Sarkastic

Kvalitní válečný film s přesvědčivým Cruisem, několika silnými momenty a zajímavými myšlenkami. Hodnotím 4* a výhledově si seženu Četu.

Možná by to byl jen takový hezký průměr, protože některé věci nejsou příliš promyšlené (třeba chladnutí vody a vypínání světel poblíž ducha mi moc nesedlo) a celkově snímek nenabízí nic moc originálního nebo něco, co by člověka vyloženě dostalo do kolen. Ale...na 4*-ovou úroveň to zvedá na jedné straně opravdu výtečný Bacon a na druhé, a to hlavně, super ATMOSFÉRA. Na těchto atributech je film postavený a díky nim se stojí zato na Ozvěny mrtvých kouknout.

„Pane Garrisone, myslím, že jste sem neměli jezdit. Tohle je občanská válka. Je to naše válka, ne vaše.“ Tento Scottův mistrovský kousek patří k nejlepším žánrovým snímkům vůbec. Můžete si představit jakoukoliv složku, která podle vás dělá kvalitní válečný film, Černý jestřáb ji má a navíc vyšperkovanou. Dechberoucí scenérie, adrenalinové akční sekvence, davové scény, hrdinové, o které máte strach, napětí, zmar a jatka v jednom. Třeba při takovém pádu Černého jestřába si můžete jen říct, že natočit lépe to snad nešlo. A když jsem po letech viděl prodlouženou verzi v top kvalitě, vše se jen zvýraznilo. Dokonce otravného patriotismu a patosu bylo poměrně málo (a když už na ně došlo, nijak nerušily). Pro mě osobně nejlepší Scottův film, ke kterému se můžu kdykoliv vrátit a zážitek bude maximální. „Kvůli mně s vámi má vláda nikdy jednat nebude.“ - „Tak spolu můžeme jednat my 2, ne? Jako voják s vojákem.“ - „K tomu nemám oprávnění.“ - „Jasně, že ne. Můžete zabíjet, ale jednat ne. V Somálsku zabíjet znamená jednat.“

No, co do kvality (ale i kvantity) humoru velký krok zpět od režisérova předchozího skvělého počinu. Chtěl jsem pohodovou záležitost s výbornou hudbou a solidními fóry, u kterých se pořádně od srdce zasměju, ale celkově se mi dostalo pouze první části a k tomu mi ještě přišel výběr písniček pouze jako "dobrý". Nečekal jsem druhou Lásku nebeskou, ale přece jenom, takhle průměrný film taky ne.

Ze všech Zemanových filmů, které jsem zatím viděl, mě tento zde nejlépe hodnocený počin nejméně zaujal. Před výborně udělanými pravěkými potvorami smekám klobouk a uznávám, že na tehdejší dobu to nejspíš muselo být něco fakt převratného, ale to je asi tak všechno, co bych chválil. Protože jinak byl pro mě tento snímek jedna zoufalá (a téměř nekončící) nuda. Jako malému se mi tento film nějakým záhadným způsobem vyhýbal, takže nemůžu srovnávat (navíc odpadá možnost nostalgie), ale docela by mě zajímalo, co by na to řekla dnešní cílová skupina (tj. děti, protože dospělého mohou opravdu zaujmout maximálně ta monstra). Takže protentokrát to budou (při vší úctě k osobnosti pana režiséra Zemana) pouze 2*.

Od této skupiny jsem znal pouze jednu písničku, takže zhlédnutí tohoto dokumentu mi mělo posloužit především jako bližší seznámení s jejím hudebním stylem. Vcelku pěkně se nato koukalo (krásné výjevy islandské přírody), poslouchalo (ne všechen repertoár mi sedl, ale většina se mi líbila) a přišla mi sympatická angličtina členů skupiny stejně jako jejich nápad s bezplatným turné po Islandu, takže bych to viděl na solidní 4*.

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“

Vskutku zvláštní snímek (zvlášť pro mě jako naprostého amatéra přes asijskou kinematografii). Moc se v něm nemluví, přesto je příběh celkem dost jasný, velký důraz je kladen na obrazovou a zvukovou složku filmu. Avšak plný počet to nebude, člověk se sice tak nějak připraví na pomalejší tempo, ale aby se chvilkami nudil u cca hodinu a půl dlouhého filmu, to je špatně. A moc se mi také nepozdávalo to (podle mě nadbytečné) mystično kolem starého mistra. Jinak spokojenost, pozoruhodný pohled na koloběh života.

Ze začátku silné, postupem času alespoň kvalitně natočené drama. Drsné děj v nápravném ústavu má možná o to větší působivost, že kamera divákovi pouze naznačuje a pak nechá pracovat jeho fantazii. V druhé části jde o celkem napínavý proces, o jehož důvěryhodnosti by se sice dalo značně polemizovat, ale zpocený Pitt a další "hrdinové" pohybující se na tenkém ledu nenechají diváka chladným. Závěrečná scéna u stolu se mi docela líbila, takže bych to viděl na slušné 4*.

Moje první filmová zkušenost s exorcismem a nejspíš ne poslední, min. na porovnání zkusím ještě někdy "původního" Vymítače ďábla. Snímek V moci ďábla mi přišel poněkud nevyrovnaný. Na jedné straně slušné napětí a atmosféra, několik zdařilých lekaček, dobře hrající Laura Linney a Tom Wilkinson (kvůli těm 2 jsem si film vlastně sehnal), na straně druhé pochybné scény s vymítáním (vyvolávající spíše tázavý úsměv než strach), nic moc záživný a spíše klišoidní soudní proces (nemluvě o závěrečném proslovu obhájkyně, který byl fakt naivní). Takhle by to bylo mezi 3/4*, ale jelikož jsem čekal více reálnou pointu (které v průběhu filmu mnohé nasvědčovalo) a nedostal ji, přikláním se k nižšímu hodnocení.