Schyzartis

Film roku pro fanoušky Euforie a pro lidi, kteří dělají filmové edity na Instagram. Což o to, barvičky to má hezké a dívá se na to skvěle, ale uvnitř toho už moc není. Zápletka je zábavná, ale skrz celý film se nijak zajímavě nevyvíjí, což platí i pro všechny postavy. Nejvíce jsem pak trpěl u finále, kde se Emerald Fennell snaží být stejně šokující jak pár let zpátky v Nadějné mladé ženě, do zbytku filmu to ale vůbec nepasuje a dějově moc nedává smysl. Keoghan s Elordim jsou sice skvělí a občas je to opravdu vtipné, ale od novinky této tvůrkyně jsem tedy čekal víc. || 5/10

Only thing better than being myself is to get paid to be myself. Why be Wallace Wells for free? || Ze splněného snu všech fanoušků Scotta Pilgrima se velmi rychle vyklubalo něco, co asi žádný z nich nečekal. Během první epizody se mi upřímně začali lehce naplňovat obavy, které jsem měl už u předem vydaných klipů. Animace nebyla nic moc, ale hlavně mi vůbec neseděl komediální timing, který i scény, u kterých se při sledování filmu směju na celé kolo, přetvořil tak, že jsem se občas sotva jen pousmál. Celé to na mě působil skoro jakoby seriál ve skutečnosti vytvořil nadšený fanoušek, který vzal audio z filmu, úplně sám k němu na koleni udělal animaci, a pak se to nějakou haluzí dostalo z jeho YouTube až na Netflix… a já si říkal, že jestli to tak bude dál, asi moc spokojený nebudu. A v tu chvíli se to zlomí. Od druhé epizody se kašle na adaptování komiksů a my se starou známou partou poznáváme nová zákoutí jejich světa. S tím i trochu mizí předešlá negativa. Na animaci jsem si sice zvykl, momentama mi ale pořád vadilo, jak je vlastně nezajímavá, a to hlavně v akci. Ta by přitom v animované podobě mohla mít obrovský potenciál, bojové scény byly pro mě ale často ty nejnudnější. Humor se zato naštěstí vrátil na vysokou laťku. Hlášky padají ostošest a herci si svůj návrat naplno užívají. I O’Malley je očividně nadšený, že se do svého světa může vrátit, a obohacovat ho dalšími šílenostmi, přičemž doslova srší skvělými nápady. Ty z dosti případů  baví naplno, u jiných ale není vlastně vůbec využitý jejich potenciál a jedou vyloženě na půl plynu, kdy se tvůrci asi jen spokojili s prvotním vnuknutím, které vůbec nerozpracovali. Do té druhé skupiny teda patří i hlavní dějová linie, což je dost problém. Zprvu se zdá, že dostaneme úplně nový pohled na náš oblíbený příběh, což by seriál zařadilo na kultovní pozici hned vedle filmu a komiksů, ale slabý scénář a líně postupující zápletka ho nakonec bohužel odstrkují až na druhou kolej. I přes všechny problémy to ale bezesporu na těch pár hodin zabaví, skvělé postavy a jejich herci to táhnou, takže fanoušci můžou být spokojeni, někteří třeba i nadšeni. Já nakonec musím říct, že až zase někdy dostanu chuť si tenhle příběh zopakovat, sáhnu raději po jeho klasické podobě. Ovšem, rozhoně se nebráním potenciálním dalším sériím, prostor ke zlepšení sice je, ale dostat jednou za čas úplně nové dobrodružství Scotta Pilgrima a jeho parťáků ze Sex Bob-Omb rozhodně nebude na škodu. || 7/10

How’s ‘I don’t give a f*ck’ going? || Když před měsícem padaly otázky na nejočekávanější filmy do konce roku, vedle nových zářezů od Scorseseho a Scotta nemohl chybět ani Fincherův Zabiják. Do téhle kolonky patřil samozřejmě i pro mně, ale už tehdy jsem se obával, jestli Fincher kvalitativně nenaváže na Manka. A ono jo. Zabiják je precizní, chladný a odměřený. Ať už je řeč o Fassbenderově postavě, nebo o samotném filmu. Aura Fincherova nejchladnějšího díla ho předcházela měsíce před premiérou, a něco přes dekádu je tahle chladnost a odtažitost v podstatě poznávacím znakem Fincherova díla, takže vytýkat filmu tyhle vlastnosti úplně nejde. Problém je, že ty předchozí Fincherovi vždy měli nějakou jiskru, něco, čím si vás dokázaly získat a vtáhnout do sebe - silný skutečný příběh, pekelné tempo, tajemno, skvělé postavy a dialogy… Zabiják žádný takový hnací motor nemá. Film úplně postrádá jakékoliv napětí, Fassbenderovi nikdo nejde po krku a on tak nemá žádné potíže si své akce naplánovat, připravit a potom, i když někdy s potížemi, provést. A pak zase. Celou dobu to jen takhle ubíhá a pak to skončí. Ano, po technické stránce je to opravdu vynikající, sledovat Zabijákovy postupy a slyšet jeho myšlenkové pochody dokáže být často zajímavé, ale ve výsledku to nezanechá nic. Je tu pár momentů, které v tepavě sestříhaných ukázkách fungovaly skvěle a naháněli husí kůži, ve filmu ale i ty jen divákovi bez emocí proudí před očima a nepozorovaně splynou se zbytkem. Zabiják tak zcela naplnil moje obavy, že se na konci roku mezi nejzajímavější a nejlepší filmy letoška spolu s těmi ostatními mistry (u Scotta ještě nevíme, ale věřím mu) nedostane. || 6/10

You are not unlovable. There is always something to love. Even in a stupid, stupid universe where we have hot dogs for fingers, we get very good with our feet! || To, že Daniels mají totálně absurdní nápady a smysl pro humor, jsme samozřejmě věděli už dříve. Jenomže to jsme ještě nevěděli, co nás teprve čeká. Při sledování jejich nového počinu jsem se totiž často sám sebe ptal, jestli při jeho psaní ještě navíc něco nehulili. Jakože asi jo. A nebylo toho málo. V Everything Everywhere All At Once se vůbec nedrželi zpátky a vytvořili něco, co bude pravděpodobně to nejbizarnější, nejoriginálnější, ale hlavně nejzábavnější, co jste za sakra dlouhou dobu viděli. Zápletka zahrnující mnohovesmír je samozřejmě pro jejich fantazii velmi štědrá, úspěšně ji tak ždímají na max a neustále sypou další a další šílenosti, geniální gagy a jako třešničku na dortu ještě parádní akci. I přes takhle rozmáchlý děj se ovšem perfektně daří neupozaďovat postavy, které v něm vystupují, a jejich v podstatě obyčejný rodinný příběh, který by se v tak ambiciozním námětu mohl jednoduše utopit, vás nepřestane bavit. Co víc, nedělá mu vůbec problém častokrát dojmout. A i když bych nejraději takhle nadšeně pokračoval i dál, jednu výtku bych přeci jen měl, a to je dost přehnaná stopáž. I když osobně nemůžu říct, že bych se někdy vyloženě nudil, ke konci už jsem se přeci jen musel občas trošku nutit a přišlo mi, že by nebylo na škodu film trochu prostříhat, aby pak byl ještě svižnější a údernější. Na druhou stranu, nenapadá mě jediná scéna, kterou bych s klidným srdcem vypustil. A stejně jsem pořád hlavně nadšený z toho, jak se povedlo skvěle skloubit intimní rodinný příběh s šíleností multiversa a taky dávkou té filosofie. Ještě nějakou dobu budu vzpomínat na věci, které jsem tu viděl, ať už to jsou vařící mýval, bagel, trofeje podezřelých tvarů, nebo úchvatné (ne)mluvící kameny. || 8/10

Nenápadná retro jednohubka, která stála málo peněz a moc se toho v ní vlastně neděje, ale tvůrci s tímhle málem, které měli k dispozici, zvládli výborně pracovat. Film tak dokáže strhnout atmosférou, mysterióznem, skvělou prací s kamerou a hlavně sympatickými hrdiny. Jen škoda toho zbytečně doslovného finále. Nebýt jeho, šel bych asi na plný počet hvězd. || 8/10

Reevesův Batman rozhodně není ten nejlepší netopýří biják, jaký jsme dostali, podle mě je k tomu ale velmi blízko a to THE ve svém názvu si určitě zaslouží. Je to opravdu TEN Batman, kterého jsme ve filmu ještě neviděli. Reeves bravurně kombinuje komiksovou stylovost s realističností, společně s Fraserem vytvářejí nádherné obrazy a dávají za vznik temnému, surovému Gothamu který dýchá neskutečnou atmosférou. K tomu se perfektně hodí nové pojetí titulního hrdiny. Tedy, hlavně jeho civilní stránky. On ten depresivní, zádumčivý Wayne asi nesedne každému, mně ale skvěle zapadl do celkového vyznění filmu  a hlavně jsem neměl pocit, že si společně s netopýří maskou nasazuje i jinou osobnost, s čímž jsem měl v předchozích adaptacích občas trošku problém. Pattinson byl pro Batmana opravdu skvělá volba, Farrell, Wrigt, Kravitz a další ovšem vůbec nezaostávají. Zrovna romance Zoë Kravitz a Pattinsona na  mě ale moc nefungovala. Ač sami o sobě byli oba skvělí, mezi sebou měli naprosto minimální chemii. To je ale ovšem způsobeno největším problémem filmu, což je snaha říct toho až příliš hodně. Ta tříhodinová stopáž diváka zavalí takovou spoustou informací a linek, až to začne být celkem ubíjející. Hlavně ale žádná nedostane tolik prostoru, kolik by potřebovala. Bylo by lepší, kdyby se něco ponechalo v šuplíku až pro pokračování, a větší prostor dostala hlavní detektivní linka. Vesměs to ale dopadlo velmi dobře, tvůrcům se povedlo přenést na plátno originální vizi plnou hutné atmosféry, krev pumpujících momentů a skvělých postav, díky kterým má pokračování potenciál stát se opravdu vynikajícím. || 8/10

Naprosto omamný zážitek a zrození klasiky. Duna ve mně svým světem, opojnými obrazy, hudbou, a zkrátka vším vyvolala neskutečný pocit transu, ze kterého jsem neměl sebemenší chuť se probrat. Tady se prostě sešlo všechno. || 9/10

No neříká se to snadno, ale není to tam. Scénář slábne, atmosféra předchozích sérií je pryč, a ta třetí je tak zatím rozhodně nejslabší. Největším problémem je minimum společných scén Otise a Maeve, kvůli čemuž se vytratila jejich chemie, která byla na seriálu to nejlepší. Zato jsme dostali spoustu vedlejších linek, které sice dokáží být zábavné, vůbec ale neposouvají hlavní děj a ve výsledku jsou dost nezajímavé. Naopak nejlepší jsou na této sérii určitě postavy Ruby (dokud tvůrci v druhé polovině nezapomněli, že existuje) a Adama, kteří si prošli opravdu skvělými vývojovými oblouky. Herci jsou jinak už klasicky výborní a soundtrack taky pořád super. Ani na ty 4* to ale nestačí. || 6/10

Asi se nedá úplně mluvit o zklamání. Jedničku jsem si sice užil, ale tak nějak jsem počítal s tím, že Krasinski a spol. s nějakou další peckou nepřijdou, a že tento svět toho nemá zas tolik, co nabídnout. To se nakonec potvrdilo a dvojka tak klasicky opakuje věci, které fungovaly v prvním filmu, přičemž se dost přidalo na akci, která ale naštěstí funguje. Krasinski má režii pevně v rukou, se scénářem už ale trochu pokulhává. Kromě toho, že tu není žádný zásadní příběhový oblouk, který by mohl odvyprávět, tu máme kupu nelogičností a postavy, které dělají naprosto nesmyslná rozhodnutí. Kvůli jednomu takovému se příběh navíc rozdělí na dvě dějové linky, což je úplně zbytečné, protože se v jedné z nich vůbec nic nestane. Nové postavy jsou vcelku nezajímavé a ani toho moc nepředvedou. Osobně mi taky dost vadí, že Krasinski svoje příšerky až moc ukazuje, což je možná i důvod, proč jsem po většinu stopáže necítil nějaké výrazné napětí. Zamrzí taky fakt, že se o samotných monstrech nedozvíme téměř nic nového, a nějaká mytologie celkově se vůbec nerozšiřuje. Celkově je tedy druhé Tiché místo sice stále velmi dobře odvedený film, na který jsem velice rád (ani už nevím po jak dlouhé době) zašel do kina, kvůli nezajímavému scénáři a nulové inovaci ho ale bohužel nejlépe vystihuje slovo zbytečný. || 6/10

Snyder se po řadě komiksáren vrací ke kořenům a servíruje zombie řezárnu, ze které ale vylezl přinejlepším průměr. Armáda mrtvých má na akční nářez málo zábavné akce, na komedii typu Zombielandu je málo vtipná, a kolonku hororu má jen proto, že jsou tu nemrtvý. Jsou nám představeny nezajímavé postavy, mezi kterými si neuděláte oblíbence, herci jsou sice celkem sympatičtí, ale nemají co hrát. První hodina je prázdná a nudná, a i když se konečně dostaneme do Vegas, většinu času jsem přemýšlel nad tím, jak je zápletka neuvěřitelně pitomá. Samozřejmě jsem nečekal nějaký skvělý scénář, jenže ono to není jen jednoduché a blbé (což by u zombie akčňáku bylo ok), ale navíc plné logických děr a celé to nedává smysl. Nejvíc mě ale štval ten Snyderův rozostřený vizuál, na který se prostě nedá dívat (na internetu jsem už samozřejmě zjistil, že jen nechápu Zackovu skvělou vizi). Asi nejpozitivnější věc jsou úvodní titulky, které mají super atmosféru a skvěle se tu využívá prostředí Města hříchu (což ve zbytku filmu zcela chybí) a celkově se vlastně jedná o nejzábavnější scénu filmu. Ve výsledku je tedy Armáda nudná, zbytečná, a působí dost nedotaženě. A vlastně mi to celé přijde jen jako odvar už tak slabého Doomsday. || 3.5/10