Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (417)

plakát

Temné stíny (2012) 

Netradiční, leč zatraceně zábavný Burtonův snímek nabitý vtipem a skvělými herci. Děj diváka přivádí do fiktivního městečka Collinsportu, které vybudovala rodina Collinsů. Právě kolem této rodiny se točí celé tohle dílko, zejména kolem Barnabase Collina, který díky svým pletkám zařídí pro svůj rod pěkně hnusnou kletbu a nakonec končí pohřbený v truhle jako vampýr. Po více než dvě stě letech spatřuje Barnabas světlo světa, ehm spíše tmu v bujaré éře hippies. Svým chováním a vystupování budí posměch, ovšem podnikavý duch Collinsů se probouzí a celý rod obnovuje pomalu, ale jistě zašlou slávu. Vše má ovšem malý háček, spíše více háčků, se kterými se bude muset „upíří lamač dívčích srdcí“ vypořádat. Jak je již výše zmíněno diváka během téměř dvou hodinové stopáže čeká plejáda skvělých herců, rockoví fanoušci se dočkají i samotného Alice Coopera, který se stává terčem vtipů stejně jako většina protagonistů. Nefalšováná Burtonovská atmosféra nasládlá melodramatem krásně prostupuje celým perfektně vystavěným příběhem, který otevření fanoušci stejně jako ostatní aspekty filmu náležitě ocení. Já jsem ocenil na poctivé čtyři hvězdy.

plakát

V moci ďábla (2005) 

Komentář může obsahovat případné spoilery. Netradiční a vůbec ne špatný hororový počin, který démoničnost celkem zdařile kloubí se soudním dramatem. Divák v dílku dostává klasické schéma posedlého jedince, zde se jedná o mou oblíbenou herečku (sestru „zabijáka ze zálivu“ Debru), která se podrobuje exorcismu otce Moorea. Jelikož část snímku tvoří soudní proces, je všem jasné, že se otci exorcismus nezdaří a posedlá dívka démonům podlehne. Případu se ujímá mladá atraktivní obhájkyně, která je schopna pro slávu a prachy udělat cokoliv. Na druhé straně vede obžalobu typický americký křesťan – divákovi od začátku krajně nesympatický. Horová část snímku je vynikající, disponuje slušnou atmosférou a řadou parádních scén, to se bohužel nedá tvrdit o části „soudního dramatu“, které těžce zaostává a dostavuje se při něm často nuda. Samotné pátrání mladé obhájkyně se svým asistentem toto trošku vyvažuje – není radno si zahrávat se silami temna. Herci jsou přesvědčiví, příběh slušně vystavěn, ovšem stopáž přepálená, zejména o plamenné projevy v soudní síni. Ve výsledném dojmu se přesto jedná o velmi dobrý exorcistický flák, který pod čtyři hvězdy hodnotit nemůžu – třeba už jen kvůli morálnímu vzestupu některých protagonistů.

plakát

Mechanik zabiják (1972) 

Charles Bronson je prostě Charles Bronson a jako „mechanik“ pan Bishop je zkrátka neodolatelný (kam se na něj hrabe Statham ve velmi volné remaku). Pan Bishop nespravuje auta ani jiné věci, ale za peníze zabíjí lidi a jde mu to sakra od ruky, což divák v tomto stominutovém opusu může vidět nevlastní oči hned několikrát. Jako elitní nájemný vrah dodržuje bedlivě souhrn pravidel, která jej drží naživu. Ovšem ani ledový klid a patřičný odstup jej neuchrání před svědomím, které hlavního hrdinu pěkně pomalinku stahuje do pekel. Více se nemá smysl k ději rozepisovat, všichni jej známe, ať tuto původní verzi nebo výše zmíněný remake. Technické stránce dílka nelze prakticky nic vytknout, příběh je vystavěn bravurně, herci jsou bezchybní, výbuchy, honičky, přestřelky naprosto parádní. Nuda zde nemá šanci. Samozřejmě nechybí krásné ženy, řada nezapomenutelných scén, místy pořádně hustá atmosféra a kvalitní hudební doprovod. V celkovém dojmu sto minut kvalitní akčně thrillerové filmařiny ve společnosti Charlese Bronsona, kterou nemůžu hodnotit jinak než plný počtem.

plakát

Pan Majestyk (1974) 

Komentář může obsahovat případné spoilery. Charles Bronson jako Mr. Majestyk je zatraceně zásadový pěstitel melounů, kterému není dobré házet klacky pod nohy, protože by to dotyční mohli šeredně odskákat a jelikož se prostě jedná o Charlese Bronsona, taky se tak stane. Tento více než stominutový akční thriller spatřil světlo světa ve stejném roce jako kultovní opus DEATH WISH. Děj není nijak objevný. Pan Majestyk žije poklidným životem a právě se chystá na sklizeň melounů na své farmě. Sklizeň mu ovšem naruší nejen vykuk Bobby Kopas, který mu chce pronajmout své chlapy na sklizeň a ostatní od Majestyka odhání, ale také nájemný zabiják Frank Renda a místní policejní oddělení. Shoda náhod přivádí Majestyka do čistého boje o přežití a každému je jasné jak to dopadne. Kamenná tvář Charlese Bronsona diváka jako vždy doslova uhrane a ledový klid postavy pana Majestyka neustává ani při zatraceně zdařilé automobilové honičce či vydařených přestřelkách. Snímek i přes svou delší stopáž dokáže diváka zaujmout, tvůrci sází samozřejmě krom akce a role stoprocentního klaďase na pěkné ženské, které stejně jako ostatní herci působí naprosto přirozeně. Hudební doprovod je také na velmi dobré úrovni. V celkovém dojmu se jedná o parádní, ovšem tuctový film. Za mě s přehledem čtyři hvězdy.

plakát

Noční incident (2011) 

Nízko rozpočtová násilnost z prostředí psychiatrické léčebny…zní to dobře a dobré to taky je. V úvodu dílka tvůrci seznámí prostřednictvím osudů rockové kapely diváka s hlavními postavami. Ty tvoří právě rockeři a zároveň kuchtíci v psychiatrické léčebně, kde je jejich denní rutinou navařit kotel jídla a vydávat ho místním chovancům. Ovšem při jednom takovém běžném pracovním dni vypadne proud a peklo může začít. Divák je provázen po tmavých chodbách stísněné léčebny za doprovodu zdařilé filmové hudby a skřeků chovanců. Nikde ve filmu není specifikováno, zdali je léčebna pro nějaké extra násilníky, ovšem k obědu dostávají pár pilulí a to, co se pomalu rozehrává, značí, že nejspíš ano. Divák ukolíbaný velmi průměrným rozjezdem dostává doslova ránu kladivem do ksichtu a za doprovodu nějakého toho gore a krve do něj tvůrci perou pekelnou psychárnu končící sice trochu předvídatelně, ale stylově. Herci opravdu hrají, kratičká stopáž kromě úvodních sekvencí nedává prostor k nudě, chovanci z léčebny jsou sakra přesvědčivý a z personálu přežije jen ten nejsilnější a nejchytřejší. Potenciál jít totálně do extrému zde byl, tvůrci se dle mého drželi hodně při zemi, ale i tak vytvořili pořádně intenzivní krvavý flák, kterému dávám s klidným svědomím čtyři hvězdy.

plakát

Předvolba 976 (1988) 

Režijní debut Roberta Englunda v mých očí dopadá rozhodně lépe než jeho druhý, o devatenáct let mladší a prozatím poslední režijní počin KILLER PAD. Režisér tasí svou oblíbenou zbraň a do hlavní role obsazuje znetvořenou vraždící ruku, patřící školnímu otloukánkovi Hoaxovi, který tepán svou fanaticky křesťanskou matkou čichá ke kalhotkám, jež ukořistil jeho „ranařský“ bratránek, člen místního školního gangu. Gang působí dokonale punkově, jak se na osmdesátkové béčko patří. Stejně kvalitně je tomu v dílku i s bodycountem, i když krví se trošku šetří. Divák má možnost ve společnosti dvou rozdílných bratranců za pomoci hororových horoskopů podstoupit cestu nejen upsání duše, ale i zažít zatraceně dobře filmařsky zmáklý černomagický rituál. Snímek, díky dobře vystavěnému příběhu krásně odsýpá a divák se baví. Vkusně vložené vtípky jsou opravdu vtipné, herci opravdu hrají, hudba krásně dokresluje místy pěkně hustou atmosféru, kterou 976-EVIL dokáže nejen za pomoci parádních efektů vystavět. Finále už je jen třešničkou na pomyslném dortu. Pro mě další milé překvapení hororové tvorby osmdesátých let za poctivé čtyři hvězdy.

plakát

Vrata do podsvětí (1987) 

Příjemně koukatelný horor pro mladší obecenstvo bez jediné kapky krve, za to se silnou trikovou stránkou z ranku zdařilých 80-tkových béček. Během necelé hodinky a půl má divák šanci ve společnosti snesitelných dětských hrdinů otevřít bránu do říše démonů, jejíž zavření nebude tak snadné jak se píše na metalové vinylové desce jednoho z klučinů, který podobné muzice holduje. Druhý klučina, který dotváří ústřední dvojici je doma sám jen se svou setrou a bandičkou jejích přiblblých kamarádů – rodiče jsou na pár dní z domu, takže se démoni můžou v domě pořádně rozparádit. Snímek má slušně vystavěný příběh, nenudí a místy disponuje slušnou atmosférou. Navíc se divák dočká i parádní Zombie.Výše zmíněné triky jsou na dobu vzniku naprosto famózní. Herci skutečně hrají a o vtip není také nouze. Hororový fanoušek, který nepohrdne lehčím 80-tkovým béčkem se zajisté dobře pobaví. Já se bavil na čtyři hvězdy.

plakát

Shocker (1989) 

Mezitím co se rozpoutali jatka v posledním domě nalevo, horám se připsaly kruté oči a několikrát se zavřískalo natočil Craven kromě Fredyho a dalších pecek také řadu totálních béčkáren a Shocker patří mezi ty nejhrubší. Píše se rok 89, za titulky zní dobová rocková řežba a Craven rozjíždí krvavou lázeň, jež diriguje psychopatický zabiják Horac Pinker. Craven diváka nešetří a barví snímek ostře do ruda a bodycount jde strmě nahoru. Jistá obliba sci-fi motivů se vkrádá i k postavě Pinkera, kterého nezastaví ani elektrické křeslo a naopak jeho moc sílí. Klaďasem zde budiž mladičký fotbalista, který má kromě snů s vraždicím maniakem společného daleko více. Sny i samotná postava maniaka zde jednoznačně evokují oblíbence Krugera, který hláškuje o sto šest a divák se baví. Ostatní postavy už tak slavné nejsou. Příběh do první poloviny dostává diváka do kolen, ovšem poté se zlomí a ve společnosti sci-fíčkovýh motivů se začne divákovi lehce mlžit a bohužel i trošku nudit. Stopáž snímku je na béčko trošku delší, hudba ovšem výborná. Jednotlivé postavy jsou ve výsledném dojmu průměrné, efekty krásně koukatelné a komediálnost místy zdařilá. Na druhou stranu se dostavuje komediálnost i tam, kde asi být neměla, škoda. Přesto jako milovník béčkových kouksů dávám i třetí hvězdu. Za skouknutí Shocker rozhodně stojí.

plakát

Vlkodlak: Bestie mezi námi (2012) 

Průměrné vlkodlačí béčko, které si to putovalo rovnou na video. Příběh diváka přivádí do blíže nespecifikované vesničky krkolomného jména o dvě století v čase zpět. Hlavní postavou příběhu je mladiček aspirující na doktorský titul, vzhledem k okolnostem však volí cestu lovce a se skupinkou profesionálních lovců bestií se vydává na hon na vlkodlaka, který zalívá krví jeho rodnou vesnici. Lovený vlkodlak však nepatří mezi snadné cíle a odhalit jedince, který se na bestii mění není vůbec lehké. Snímek ačkoliv evidentně disponuje skromným rozpočtem není ve svém ranku zdaleka nejhorším, krví se opravdu nešetří, usekané končetiny a střeva na diváka jukají celkem často. Postavy nejsou špatné, ovšem některé herecké výkony jsou marné i na podobné béčko. Vtipné pasáže nepůsobí, jak tvůrci původně nejspíš zamýšleli a občas se dostavuje lehká trapnost. Stejně jako v daleko slavnějších snímcích se divák dočká i fantaskních zbraní, což zde neurazí. Prostředí snímku je velmi vkusné, i když by se dalo určitě dosáhnout větší ponurosti. Konec je jaký je, hlavně, že není odhadnutelný od prvních scén. Ve výsledném dojmu se jedná o průměrný vlkodlačí horor, který nenadchne ani neurazí – ovšem krve v něm bylo zatraceně dost – za mě tři hvězdy.

plakát

Nebojácní (1981) 

Komentář může obsahovat možné spoilery. Průměrná americká podívaná, ve které divák dostává klasické schéma boje dobra se zlem, Lucifer, jež je na začátku dílka zabit knězem pojímá tělo právě narozeného dítěte a tím se vrací opět mezi lidi. Ve zkratce tvůrci ukazují, jak se s „zvláštním“ dítětem vyrovnávají rodiče a poté hurá na střední, kde již 18-tiletý Andrew (Lucifer) děsí své spolužáky, hlavně jednu sličnou spolužačku. 80-tková hororová pohodička v podobě mlžných oparů, nádherné zombie vsuvky, prostředí kostelů a polorozpadlého hradu, kde se částečně příběh také odehrává, dobových béčkových efektů (nejen krvavých, ale i nádherných světelných triků) dává divákovi zatraceně namlsat. Srdíčko jen plesá. Ovšem poté přichází i zásadní nedostatek, který spatřuji v krkolomném vystavění příběhu, který vůbec nefunguje, jak si tvůrci přáli. Pomalé rozkrývání a nové skutečnosti diváka spíše matou, než aby mu příběh ucelovali. Další věc, která je trošku na škodu, je celková nevyváženost dílka. Chvilkami je příběh nařachaný jak hrom, Andrew stojí na venkovním schodišti se svým kamenným výrazem a v pozadí zní „já jsem antikrist“ od Sex Pistols. Poté tu máme Ramones a další kapely, při kterých si to středoškoláci rozdávají v kotelně a na řadu přichází i bradavky. Tyhle pasáže jsou naprosto parádní, pak přichází střih a divák sleduje nudnou vatu například v podobě srdceryvných výlevů důchodců na venkovské zahrádce – prostě jak z jiného filmu. Herci, hlavně mladí jsou dobří, muzika výborná, námět otřepaný, ale pro fanouška lákavý, příběh dobrý, ovšem nešťastně pojatý, stopáž optimální, efekty dobové, leč vynikající, mordy parádní a závěr bravurní. Nebýt té nudné vaty a nešťastně vystavěného příběhu hodnotil bych minimálně čtyřmi, takhle bohužel, ehm satanžel za tři hvězdy.