destroy83

Naprosto dokonalý snímek o podivném chlápkovi, kterému říkají řidič. S auty to umí, takže maká v dílně, zaskakuje za filmové hvězdy jako kaskadér při demolicích aut a v noci si sem tam střihne fušku se zlodějským gangem na postu nikoho jiného než řidiče. Zažitý stereotyp mu naruší setkání s atraktivní sousedkou Irene a jejím synem, se kterými začíná trávit čím dál více času. Irene však čeká na návrat manžela z výkonu trestu odnětí svobody. Kromě toho zde máme majitele dílny, který je přímo napíchlý na mafiánskou rodinu, se kterou není radno se zaplétat. S návratem Irenina manžela z lochu však není zbytí. Ne příliš objevný děj posouvá do filmového nebe absolutně bezchybná filmařina. Režisér nevalí do diváka zbytečné tuny dialogů a nabízí naprosto bravurní podívanou od začátku do samotného geniálního finále – bombastická kamera si hraje se světlem i stíny, zpomalovačky diváka krásně kolíbají a každé efektní přitlačení na pilu v drsnějších scénách na diváka působí jako rána kladivem do ksichtu. Herci jsou naprosto přirození a divák jim věří s přehledem každé gesto. Kloubení romantické poetiky s brutálním násilím a hudebním doprovodem, který mi zpočátku příliš nesedl, ale poté bych si k filmu nedovedl představit jiný, tvoří pro mě jednoznačně nejlepší snímek roku 2011. Nemá smysl nadále plýtvat superlativy, DRIVE prostě musíte vidět. Mému nadšení samozřejmě odpovídá i hodnocení – jasný plný počet.

Velmi zábavné hororově komediální béčko plné pro diváka lehce atypických zabijáků a s tím spojených metod zabíjení. Příběh i hlavní lidské postavy se nesou ve stejném duchu, takže rozhodně o vážně míněný snímek zde opravdu nejde. Atraktivní Suzanne Snyder (hororovému béčkaři známá například z komediálního hororu NIGHT OF THE CREEPS ze stejné dekády) se válí na místním kopci, sloužícím jako šoust plac v otevřeném autě se svým sympaťákem, když se za vedlejší kopec zřítí hvězda. Po bližším prozkoumání se dvojice hrdliček dostane do střetu se zabijáckými klauny z jiné galaxie, kteří neváhají a dvojici se pokouší sejmout praženou agresivní kukuřicí či je zabalit do kokonu z cukrové vaty, což se ostatně chystají udělat s celým městečkem, které je v dohledu. Ve městě ovšem bdí další sympaťák – šéf místní policie, kterého dvojice vyhledá a který se ovšem se šmačnou Suzanne válel na šoust place dříve než sympaťák aktuální, takže se divák dočká i nějakých těch emocí. Bojovníky proti klauní invazi doplňují ještě další potrhlé postavy, nadržení bratři, kteří tak prahnou po zasunutí, že začali prodávat zmrzlinu v dobré víře, že dívky po ní touží a prudérní starý policajt, který nemá rád místní punkáče. Přežijí ovšem jen ti nejsilnější, kteří jsou nuceni okolnostmi navštívit kosmickou loď v podobě cirkusového stanu. Po technické stránce není snímku co vytknout, nevážná taškařice plná parádních masek, doslova extrémních kulis a nápaditých mordů na necelých devadesáti minutách stopáže v doprovodu zběsilé elektronické hudby zajisté uspokojí každého béčkožravce. Hercům komediální nádech dílka v jejich výkonech dost pomáhá a Suzanne se ne a ne pořádně svléknout. Za mě čtyři poctivé hvězdy.

Vynikající seriál s trošku nestandardním hlavním hrdinou, jehož sériové mordy bych vydržel klidně déle než šest řad…no uvidíme. Onen hlavní hrdina, jak už sám název napovídá, se jmenuje Dexter. Má v sobě ovšem, jak sám říká temného pasažéra, kterého potřebuje občas vypustit a jako nenápadný specialista na krev v miamském oddělení vražd má velmi dobrý přístup k informacím o lidech, bez kterých by na světě bylo lépe. Samozřejmě se mu to během celého seriálu párkrát komplikuje, ale nechci nic prozrazovat. Každá řada má vlastní ústřední motiv, který je pokaždé velmi poutavý. Hlavní postavy seriálu jsou více méně ve všech sériích stálé: zábavně vulgární Dexterova sestra, Dexterův úchylný kolega a další policajti z miamského oddělení v podání kvalitních herců v dobře napsaných postavách. Plus je doplňují či v některých případech nahrazují postavy nové, leč kvalitativně na stejné úrovni. Parádní, jako příběh i postavy, je také prostředí slunného Miami, kde se příběh odehrává. Hororoví nadšenci si přijdou na pěkných pár litříků krve, milovníci psychologie postav na spletité mezilidské vztahy plné emocí. V podstatě není, co bych Dexterovi, alespoň teď do konce šesté řady, vytknul. Za mě jasný plný počet.

Eli Roth opustil režisérskou židli Hostelu a po něm nastoupil Scott Spiegel, tvůrce marketového slasheru INTRUDER či video dvojky FROM DUSK TILL DAWN. Stejně jako dvojka upírské trilogie, putovala i trojka Hostelu rovnou na video. Dá-li se to tak nazvat, tak si hostelová sága drží stále úroveň a v některých ohledech poslední krvavé dobrodružství zasazené do města hříchu Las Vegas dokonce i lehce válcuje velmi dobrou dvojku. Od příběhu toho nelze opět moc čekat. Sledujeme partičku kámošů, kteří si to vyrazí užít do výše zmíněného Vegas, protože jeden z nich jde za týden do manželského chomoutu. Pár úvodních keců, polonahých striptérek a přichází na řadu právě to, co všichni od pokračování této kruťárny čekají. Ještě předtím si tvůrci na diváka připravili menší fígl, ale ten nebudu prozrazovat. Pak už to jede ve velkém stylu. Zpočátku mi přišlo, že krve a tortury je podstatně méně než v předchozích dílech, ale vzhledem k pojetí snímku to zas tak nevadilo a ke konci se to tou rudou přece jen pořádně zabarvilo. Popisovat blíže děj by bez spoilerů moc dobře nešlo. Takže jen k formě. Jednoduchý, místy lehce nelogický, ale krásně koukatelný příběh plný krve, nahých ženských a pár slovních vulgarit podbarvený vkusnou hudbou. Obstojní herci - až na Johna Hensleye, tenhle člověk mi prostě nikdy nesedl – půvabné herečky a poutavé prostředí. Toto všechno mi prostě nedovolí jít pod čtyři hvězdy, které si trojka Hostelu dle mého s přehledem zaslouží.

Vydařená vánoční brutalita v povedeném komediálním duchu, která divákovi odkrývá skutečnou tvář Santy Clause. Zapomeňte na Štědrý den, který je v reálu vlastně Dnem zabíjení a věřte, že mordy jdou Santovi, synovi Satana, pěkně od ruky. Na odpor se mu ovšem staví dvojice, jak jinak než u novodobých hororů, teenagerů, z nichž jeden leží Santovi extra v žaludku. Hlavní hrdinové, hezounek „mouchy snězte si mě“ a blondýnka divákovi známá z Ajova remaku THE HILLS HAVE EYES, se s pomocí starého podivína v crazy komediálních a občas i krvavých scénách, pokouší snížit Santovo killer score. Co by to bylo za béčko bez pořádných silikonů, které tvůrci propašovali do dílka pomocí místního strip baru U zlatokopek v parádním vánočním upgradu. Kozy, šílené vynálezy starého podivína, místní nadržený duchovní, makabrózní Santův nástup či pekelné sáně jsou pozitiva, která vyvažují občas nestravitelný příběh mezi jednotlivými masakry a občas nevydařené vtípky. Herci skutečně hrají a necelých osmdesát minut se dá skousnout i při několika nudných sekvencích. Santa je ranař a projekce ve vánočním čase udělá s divákem také leccos, takže za mě s přimhouřeným okem čtyři hvězdy.

Hraná verze stejnojmenné anime řežby o mladé upírce, která si to v přestrojení za mladou školačku namíří do americké vojenské základny v Tokiu, aby pokosila pár bestiálních pijavic. Zaměstnavatel záhadné Sayi je ještě záhadnější než lovkyně upírů sama, což se samozřejmě nelíbí americkým vojákům a díky Sayiným schopnostem ani místní pijavicím, které nečeká nic jiného než smrtelné ostří samurajského meče. Původní cirka padesátiminutové anime tvůrci natahují děravým scénářem na hodinu a půl digitální řežby, jejíž souboje po chvilce těžce zavání nudou. Za zmínku ovšem stojí souboj Kata Takatory v podání Yasuakiho Kuraty, který má na svém kontě pěknou řádku rolí a ve filmu opravdu hraje, což se bohužel nedá říci o všech zúčastněných hercích. Kladně se dá hodnotit také celkový vizuál celého dílka a šťavnatý úvod. Celkový dojem je však pouze lehký nadprůměr, takže za mě této akční hororové a vkusně nadsazené řežbě uděluji tři hvězdy.

Komentář může obsahovat možné spoilery. Velmi zábavné hororové béčko, které táhne nahoru zejména originální námět, který spolu s lehce historickým exkurzem navnadí diváka na pořádnou mikulášskou zábavu, kterou otevírá krátké představení hlavních, jak jinak než z valné části teen, postav. A to s patřičnou várkou dobrého humoru. Hlavními hrdiny lehce komediálně pojatého, za to celkem krvavého příběhu jsou Frank, teenager z chudší rodiny, který si užívá šmačných slečen z lepších rodin Sophie a Lisy, z nichž jedna se na scéně příliš neohřeje a podivínský policajt Goert, který Mikuláše nemá zrovna moc v lásce. Frank není příliš v keši, a proto jako každý rok vyráží oblažovat prvačky ze své školy v mikulášském kostýmu. Cestu mu ovšem nekříží nikdo jiný než pravý a po krvi dychtící Mikuláš s nespočtem svých doslova očouzených společníků. V tomto bodě lehce dochází snímku dech a některé digitální efekty nepůsobí zrovna tak, jak by si tvůrci nejspíš přáli. Naštěstí občas nezáživnou vatu válcují akčně pojaté scény a vše směřuje do tušeného finále. Kromě akčních scén zachraňují místy nezáživný příběh hrající herci a výše zmíněný humor, který je adekvátně dávkován. Ve výsledném dojmu se jedná přesně o to, co optimálně naladěný béčkožravý divák očekává, takže nevidím jediný důvod proč neudělit čtyři hvězdy. Pokud by ovšem snímek byl o pár minut delší, na čtyři by to už rozhodně nebylo.

Komentář obsahuje spoilery. Vynikající snímek zakládající se na skutečném osudu čtrnáctileté dívky z Berlína. Ano, příběh to je velmi známý a to z naturalistické knihy, po které je tento film o Christiane a zrádném „H“ pojmenován. Vlastní příběh otevírá klasické schéma rozpadající se rodiny, kdy na místo otce, který nebyl zrovna ukázkový otcovský typ, nastupuje nový otčím, jenž u Christiane a její sestry nezíská sympatie. Sestra odchází k otci a Christiane nachází pochopení v partě mladých lidí navštěvující hudební klub Sound, kde k višňovému džusu frčí hašiš a tablety. Christiane objevuje mezi experimenty s výše uvedenými drogami první lásku a poprvé překračuje zákon. Jakékoliv přiblížení k matce mizí v jejích očích při stále častějších návštěvách přítele, který si sympatie mladé dívky nezíská ani LPčkem Bowieho, který zrovna v Berlíně vystupuje. Spolu s živým vystoupením této legendy ochutnává všemi svými vztahy, včetně nové lásky, zklamaná Christiane „H“ a rozjíždí se kolotoč, ze kterého již není tak lehké vystoupit. Snímek za doprovodu vynikajících hereckých výkonů nabírá na obrátkách a společně s první jehlou nastupuje první prostituce, která je sakra přesvědčivě natočena a začíná nepříjemné mrazení, které diváka opustí až pár dní po závěrečných titulcích. Prostituci střídá odumírání členů party, děsivé odvykačky i vášnivé milostné vzplanutí mladého páru, který odolává absťákům i vědomí, že jejich mladá těla nepatří už zdaleka pouze jim. Jak celý příběh ze špinavé stanice ZOO končí, ví nejspíš každý. Místy tvůrci ani nemuseli tlačit moc na pilu a pod jejich taktovkou vznikly sekvence, které slabším náturám s přehledem hejbnou žaludkem či přivodí menší pofilmovou depku. Každopádně se jedná o opravdu skvělý film, který i přes svou delší stopáž neobsahuje hluchá místa a vskutku vybočuje v dobrém slova smyslu z ranku drugs movie. Za mě jasný plný počet.

Zatraceně vydařené zakončení Argentovi trilogie o temných matkách, ve které se poslední přeživší z matek Mater Lacrimarum pokouší nastolit v Římě nový věk pohanský a to ve velkém stylu. Vypalování kostelů a násilí v ulicích doprovází sjezd všech vyznavaček černé magie do centra Říma. Argento diváka nešetří a nechá na plátně umírat všechno, co dýchá. Novorozenci počínaje a bezradnými příslušníky policejních složek konče. Jediný, kdo se může zlověstné a ve většině záběrů nahé matce postavit je Sára, kterou nedal nikdo jiný než tvůrcova dcera Asia a to bravurním způsobem – nic jiného jsem od ní ani nečekal. Výše zmíněnou nahotu, ke které se samozřejmě připojí i Asia střídají brutální gore scény a litry krve. Ze začátku mě opět zamrzel moderní look, ostatně jako u všech novějších Argentových kousků, ale po čase jsem se i přes toto přenesl a vskutku si vychutnal pořádnou porci atmosférického hororu s řadou vydařených triků, náloží lahůdkového gore, vynikajícího herectví a parádního příběhu, který na sto minutách své stopáže nedokázal nudit ani na jediný okamžik. Finální velmi temná část mě už jen utvrdila, že Dario Argento je stále jedním z mistrů hororového žánru. Za mě jednoznačně plný počet.

Jednoznačně nejslabší, ale důležitá část hong kongského kultu jménem A Better Tomorrow, tvořící prequel dvou špičkovým krvavým baletům pod taktovkou mistra tohoto žánru Johna Woo. Právě komentovaný snímek má však na svědomí jiný režisér a to Hark Tsui, který nejenom, že má ve své filmografii podstatně lepší zářezy, tak na Johna Woo zkrátka nestačí. Přesto je snímek svým mixem melodramatu a akce krásně koukatelný. Ve vlastním příběhu narážíme na starého známého Marka, který se alespoň ze začátku tváří, jak kdyby neuměl do pěti počítat. Mark s nezbytným cigárem v ústech příjíždí do Vietnamu (režisér je právě z Vietnamu), aby pomohl svému strýci a bratranci ze země. Již po přistání se setkává s atraktivní ženou, která sehraje v příběhu ještě důležitou roli, hlavně ve vztahu výše zmíněných bratranců. Kromě problémů s vietnamským politickým režimem se hrdinové dostávají do konfliktu ještě s gangsterem Ho a určitě nemusím zdůrazňovat, že potyčka s gansterem vede k pořádně krvavým lázním podpořených kopcem vystřílených nábojnic ve velkém hong kongském stylu. Herci jsou tradičně, jak už to u těchto snímků bývá, dobří. Hudba je skvělá, příběh vynikající, ovšem stopáž působí lehce přepáleně a místy vycpaná vatou. Kritickému oku neujde ani pořádná dávka melodramatičnosti, která místy dosahuje opravdu úrovně přesládlé telenovely. Nakonec přeci jen klady včetně zrození neohroženého ostrostřelce Marka podstatně převažují, takže s klidným svědomím tasím i čtvrtou hvězdu.