinných peripetií, popřípadě ekologicky zaměřené problémy s tankerem.

Vizuálně výborná a příběhově příjemná podívaná, která ale dokazuje, že i britský stroj na nezapomenutelné romanticko-komediální skvosty se může zaseknout. Wimbledon v mých očích nikdy nemůže dosáhnout kvalit takového Nottng Hillu, natožpak Lásky nebeské. To, že se s potenciálníhi hitu vyklubala zapomenutelná jednohubka, mi nevadí. Spíš jsem delší dobu přemýšlel, kdy přesně přišla ta doba, kdy spolu hlavní dvojice jen tak stráví noc těsně po seznámení, místo toho, aby z toho byl jeden z emočních vrcholů. Nemluvě o tom, že Paul Bettany je výborný herec, ale romantický hrdina k němu absolutně nepasuje. Naštěstí Kirsten Dunst je nádherná jako asi nikdy a její odlehčený herecký výkon dokáže zakrýt nejeden dějový zádrhel.

Čekal jsem dost, dostal jsem ještě víc. Přesněji pak dokonale intimní akční jízdu, která ve svém žánru nemá obdoby. A přestože divák dobře ví, kam děj bude směřovat, nechá se rád vést cestičkou agentů, šéfů, atentátů a podrazů. Tajemství hlavní postavy navíc funguje na jedničku. A i přes tolik obdivu musím přiznat, že jsem tenkrát ani nedoufal, že by se z Jasona mohl stát nejefektnější zabiják nultých let a z adaptací Ludlumových knih pak téměř až artově populární záležitost, kterou budou milovat jak puntičkáři, tak řadoví diváci.

Nejlepší Mayovka všech dob a to právě o ten poslední výstřel. Jako mladší jsem třetí díl proklínal, abych se k němu strastiplnou cestou zase dostal a zamiloval si ho. Nenásilný politický i lidský podtext, dodnes fungující hlášky a velkolepé scenérie. A na závěr největší filmová zrada mého života. "Můj bratře..."

Malá, roztomilá, vtipná, strhující a do naprosté krajnosti rozněžnělá srdcová záležitost. Navíc díky konci i nezapomenutelná.

Troškova hrdost a sebeúcta mizí v prvním záběru a dno české kinematografie se odhaluje v celé své kráse. (Ne)čestný příslušník mojí Bottom 5.

Tehdy ještě nenápadná předzvěst nesnesitelných šíleností, které nikdo nechce, nikdo se jim nesměje a přesto u nás stále budou vznikat. Ironií osudu se to stalo u série, která začínala v podstatně pozitivnějších číslech.

Nečekal jsem moc, ale tolik škobrtání jednoho až zaskočí. Vytvořit během jednoho dne amatéřinu s nulovým příběhem a dokola omílanou Landovou hudbou a hrdě a velkolepě ji pojmenovat Krysař, to už chce odvahu. Nebo chorý mozek. Je mi líto těch tisíců studentů, kteří byli na reklamou mohutně podporovaný Brabcův ústřel nahnáni. Povinná literatura je zkrátka někdy mrcha.