Kdyby film občas polevil v té přehnané krvavosti (i Kill Bill závidí) a dávkoval ji krapet rozumněji, kdyby Boogie nezabil všechno, co projde na dohled od něj a byl víc sympatickou postavou... mohl být Mastňák nezapomenutelný. Takhle je proste něco "jiného", sem tam umně připomínající Rodrigueze nebo Tarantina, ale pořád daleko za komplexností jejich kvalit. Propracovanější pokračování bych si nechal líbit...
Verbinski pirátům chybí víc, než by se hodilo. Z chaosu druhého a třetího dílu uplácal poměrně dynamická dobrodružství, natolik zábavná, že se šlo vybodnout i na absentující (rozumný) příběh a nepřipadat si provinile - co teprve, kdyby dostal do ruky čtyřku, která ten opravdický příběh opravdu má? Marshall nemá tempo, neumí pořádnou akci (jen velmi okatě kopíruje) a celkově pod ním velkofilm velkosérie vypadá jako cosi televizního, nemastného neslaného, ale přesto napěchovaného velkopenězi. Ostatní ovšem zachraňují, co se dá. Depp šlápl na brzdu, vrátil Sparrowovi snesitelnost, Rush a McShane jsou charismatičtí až běda (i když Barbossa je do děje natlačen hodně násilně) a Zimmerova hudba válí i na milionté opakování. No a Cruz je pořád přitažlivá. Všechno dobré ale ve výsledku šlape vodu pod nevtipným scénářem a unylým Marshallem. Přesto jistě film vydělá na rozpočet menšího státu a další díly nás neminou, SNAD jen s jiný režisérem...
Lazenby silně doplácí na přímé srovnání s Connerym. Převzít roli po "Mr.Charisma" by neunesl jen tak někdo, natož někdo se vzhledem špatné voskové figuríny... S čistou divákovou hlavou si ale dokáže získat sympatie, hraje civilně a knock-out první ranou se mu dá věřit. Nakonec to všechno mělo i maximálně pozitivní dopad na výsledný film. Po stále intenzivnějším tajtrdlýkování na ose "Goldfinger -> Thunderball -> Žiješ jenom dvakrát" se Bond vrátil do realističtějších kolejí (v mezích, samozřejmě, samotná zápletka je pořád vyloženě bondovská), což filmu dává hned jiný náboj. 007 nemá v nejvhodnější chvíli po ruce další fantastický vynález od Q a spoléhat se tak musí především na sebe. Nemožnost vylhat se z kdejaké situace tak má na triku zranitelného hrdinu i ucelený scénář. Jeden z nejlepších, včetně uvěřitelné milostné linky a zbytečně nenáviděné svatby. _ No a tak dále až k zvláštní melancholické náladě (na 99% ji tvoří především excelentní hudba) a pochvale za snad jedinou předcraigovskou bondovku, která je schopna vyvolat nějakou citovou odezvu. Velká škoda, že Lazenby nepokračoval. Série by jistě vypadala daleko lépe a nesměřovala by do brosnanovského pekla.
Asi by Kukymu víc slušel formát Večerníčku, protože jde vlastně jen o hromadu několikaminutových scének s velmi chabým základním dějem, ale výtvarně je natolik okouzlující, že se i ta lehce natáhlá hodina a půl dá bez problémů vydržet.
Halloweenský speciál, v kterém zas Shrekovi výborně fungují odkazy a parodie (Psycho, Vymítač ďábla i zombies na jedničku). Podobný temný styl by býval celovečerním filmům seděl daleko více, než od dvojky rozjuchaná barevnost. Titulky ZDE
Příšerně levné po stránce výpravy i humoru, ale hysterický komediální talent Johna Cleese (zvlášť v kontrastu s Watsonem) je nepřehlednutelný a geniální, ať už v roli Arthura Sherlocka Holmese nebo majitele zesnulého papouška...
HRANÝ dokument, v kterém příšerný neherec odříkává ta nejhorší klišé ("korporace nám vykácí lesy") a patos kape jak z telenovel. Srdceryvný hnus, který zachraňují jen záběry na krajinu, při kterých se nemluví.
Přisprostlá a nenápaditá parodie, která se sice chválihodně nesnaží jít ve stopách Scary Movie, ale Žhavých výstřelů, nicméně nezná důkladně svůj objekt výsměchu a svou přehnanou dvojitou hrou na trapnost mě přestala bavit už před půlkou. ____ (Btw, B!shop ***** "...vsichni tu blejou sracky, ja se naprosto kurevsky bavil..." -Ano, TO je ideální divák MacGrubera!)
Ben Syder je jistě hrozný Holmes a vše od Asylum vypadá jak lepší fan-made točený na videokameru z marketu, ale "Záhada potopené lodi" prostě spojuje dvě mé lásky, které měly dojít filmového svazku už dávno (ale i kvalitněji) - Sherlocka a duchovní odkaz Julesa Vernea. Téměř každá scéna je na efekt a obsahuje k ději logickou díru, herci do sebe minimálně zmateně narážejí, případně snad až improvizují při první ostré, ale Sherlock Holmes v souboji s viktoriánským RoboCopem a nebo pronásledující v tryskové vzducholodi robotického draka chrlícího oheň na Buckinghamský palác? Oh, zvrácené potěšení!
Až mě zaráží, proč někdo na tenhle způsob převodu Sherlocka do současnosti nepřišel dřív. Čím jiným může Holmes být, než forenzním detektivem / konzultantem Scotland Yardu? Konkrétně Lestrada, který sice může vypadat dobře na tiskovce, ale v poli je nepoužitelný. Watson zůstává armádním doktorem (dokonce i ten Afghánistán tu je), má bolístku v hlavě a tvář Martina Freemana, což je téměř geniální casting. Sotva najít jiného herce, který by dokázal tak přesvědčivě spojit ňoumovství a zároveň velkou inteligenci s buldočí zarputilostí - a ještě u toho být vtipný. Nepříliš známý Benedict Cumberbatch se ukazuje jako podobně vydařený tah. Rozmáchaný šílenec, lehce arogantní, ale sympatický... Drmolící s ohněm v oku nad mrtvolou je víc než ideální následovník Jeremy Bretta (jsou si krom projevu lehce podobní i vzhledově) a možná jeden z nejlepších představitelů vůbec. BBC získává body, protože tohle není převod do současnosti jen pro ušetření za dobovou výpravu, ale opodstatněný a plně využitý. [1x01] A Study in Pink - První část nastavila laťku vysoko. Neustálý vodopád chytrých dialogů, vtípků, geniálních odkazů na Doylovu klasiku v rychlém tempu, které ale není hektické; se scénářem, z kterého po menších úpravách mohl být důstojný následovník Se7en. Přesto si "Sherlock" zachovává lehkonohou oldschool auru a nesnaží se napodobit moderní detektivní seriály. I ta dedukce je pravá, nikoliv na ozdobu. 99,9% [1x02] The Blind Banker - Druhá část má nevýhodu ve ztrátě největšího kouzla té první - ústřední páreček už je seznámen a nastěhován a zůstává "jen" děj k objevování. Chybí tak určitý aspekt, který minule dodával každé scéně extra náboj a klasicky prázdnější předpátrací část pěkně zaplňoval. Epizoda se tak očividněji rozjíždí pozvolna, ale zajímavě graduje a je vlastně duchem daleko blíže klasickým Doyleovým příběhům. Na souhru a jiskru dvojice Cumberbatch Freeman je radost pohledět. 80% [1x03] The Great Game - Laťka první části přeskočena a slabá místa druhé, tedy hlemýždí rozjezd a nepříliš interesantní příběh "Velká hra" smete během vteřin. Od prvních sekund nabere tempo, aby se nezastavila až po závěrečné titulky a skončila triumfálním způsobem. Holmes se poprvé setkává se svou nemesis Moriartym v přímém souboji, bez druhořadých prostředníků, a ač se mu relativně daří, není nic než krysa v bludišti. Z Moriartyho řádění jsem měl několikrát stejný pocit jako z Jokerova předloni. Snad kvůli nevypočitatelnosti, že je vždy o několik kroků napřed, že jeho motivací není nic než chuť si trochu zahrát... Když jsem myslel, že se blíží konec a viděl jsem vše, co jen lze do jednoho dílu vtěsnat, nebyl režisér McGuigan (i I.ep) ani za polovinou a způsob, jakým vyšponoval cestu k velkému finále s maniakálním "Napoleonem zločinu" nemá v TV příliš obdoby. 100% __ Tohle musí mít hromadu kvalitních pokračování, musí! "The game, Mrs.Hudson, is on!"
[Za epizodu Sherlock Holmes: Dobrodružstvo so šiestimi Napoleónmi] - Holmes se přestěhoval z 221B do 211B (nechápu tenhle zásah), pravděpodobně, protože tam je krb přes celou stěnu, šavle na zdi a větší knihovna... zahodil důvtip, nebo lépe řečeno veškeré náznaky osobnosti, a přešel na zahleděné tlachání Huby. Martin Huba má blíže k absolutní katatonii, než geniální mysli. Jeho uspávací dikce a statičnost ale perfektně zapadají do celkového stylu filmu. Vorlíček vyprodukoval typicky strašnou TV produkci, v které postavy sedí ve studiu, potichu mluví a jedinou kulisou je vzdálený tikot v jinak "elektronickém" tichu. To je pak jedno, že i Labuda zahrál Watsona jako pohádkového dědečka a celé se to odehrává ve dvou miniaturních interiérech, přičemž veškerý děj mimo je sdělen skrze polopatické dialogy. Stejně to asi nebavilo ani samotné autory.
Co se tváří zpočátku jako nadějný sci-fi / horor mix na vlně Vetřelců a jim podobných, je ve skutečnosti vztahové drama bez kouska soudnosti, které ke všemu nestandardní situaci (mutanta) jen využívá jako omluvu pro explicitní emoce a psychologizaci jak z telenovel. Natali selhává kam se podívám. Atmosféra je nulová, scénář nablblý, z jinak kvalitních herců udělal trotly, a co je nejhorší - stěžejní momenty, kdy má divák asi nehnutě zírat, jsou k smíchu víc, než kdejaká současná parodie. Navíc snaha udělat ze své mutantky objekt animálně přitažlivý nevyšla tak strašně moc, že degraduje i ty kousky děje, které mohly být teoreticky působivé. __ 1,5*
Od prvních sekund zběsilá (akčně-dialogová) jízda, v které Hitchcock mohl po sérii horších filmů zas jednou uplatnit svůj talent. Prakticky celý se odehrává ve starém opuštěném domě, přesto je na pohled pěkný a dynamický. Škoda snad jen zbytečné dějové překombinovanosti, kde není každá postava tím, čím se zdá být, ale dokonce ani tím, čím má tedy být. Než jsem pochopil o co jde a kdo je kdo (všichni vypadají stejně), byla už značná část hodinové jednohubky pryč.
Jediná výtka letí na adresu nového Karate dítěte - Will Smith mohl s hračkou pro synka ještě čtyři pět let počkat. Hodně mladě působící Jaden to celé posouvá do zbytečně kinder-nevýznamné polohy a místo určité osudovosti jsem si celou dobu říkal, že by stačilo, kdyby jim všem mámy daly pár facek. Jinak je ale vše tak, jak má být. Smith dostane nakopáno, potká hezkou číňanku a zamlklého mentora s traumatem z minulosti a partu opravdu zlých spolužáků. Co ze sportovního béčka dělá ultimátní sportovní béčko jsou sympatické herecké výkony (i když Jaden asi tolik nehraje) a schopnost režiséra vdechnout funkčnímu scénáři rytmus a údernost. No a také odzbrojující Jackie Chan...
Jeden nemajetný mladý pár je šťastný, dokud nezjistí, že kolem jsou i jiní lidé. Dík nečekaně získanému obnosu peněz si můžou konečně dovolit vysněné cestování, ale loď je plná nástrah jako gentlemenský postarší námořník a mladá koketující princezna... __ Hitchcocka lze rozeznat jen z úvodní pětiminutovky, kde se téměř bezeslova v rychlé montáži představí hlavní páreček. Zbytek je tuctově nasnímaná (ne)romantika, která sice poměrně věrohodně zachycuje vzrůstající problémy mladých manželů a jejich postupné citové přilnutí k novým známostem, ale sotva bych řekl, že je něčím zajímavá nebo vyjímečná. Zbytečně moc času se věnuje nepodstatným záležitostem jako je postava "vzdálené příbuzné tety Kateřiny" a některé určující momenty jsou značně odbyté. Spolu s prokládáním kýčovitých pohlednic to pak celé budí dojem lehké karikatury. Typově přesná a sympatická čtveřice herců se tak hlemýždím tempem posouvá po očekávaných kolejích k podivnému finále, které jediné je taky překvapivé, ale i do děje docela nezapadající. Na druhou stranu dovolilo Hitchcockovi něco předvést z jeho talentu. __ Snad jen zásluhou sympatických herců a za občasné vydařené momentky průměrné hodnocení.
Pokud postavy mlčí, je nový Souboj Titánů ještě snesitelný jako (levná) vizuální atrakce. Jakmile ale dojde na dialogy, ihned se mi vybavila Xena s Herculem. Worthington umí jen naštvaný a zahleděný pohled, Leterrier je neschopný břídil co neumí ani pořádně okopírovat kradené scény, CGI je okaté, z výpravy často čouhá polystyren a hudba... a hudba?! __ Až na Neesona by všichni měli chodit kanálem. 1,5*
Hitchock dostal "Skin Game" jako zakazku a na vysledku je jeho odmerenost znat. Po reziserske strance je film rutinni, sice neurazi, ale invenci z Hitchovy strany pohledat. On ani prepis divadelni hry pro mistra obrazu nenabizel prilis prostoru k manevrovani. Krom vyborne sceny z aukcni sine tak sledujeme predevsim (reziserem velmi neoblibene) "nataceni rozhovoru". Dik bohu za par vybornych charakternich hercu (krom Chloe vlastne nemam k nikomu nejmensich namitek), jez staticke sceny delaji velmi zajimave a plne napeti. Nenapadne gradujici pribeh, v kterem se dve znepratelene rodiny stale horliveji nori do podleho boje, az zapominaji na puvodni uslechtile zamery, je vystaven na lehce afektovanem, ale jinak skvelem scenari, jehoz hlavnim trumfem je neobycejna necernobilost. Kazda postava, jenz se na platne zdrzuje, je dokonale "plasticka" a o zadne nelze rict, ze je ciste dobra nebo zla. Vsichni maji sve jasne motivace, ktere jsou pevne zastresene, a konflikt vznika z rozdilu pohledu (opet jasne urceny postavenim, vekem, pohlavim, atd.). Krasa. Podivat se jeste trochu do hloubky, zapojit Hitchock vic ze sveho talentu, mohl vzniknout opravdu nezapomenutelny kus! __ Predevsim za nebyvalou prokreslenost 80 let stareho snimku male prilepseni. Ale opravdu jen male.
Puvodne divadelni hru Hitchcock nechtel tocit, protoze nevidel zpusob prevedeni do filmove reci - a na vysledku je to bolestne znat. Dlouhe, staticke, "mrtve" zabery, z drtive vetsiny v hnusnem interieru chudinskeho pribytku, kde nekolik postav vede zdlouhave dialogy. Irsti herci prehravaji; vyrazna gesta, mimika a ukricenost obstoji na prnech, ve filmu ale prekracuji vhodnou miru. Postavy navic jakoby kazda vypadly z jineho zanru, kontrasty jsou ocividne. Jedinym pojitkem byla mira otravnosti, jez je obrovska. At uz slo o otce opilce a tlučhubu, hysterickeho valkou postizeneho synacka, halekajici kamaradicky a jednoduchou matku, vsichni do jednoho mi pili krev. Bohuzel stejne zmateny a neurcity je i scenar, ktery bezobsazne mele a mele a uz tak minimalni dej dela druhotny. O nefunkcnim spojeni komedie a dramatu dlouze nemluve. Snad jen, ze obe slozky vyrazne postradaji vkus a uveritelnost. __ Hitchock a jeho manzelka, jinak spolehliva scenaristka, Alma Reville, si v "Juno and the Paycock" vybrali slabou chvilku spolecne - alespon, ze tak...
Film, kteremu nemam moc co "hmatatelneho" vytknout, presto se nepresvedcim k vyssimu hodnoceni. Ano, scenar je krystalicky cisty a obsahuje vse, co "I Confess" potrebovalo. Ano, Hitchova rezie je jista, mnohdy nadcasova a kazda scena ma sve misto. Dokonce i herci odvadi presne vykony a ani jednou jsem nezapochyboval, co se snazi sdelit (zvlast Montgomery Clift dostal do otce Logana vsechnu potrebnou klidnou dustojnost, inteligenci a presvedceni jen skrze oci a priskrceny projev na vybornou). Ovsem pocit, ze sleduji zbytecny film, remeslny, ktery postrada kouska vzruchu, jiskru, kvuli ktere bych si ho chtel pripominat, prevladal. __ 3,5* smerem dolu s prihlednutim k tomu, jaky mistr Hitch umel jindy byt.
Mozaika "co by, kdyby" -- důsledná ve vyčerpání možností, vizuálně opojná, ale zajímavá jen formou, v jádru prázdná a primitivní, s nešťastným výběrem hl.herce a -především- chladná jak rampouch. Všeho moc škodí a absence obsahu se neschová za střihové umění.
Vlazny zivotopisny film, jakych jsou desitky. Reziser Rydell nedokazal z tak vdecneho pribehu vydolovat jediny zapamatovanihodny moment; scenu, ktera by zasahla. Jen odtazite sleduje labilniho mladika, kteremu scenar predepisuje ty nejklisovitejsi motivace. Zkratkovitost je strasna -- a podivna, kdyz vezmu v uvahu, ze si film nenalozil prilis veci k prevypraveni, o spousty zasadnich se jen lehce "otre" jednou scenou. Deana sledujeme jako citove nevyrovnaneho cloveka, ktery touzi jen po prizni chladneho otce. Vse ostatni proste projde kolem jako souhra okolnosti. James Franco nastesti do tohodle povrchniho placani vnasi pojitko a dostatecnou hloubku. A prestoze se o skutecnem Deanovi nedozvite o moc vic, nez co se da vycitit z jeho filmu, Franco probouzi sympatie a pusobi uveritelne; a dava tusit, ze za vsim je vic, nez je film schopny odprezentovat. __ [Videna 95 min dlouha DVD verze, kde je ta puvodni dvouhodinova?!]
S prvnim Toy Story na VHS jsem v jedenacti chodil i spat... to pak tezko chtit, abych na trojce vnimal chyby. Ne, ze by se nejaka nenasla (snad jen, ze se opet odnekud a pred necim utika), ale pixarovsti ke svym postavam pristoupili s tak neuveritelnou laskyplnou nostalgii a uctou, ze kohokoliv jen lehce "zasazeneho" musi strhnout. Pribehovou ohranost tvurci vynahrazuji vypilovanou praci v kazde scene, kde do dokonalosti dotahli vyuziti prostredi a charakteru jednotlivych hracek. Hravost se za tech 15 let nevytratila, naopak prekracuje oba dily. Jak toho jsou po tolika filmech jeste schopni, je mi zahadou. Treti cast ale presto neni rozjuchana zabava. Nostalgicke detaily typu Andyho tricka z prvniho filmu na starych fotkach jsou jen spicka emocniho ledovce, ktery se na fanousky vyvaly. Skrz plastikove hracky se resi veci, od kterych maji deti jeste par let pokoj a pri vypjatych momentech, kdy i mne spadlo cosi do oka, smetou (opet) zive kolegy pred i za kamerou. Za tech patnact let se nezmenila jen uroven grafiky, ale i pristup k detskemu divakovi, ktery v treti casti serie dostane dospely zazitek s necekane temnymi tony. __ Trilogii uzavrel Pixar s nebyvalym citem a vkusem, a s pribehem, ktery z ni udelal neoddelitelny celek.
Animovana adaptace King Konga, prekvapive velmi verna, ale zamerena primarne na male deti. Tomu je podrizeno vse - dialogy, jednani postav i jejich inteligence. Divaku, ktery jiz prekrocil nejakych deset let zivota toho nema moc co nabidnout (vlastne vubec nic - snad jen porovnavani podoby Ann a disneyovske Ariel - v nekterych zaberech az na zalobu). Pribeh sam se pevne drzi nejzakladnejsich momentu puvodniho nametu a tedy i jeho zpracovani z roku 1933, v jeden moment dokonce i remaku z '76, ale cele to nema ani nejmensi naboj a spad. Animace je strasna, pisnicky taky, a kdyz uz jsem doufal v plivanec do toho idilickeho detskeho sveta v podobe masakru na ESB, prisel prvni odklon od predlohy - Kong se vyskubne ze zachranne site (!), spadne... a zaboreny do chodniku na vsechny stastne pomrkava, ze je v poradku. __ Pred par rokama bych byl ale velmi pravdepodobne nadseny.
Haha - SS tanci na rusky hiphop. Haha - Hitler snupe. Haha - kazdy se projevuje jak naprosty dement. Vsichni skacou, rvou, pitvori se, silene gestikuluji a, je-li treba, hazi homopohledy. To je legrace. Sem tam "uzasny" moment s smskou, PC nebo raperem... a ze to cele nema dej, natoz smysl v jednotlivych scenach, je snad jasne. 'Gitler kaput!' vyvolava smirlive vzpominky na libovolne pokracovani 'Scary movie' a ukaze znepokojivy fakt, ze lidovych satiriku typu Zdenka Trosky je vic... __Hodnoceni IMDb 28% je odpovidajici.
Moje komentáře
Mastňák Boogie (2009)
Kdyby film občas polevil v té přehnané krvavosti (i Kill Bill závidí) a dávkoval ji krapet rozumněji, kdyby Boogie nezabil všechno, co projde na dohled od něj a byl víc sympatickou postavou... mohl být Mastňák nezapomenutelný. Takhle je proste něco "jiného", sem tam umně připomínající Rodrigueze nebo Tarantina, ale pořád daleko za komplexností jejich kvalit. Propracovanější pokračování bych si nechal líbit...
Super (2010)
Až na nesnesitelnou Ellen Page už tu všechno dřív bylo, Defendor, Kick-Ass i Napoleon Dynamite. Po Slimákovi obří Gunnův skok zpět.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Verbinski pirátům chybí víc, než by se hodilo. Z chaosu druhého a třetího dílu uplácal poměrně dynamická dobrodružství, natolik zábavná, že se šlo vybodnout i na absentující (rozumný) příběh a nepřipadat si provinile - co teprve, kdyby dostal do ruky čtyřku, která ten opravdický příběh opravdu má? Marshall nemá tempo, neumí pořádnou akci (jen velmi okatě kopíruje) a celkově pod ním velkofilm velkosérie vypadá jako cosi televizního, nemastného neslaného, ale přesto napěchovaného velkopenězi. Ostatní ovšem zachraňují, co se dá. Depp šlápl na brzdu, vrátil Sparrowovi snesitelnost, Rush a McShane jsou charismatičtí až běda (i když Barbossa je do děje natlačen hodně násilně) a Zimmerova hudba válí i na milionté opakování. No a Cruz je pořád přitažlivá. Všechno dobré ale ve výsledku šlape vodu pod nevtipným scénářem a unylým Marshallem. Přesto jistě film vydělá na rozpočet menšího státu a další díly nás neminou, SNAD jen s jiný režisérem...
Vetřelec ³ (1992)
(Ovšem pouze za DC verzi o 155 minutách, která nesouvislé běsnění mění ve film)
V tajné službě Jejího veličenstva (1969)
Lazenby silně doplácí na přímé srovnání s Connerym. Převzít roli po "Mr.Charisma" by neunesl jen tak někdo, natož někdo se vzhledem špatné voskové figuríny... S čistou divákovou hlavou si ale dokáže získat sympatie, hraje civilně a knock-out první ranou se mu dá věřit. Nakonec to všechno mělo i maximálně pozitivní dopad na výsledný film. Po stále intenzivnějším tajtrdlýkování na ose "Goldfinger -> Thunderball -> Žiješ jenom dvakrát" se Bond vrátil do realističtějších kolejí (v mezích, samozřejmě, samotná zápletka je pořád vyloženě bondovská), což filmu dává hned jiný náboj. 007 nemá v nejvhodnější chvíli po ruce další fantastický vynález od Q a spoléhat se tak musí především na sebe. Nemožnost vylhat se z kdejaké situace tak má na triku zranitelného hrdinu i ucelený scénář. Jeden z nejlepších, včetně uvěřitelné milostné linky a zbytečně nenáviděné svatby. _ No a tak dále až k zvláštní melancholické náladě (na 99% ji tvoří především excelentní hudba) a pochvale za snad jedinou předcraigovskou bondovku, která je schopna vyvolat nějakou citovou odezvu. Velká škoda, že Lazenby nepokračoval. Série by jistě vypadala daleko lépe a nesměřovala by do brosnanovského pekla.
Kuky se vrací (2010)
Asi by Kukymu víc slušel formát Večerníčku, protože jde vlastně jen o hromadu několikaminutových scének s velmi chabým základním dějem, ale výtvarně je natolik okouzlující, že se i ta lehce natáhlá hodina a půl dá bez problémů vydržet.
Scared Shrekless (TV film) (2010)
Halloweenský speciál, v kterém zas Shrekovi výborně fungují odkazy a parodie (Psycho, Vymítač ďábla i zombies na jedničku). Podobný temný styl by býval celovečerním filmům seděl daleko více, než od dvojky rozjuchaná barevnost. Titulky ZDE
Startime (TV seriál) (1959)
Za Hitchcockovu epizodu "Incident at a Corner".
Strange Case of the End of Civilization as We Know It, The (1977)
Příšerně levné po stránce výpravy i humoru, ale hysterický komediální talent Johna Cleese (zvlášť v kontrastu s Watsonem) je nepřehlednutelný a geniální, ať už v roli Arthura Sherlocka Holmese nebo majitele zesnulého papouška...
Poslední traper (2004)
HRANÝ dokument, v kterém příšerný neherec odříkává ta nejhorší klišé ("korporace nám vykácí lesy") a patos kape jak z telenovel. Srdceryvný hnus, který zachraňují jen záběry na krajinu, při kterých se nemluví.
Super Mac (2010)
Přisprostlá a nenápaditá parodie, která se sice chválihodně nesnaží jít ve stopách Scary Movie, ale Žhavých výstřelů, nicméně nezná důkladně svůj objekt výsměchu a svou přehnanou dvojitou hrou na trapnost mě přestala bavit už před půlkou. ____ (Btw, B!shop ***** "...vsichni tu blejou sracky, ja se naprosto kurevsky bavil..." -Ano, TO je ideální divák MacGrubera!)
Dobrý voják Švejk (1954)
4*+4*+5* - Tři vyrovnané a výborné kouzelné epizodky, kterým schází jediné, a to kompletní zfilmování obou knih Jiřím Trnkou.
Sherlock Holmes: Záhada potopené lodi (video film) (2010)
Ben Syder je jistě hrozný Holmes a vše od Asylum vypadá jak lepší fan-made točený na videokameru z marketu, ale "Záhada potopené lodi" prostě spojuje dvě mé lásky, které měly dojít filmového svazku už dávno (ale i kvalitněji) - Sherlocka a duchovní odkaz Julesa Vernea. Téměř každá scéna je na efekt a obsahuje k ději logickou díru, herci do sebe minimálně zmateně narážejí, případně snad až improvizují při první ostré, ale Sherlock Holmes v souboji s viktoriánským RoboCopem a nebo pronásledující v tryskové vzducholodi robotického draka chrlícího oheň na Buckinghamský palác? Oh, zvrácené potěšení!
Sherlock (TV seriál) (2010)
Až mě zaráží, proč někdo na tenhle způsob převodu Sherlocka do současnosti nepřišel dřív. Čím jiným může Holmes být, než forenzním detektivem / konzultantem Scotland Yardu? Konkrétně Lestrada, který sice může vypadat dobře na tiskovce, ale v poli je nepoužitelný. Watson zůstává armádním doktorem (dokonce i ten Afghánistán tu je), má bolístku v hlavě a tvář Martina Freemana, což je téměř geniální casting. Sotva najít jiného herce, který by dokázal tak přesvědčivě spojit ňoumovství a zároveň velkou inteligenci s buldočí zarputilostí - a ještě u toho být vtipný. Nepříliš známý Benedict Cumberbatch se ukazuje jako podobně vydařený tah. Rozmáchaný šílenec, lehce arogantní, ale sympatický... Drmolící s ohněm v oku nad mrtvolou je víc než ideální následovník Jeremy Bretta (jsou si krom projevu lehce podobní i vzhledově) a možná jeden z nejlepších představitelů vůbec. BBC získává body, protože tohle není převod do současnosti jen pro ušetření za dobovou výpravu, ale opodstatněný a plně využitý. [1x01] A Study in Pink - První část nastavila laťku vysoko. Neustálý vodopád chytrých dialogů, vtípků, geniálních odkazů na Doylovu klasiku v rychlém tempu, které ale není hektické; se scénářem, z kterého po menších úpravách mohl být důstojný následovník Se7en. Přesto si "Sherlock" zachovává lehkonohou oldschool auru a nesnaží se napodobit moderní detektivní seriály. I ta dedukce je pravá, nikoliv na ozdobu. 99,9% [1x02] The Blind Banker - Druhá část má nevýhodu ve ztrátě největšího kouzla té první - ústřední páreček už je seznámen a nastěhován a zůstává "jen" děj k objevování. Chybí tak určitý aspekt, který minule dodával každé scéně extra náboj a klasicky prázdnější předpátrací část pěkně zaplňoval. Epizoda se tak očividněji rozjíždí pozvolna, ale zajímavě graduje a je vlastně duchem daleko blíže klasickým Doyleovým příběhům. Na souhru a jiskru dvojice Cumberbatch Freeman je radost pohledět. 80% [1x03] The Great Game - Laťka první části přeskočena a slabá místa druhé, tedy hlemýždí rozjezd a nepříliš interesantní příběh "Velká hra" smete během vteřin. Od prvních sekund nabere tempo, aby se nezastavila až po závěrečné titulky a skončila triumfálním způsobem. Holmes se poprvé setkává se svou nemesis Moriartym v přímém souboji, bez druhořadých prostředníků, a ač se mu relativně daří, není nic než krysa v bludišti. Z Moriartyho řádění jsem měl několikrát stejný pocit jako z Jokerova předloni. Snad kvůli nevypočitatelnosti, že je vždy o několik kroků napřed, že jeho motivací není nic než chuť si trochu zahrát... Když jsem myslel, že se blíží konec a viděl jsem vše, co jen lze do jednoho dílu vtěsnat, nebyl režisér McGuigan (i I.ep) ani za polovinou a způsob, jakým vyšponoval cestu k velkému finále s maniakálním "Napoleonem zločinu" nemá v TV příliš obdoby. 100% __ Tohle musí mít hromadu kvalitních pokračování, musí! "The game, Mrs.Hudson, is on!"
Volání Cthulhu (2005)
Takové filmy se dnes už prostě netočí... :)
Škola detektívky (TV seriál) (1989)
[Za epizodu Sherlock Holmes: Dobrodružstvo so šiestimi Napoleónmi] - Holmes se přestěhoval z 221B do 211B (nechápu tenhle zásah), pravděpodobně, protože tam je krb přes celou stěnu, šavle na zdi a větší knihovna... zahodil důvtip, nebo lépe řečeno veškeré náznaky osobnosti, a přešel na zahleděné tlachání Huby. Martin Huba má blíže k absolutní katatonii, než geniální mysli. Jeho uspávací dikce a statičnost ale perfektně zapadají do celkového stylu filmu. Vorlíček vyprodukoval typicky strašnou TV produkci, v které postavy sedí ve studiu, potichu mluví a jedinou kulisou je vzdálený tikot v jinak "elektronickém" tichu. To je pak jedno, že i Labuda zahrál Watsona jako pohádkového dědečka a celé se to odehrává ve dvou miniaturních interiérech, přičemž veškerý děj mimo je sdělen skrze polopatické dialogy. Stejně to asi nebavilo ani samotné autory.
Splice (2009)
Co se tváří zpočátku jako nadějný sci-fi / horor mix na vlně Vetřelců a jim podobných, je ve skutečnosti vztahové drama bez kouska soudnosti, které ke všemu nestandardní situaci (mutanta) jen využívá jako omluvu pro explicitní emoce a psychologizaci jak z telenovel. Natali selhává kam se podívám. Atmosféra je nulová, scénář nablblý, z jinak kvalitních herců udělal trotly, a co je nejhorší - stěžejní momenty, kdy má divák asi nehnutě zírat, jsou k smíchu víc, než kdejaká současná parodie. Navíc snaha udělat ze své mutantky objekt animálně přitažlivý nevyšla tak strašně moc, že degraduje i ty kousky děje, které mohly být teoreticky působivé. __ 1,5*
Číslo sedmnáct (1932)
Od prvních sekund zběsilá (akčně-dialogová) jízda, v které Hitchcock mohl po sérii horších filmů zas jednou uplatnit svůj talent. Prakticky celý se odehrává ve starém opuštěném domě, přesto je na pohled pěkný a dynamický. Škoda snad jen zbytečné dějové překombinovanosti, kde není každá postava tím, čím se zdá být, ale dokonce ani tím, čím má tedy být. Než jsem pochopil o co jde a kdo je kdo (všichni vypadají stejně), byla už značná část hodinové jednohubky pryč.
Karate Kid (2010)
Jediná výtka letí na adresu nového Karate dítěte - Will Smith mohl s hračkou pro synka ještě čtyři pět let počkat. Hodně mladě působící Jaden to celé posouvá do zbytečně kinder-nevýznamné polohy a místo určité osudovosti jsem si celou dobu říkal, že by stačilo, kdyby jim všem mámy daly pár facek. Jinak je ale vše tak, jak má být. Smith dostane nakopáno, potká hezkou číňanku a zamlklého mentora s traumatem z minulosti a partu opravdu zlých spolužáků. Co ze sportovního béčka dělá ultimátní sportovní béčko jsou sympatické herecké výkony (i když Jaden asi tolik nehraje) a schopnost režiséra vdechnout funkčnímu scénáři rytmus a údernost. No a také odzbrojující Jackie Chan...
Co moře pohltí (1931)
Jeden nemajetný mladý pár je šťastný, dokud nezjistí, že kolem jsou i jiní lidé. Dík nečekaně získanému obnosu peněz si můžou konečně dovolit vysněné cestování, ale loď je plná nástrah jako gentlemenský postarší námořník a mladá koketující princezna... __ Hitchcocka lze rozeznat jen z úvodní pětiminutovky, kde se téměř bezeslova v rychlé montáži představí hlavní páreček. Zbytek je tuctově nasnímaná (ne)romantika, která sice poměrně věrohodně zachycuje vzrůstající problémy mladých manželů a jejich postupné citové přilnutí k novým známostem, ale sotva bych řekl, že je něčím zajímavá nebo vyjímečná. Zbytečně moc času se věnuje nepodstatným záležitostem jako je postava "vzdálené příbuzné tety Kateřiny" a některé určující momenty jsou značně odbyté. Spolu s prokládáním kýčovitých pohlednic to pak celé budí dojem lehké karikatury. Typově přesná a sympatická čtveřice herců se tak hlemýždím tempem posouvá po očekávaných kolejích k podivnému finále, které jediné je taky překvapivé, ale i do děje docela nezapadající. Na druhou stranu dovolilo Hitchcockovi něco předvést z jeho talentu. __ Snad jen zásluhou sympatických herců a za občasné vydařené momentky průměrné hodnocení.
Souboj Titánů (2010)
Pokud postavy mlčí, je nový Souboj Titánů ještě snesitelný jako (levná) vizuální atrakce. Jakmile ale dojde na dialogy, ihned se mi vybavila Xena s Herculem. Worthington umí jen naštvaný a zahleděný pohled, Leterrier je neschopný břídil co neumí ani pořádně okopírovat kradené scény, CGI je okaté, z výpravy často čouhá polystyren a hudba... a hudba?! __ Až na Neesona by všichni měli chodit kanálem. 1,5*
Boj na nůž (1931)
Hitchock dostal "Skin Game" jako zakazku a na vysledku je jeho odmerenost znat. Po reziserske strance je film rutinni, sice neurazi, ale invenci z Hitchovy strany pohledat. On ani prepis divadelni hry pro mistra obrazu nenabizel prilis prostoru k manevrovani. Krom vyborne sceny z aukcni sine tak sledujeme predevsim (reziserem velmi neoblibene) "nataceni rozhovoru". Dik bohu za par vybornych charakternich hercu (krom Chloe vlastne nemam k nikomu nejmensich namitek), jez staticke sceny delaji velmi zajimave a plne napeti. Nenapadne gradujici pribeh, v kterem se dve znepratelene rodiny stale horliveji nori do podleho boje, az zapominaji na puvodni uslechtile zamery, je vystaven na lehce afektovanem, ale jinak skvelem scenari, jehoz hlavnim trumfem je neobycejna necernobilost. Kazda postava, jenz se na platne zdrzuje, je dokonale "plasticka" a o zadne nelze rict, ze je ciste dobra nebo zla. Vsichni maji sve jasne motivace, ktere jsou pevne zastresene, a konflikt vznika z rozdilu pohledu (opet jasne urceny postavenim, vekem, pohlavim, atd.). Krasa. Podivat se jeste trochu do hloubky, zapojit Hitchock vic ze sveho talentu, mohl vzniknout opravdu nezapomenutelny kus! __ Predevsim za nebyvalou prokreslenost 80 let stareho snimku male prilepseni. Ale opravdu jen male.
Juno a páv (1930)
Puvodne divadelni hru Hitchcock nechtel tocit, protoze nevidel zpusob prevedeni do filmove reci - a na vysledku je to bolestne znat. Dlouhe, staticke, "mrtve" zabery, z drtive vetsiny v hnusnem interieru chudinskeho pribytku, kde nekolik postav vede zdlouhave dialogy. Irsti herci prehravaji; vyrazna gesta, mimika a ukricenost obstoji na prnech, ve filmu ale prekracuji vhodnou miru. Postavy navic jakoby kazda vypadly z jineho zanru, kontrasty jsou ocividne. Jedinym pojitkem byla mira otravnosti, jez je obrovska. At uz slo o otce opilce a tlučhubu, hysterickeho valkou postizeneho synacka, halekajici kamaradicky a jednoduchou matku, vsichni do jednoho mi pili krev. Bohuzel stejne zmateny a neurcity je i scenar, ktery bezobsazne mele a mele a uz tak minimalni dej dela druhotny. O nefunkcnim spojeni komedie a dramatu dlouze nemluve. Snad jen, ze obe slozky vyrazne postradaji vkus a uveritelnost. __ Hitchock a jeho manzelka, jinak spolehliva scenaristka, Alma Reville, si v "Juno and the Paycock" vybrali slabou chvilku spolecne - alespon, ze tak...
Zpovídám se (1953)
Film, kteremu nemam moc co "hmatatelneho" vytknout, presto se nepresvedcim k vyssimu hodnoceni. Ano, scenar je krystalicky cisty a obsahuje vse, co "I Confess" potrebovalo. Ano, Hitchova rezie je jista, mnohdy nadcasova a kazda scena ma sve misto. Dokonce i herci odvadi presne vykony a ani jednou jsem nezapochyboval, co se snazi sdelit (zvlast Montgomery Clift dostal do otce Logana vsechnu potrebnou klidnou dustojnost, inteligenci a presvedceni jen skrze oci a priskrceny projev na vybornou). Ovsem pocit, ze sleduji zbytecny film, remeslny, ktery postrada kouska vzruchu, jiskru, kvuli ktere bych si ho chtel pripominat, prevladal. __ 3,5* smerem dolu s prihlednutim k tomu, jaky mistr Hitch umel jindy byt.
Pan Nikdo (2009)
Mozaika "co by, kdyby" -- důsledná ve vyčerpání možností, vizuálně opojná, ale zajímavá jen formou, v jádru prázdná a primitivní, s nešťastným výběrem hl.herce a -především- chladná jak rampouch. Všeho moc škodí a absence obsahu se neschová za střihové umění.
James Dean (TV film) (2001)
Vlazny zivotopisny film, jakych jsou desitky. Reziser Rydell nedokazal z tak vdecneho pribehu vydolovat jediny zapamatovanihodny moment; scenu, ktera by zasahla. Jen odtazite sleduje labilniho mladika, kteremu scenar predepisuje ty nejklisovitejsi motivace. Zkratkovitost je strasna -- a podivna, kdyz vezmu v uvahu, ze si film nenalozil prilis veci k prevypraveni, o spousty zasadnich se jen lehce "otre" jednou scenou. Deana sledujeme jako citove nevyrovnaneho cloveka, ktery touzi jen po prizni chladneho otce. Vse ostatni proste projde kolem jako souhra okolnosti. James Franco nastesti do tohodle povrchniho placani vnasi pojitko a dostatecnou hloubku. A prestoze se o skutecnem Deanovi nedozvite o moc vic, nez co se da vycitit z jeho filmu, Franco probouzi sympatie a pusobi uveritelne; a dava tusit, ze za vsim je vic, nez je film schopny odprezentovat. __ [Videna 95 min dlouha DVD verze, kde je ta puvodni dvouhodinova?!]
Toy Story 3: Příběh hraček (2010)
S prvnim Toy Story na VHS jsem v jedenacti chodil i spat... to pak tezko chtit, abych na trojce vnimal chyby. Ne, ze by se nejaka nenasla (snad jen, ze se opet odnekud a pred necim utika), ale pixarovsti ke svym postavam pristoupili s tak neuveritelnou laskyplnou nostalgii a uctou, ze kohokoliv jen lehce "zasazeneho" musi strhnout. Pribehovou ohranost tvurci vynahrazuji vypilovanou praci v kazde scene, kde do dokonalosti dotahli vyuziti prostredi a charakteru jednotlivych hracek. Hravost se za tech 15 let nevytratila, naopak prekracuje oba dily. Jak toho jsou po tolika filmech jeste schopni, je mi zahadou. Treti cast ale presto neni rozjuchana zabava. Nostalgicke detaily typu Andyho tricka z prvniho filmu na starych fotkach jsou jen spicka emocniho ledovce, ktery se na fanousky vyvaly. Skrz plastikove hracky se resi veci, od kterych maji deti jeste par let pokoj a pri vypjatych momentech, kdy i mne spadlo cosi do oka, smetou (opet) zive kolegy pred i za kamerou. Za tech patnact let se nezmenila jen uroven grafiky, ale i pristup k detskemu divakovi, ktery v treti casti serie dostane dospely zazitek s necekane temnymi tony. __ Trilogii uzavrel Pixar s nebyvalym citem a vkusem, a s pribehem, ktery z ni udelal neoddelitelny celek.
Mighty Kong, The (video film) (1998)
Animovana adaptace King Konga, prekvapive velmi verna, ale zamerena primarne na male deti. Tomu je podrizeno vse - dialogy, jednani postav i jejich inteligence. Divaku, ktery jiz prekrocil nejakych deset let zivota toho nema moc co nabidnout (vlastne vubec nic - snad jen porovnavani podoby Ann a disneyovske Ariel - v nekterych zaberech az na zalobu). Pribeh sam se pevne drzi nejzakladnejsich momentu puvodniho nametu a tedy i jeho zpracovani z roku 1933, v jeden moment dokonce i remaku z '76, ale cele to nema ani nejmensi naboj a spad. Animace je strasna, pisnicky taky, a kdyz uz jsem doufal v plivanec do toho idilickeho detskeho sveta v podobe masakru na ESB, prisel prvni odklon od predlohy - Kong se vyskubne ze zachranne site (!), spadne... a zaboreny do chodniku na vsechny stastne pomrkava, ze je v poradku. __ Pred par rokama bych byl ale velmi pravdepodobne nadseny.
Gitler kaput! (2008)
odpad!Haha - SS tanci na rusky hiphop. Haha - Hitler snupe. Haha - kazdy se projevuje jak naprosty dement. Vsichni skacou, rvou, pitvori se, silene gestikuluji a, je-li treba, hazi homopohledy. To je legrace. Sem tam "uzasny" moment s smskou, PC nebo raperem... a ze to cele nema dej, natoz smysl v jednotlivych scenach, je snad jasne. 'Gitler kaput!' vyvolava smirlive vzpominky na libovolne pokracovani 'Scary movie' a ukaze znepokojivy fakt, ze lidovych satiriku typu Zdenka Trosky je vic... __Hodnoceni IMDb 28% je odpovidajici.
One Minute Fly (2008)
Make a Film.