Sarkastic

Na snímek jsem se hrozně moc těšil. A už dlouho se mi u žádného filmu nestalo, abych tak moc cítil, že patřím do jeho „cílovky“. Chytl mě prakticky hned. Hlavní hrdina si velmi rychle získal mé sympatie. Případ, který si díky dítěti začne brát osobně a má potřebu ho řešit „nad rámec“, ukázal jeho charakter a já mu v tomhle ohledu dokonale rozuměl. Divák je navíc s Asgerem na stejné lodi, nic nevidí, jen slyší zvuky a odvozuje si. Film navozuje pořádnou dávku napětí, které ještě vzrůstá při každém pípnutí telefonu. Překročení hranic mi přišlo vcelku uvěřitelné vzhledem k tomu, že Asger byl zvyklý na terén, navíc měl nervy ze soudu, který ho čekal (stejně tak jsem vnímal jeho záchvaty vzteku, které byly na hraně). Částečně otevřený konec byl dobrým řešením, jen nechal naplno vyznít Asgerovy emoce. Opravdu výborný debut a v konkurenci podobných filmů (např. Noční jízda, Telefonní budka či částečně Tísňová linka) obstojí s přehledem (osobně bych snímek dal na pěkné druhé místo za Telefonní budku). Slabší, ale plný počet.

Po výborném prvním dílu si tvůrci nasadili laťku poměrně vysoko. Ale obstáli. Dvojka začíná v podstatě tam, kde skončila jednička a stojí na podobných základech. A je dobré znát první díl nejen kvůli ději a vývoji postav, ale i skrz ten posun výš, od chudých kriminálních živlů k politikům a kmotrům (proti jejichž moci působí drogoví dealeři tak trochu jako parta zlobivých delikventů). Tam „nahoře“ samozřejmě ruka ruku myje, krásně bují korupce a v podstatně vyšší míře. A znovu nechybí ztráty a obětní beránci. Systém je zkrátka prohnilý odshora dolů a hlavního hrdinu (jehož soukromí tentokrát dostává podstatně větší prostor) nečeká nic snadného (ten trochu zlomyslný podvod na diváka jsem ocenil). Ačkoliv tentokrát převládají zákulisní boje o moc, na nějakou tu akční scénu také dojde, i když je jich méně, a osobně mi trochu chyběla chytlavá pasáž srovnatelná s výcvikem v jedničce. Na druhou stranu, sílící politicko-společenský rozměr dává filmu hodně zneklidňující přesah. První díl se mi líbil o něco málo víc, ovšem znovu to budou jasné 4*.

Když jsem se dozvěděl, že Vinczeová po loňském výborném výkonu nebude letos moderovat, dostavilo se u mě zklamání. A když se ke mně navíc dostala informace, že ji „zastoupí“ Kopta, přidaly se i obavy. Tímto bych se ovšem chtěl moderátorovi omluvit, protože mě mile překvapil, těch slabých momentů (např. šlapky) měl jen pár a místo humoru za každou cenu se uvedl docela umírněným projevem. Ani nedošlo na užití „přerušovacího“ tlačítka, takže v tomhle ohledu se neopakoval loňský trapas jménem Vladivojna La Chia. Té trapnosti divák bohužel neutekl prostřednictvím některých předávajících (nejvíce mě zklamala dvojka z Dukly 61), ale našli se i tací, kteří pobavili (minulý rok nejvíc zabodovali Neužil s Pleslem, letos mě nejvíc pobavil Jeřábek). Se samotnými vítězi jednotlivých kategorií jsem neměl větší problém stejně jako s jejich poděkováními (s výjimkou klasického „to jsem nečekal/a“). A dokonce tentokrát naštěstí nedostávala prostor agitka (tu vtipně shodil už v úvodu Tonda Blaník). Celkově bych letošek označil za lepší průměr.

„Z toho si, kamaráde, nic nedělej. Čím dřív v tom zatraceným životě přijdem o rozum, tím líp pro nás.“ A pan doktor Uher, bývalý poslanec zemského sněmu, toho času šupák jako všichni ostatní, to řekl přesně. Zajímavá, ale zároveň docela depresivní sonda do života těch nejchudších. Katastrofální situace s bydlením v Praze se za to bezmála století evidentně nijak zvlášť nezměnila, pokud nepočítáte, že sňatkem („Edo, ty si Pražák, viď? Nechtěl by sis mě vzít?“) s těžce nemocným už vykázání z města neobejdete, ehm. Líbila se mi hlavně pestrá paleta postav. Krom dobráka doktora zaujmou i tuberák „Ten se dlouho trápit nebude.“ Eda, bývalý voják Vondra, zkrachovalý herec Mušek, běhny Tonka (protřelá) a Lojzka (začínající), její milující „Měla jsem tě tehdy radši utopit!“ maminka a řada dalších. Překvapí kvalitní technická stránka, zejména nápadité prolínačky (např. pitka či „Delirium tremens“) a přesný střih. Nechtěně úsměvných scén není zase tolik a film nenudí, takže za mě slušné 4*. „A psy už nechte na pokoji, Bylino!“

Upřímně řečeno, na film jsem se chtěl podívat jen a pouze kvůli jeho režisérovi (téma filmu mě před zhlédnutím nezajímalo). A měl jsem docela velké obavy z toho, že se tentokrát pouští do látky, u které zároveň není autorem scénáře (v tomto případě také předlohy), a navíc do něčeho, co vůbec nesouvisí s hudebním žánrem. A protože se novým historickým a životopisným hollywoodským filmům (až na nějaké ty výjimky) už z principu vyhýbám, příjemně mě překvapilo, že mi Chazelle tuto podívanou udělal nejen koukatelnou, ale zároveň mě po ty více než 2 hodiny opravdu bavila. A to i přesto, že si mě snímek získával zpočátku velmi pomalu a jakoby nenápadně (nebo možná právě proto?). Armstrongův příběh dlážděný profesními, ale i osobními neúspěchy a ztrátami má řadu silných momentů, ovšem ten nejsilnější přichází v závěru (ač beze slov, tolik vypovídající..ústřední pár byl celkově výborný, zvlášť Foy překvapila). Whiplash a La La Land se mi sice líbily o něco víc, přesto jsem byl znovu moc spokojen a hodnotím proto silnými 4*.

„Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“

Krom povedených Pout jsem od Špačka nic dalšího neviděl, takže u mě převládalo spíš vyšší očekávání. To se bohužel nenaplnilo. S tímhle filmem jsem měl jeden základní problém. Postavy mě nedokázaly nějak víc strhnout k tomu, abych jim fandil či se o ně bál. Těžko říct, jestli to bylo spíš tím, že nebyly zvlášť dobře napsány nebo kvůli poněkud mdlým hereckým výkonům. Ani hvězda výše zmíněných Pout Malý zrovna nezářil (ne že by mu to jeho role příliš umožňovala), mladí herci byli spíš nemastní, neslaní a konkrétně lví nominaci pro Hartla beru čistě jako zdvořilost. Film mě začal pořádně bavit až s příchodem zápasů. Samotné zpracování „mačů“ se mi líbilo, byly dynamické, dobře sestříhané a měly šťávu. Bohužel mimo hřiště mě to stále příliš nebavilo. Technická stránka byla zdařilá (tam bych ty nominace i chápal), francouzština netypická, ale to bylo tak všechno. K tomu, co znělo při závěrečných titulcích, se radši nebudu vyjadřovat. Ambice možná byly vysoké, ale výsledek jim neodpovídá, za mě pouze lepší průměr.

„Chtělo by to čistku…v kuchyni.“ Už dlouhých 8 let uběhlo od Občanského průkazu. Přesto po zhlédnutí Tomana nemám neodbytný pocit, že by Ondřej Trojan zapomněl filmovou režii, spíš naopak. Ačkoliv je pravda, že si uřízl opravdu pořádný krajíc. Shrnout do 1 filmu tolik událostí a postav už chtělo pořádnou kuráž, ale myslím si, že to ustál. A přestože to není kapitola našich dějin, o kterou bych se až tak zajímal, neměl jsem dojem, že bych se ztrácel. Ony ty pro někoho možná rušivé popisky protagonistů měly svůj účel. Samozřejmě, že uvedení tolika postav si vybralo svou daň, takže u některých z nich prostě není čas na nějaké výraznější charakterové vykreslení (proto je dobře, že tvůrci i do vedlejších rolí obsadili osvědčené harcovníky) a nad konáním některých z nich se tak vznáší jistá emoční „sterilita“ (na druhou stranu, pořád je tu hlavní postava, jejíž osud vám lhostejný není). U výkladu jistých událostí to sice pro mě bylo tak trochu ve stylu „ber, nebo nech být“, ale tvůrci zůstali věcní, takže proč ne. Hodnotím slušnými 4*.

Ani pořádně nevím, proč jsem si Nolanův celovečerní (no dobře, tak cca hodinový) debut nechal tak dlouho unikat. Snad proto, že jsem se obával zklamání při té reputaci, kterou si u mě režisér díky sledování jeho předchozích (vlastně následujících) 9 filmů vybudoval. Ale obavy byly zbytečné. I podesáté cítím spokojenost. Na debut je to vážně podařené. Až překvapivě. A poměrně suverénně vedené. Sledování je dostatečně tajemné, napínavé, zneklidňující. Díky tomu vyšel i risk v podobě sázky na nepříliš sympatického hlavního hrdinu (navíc hraného neznámým hercem). Ale divák v něm cítí něco vzdáleně povědomého/příbuzného. I proto mu fandí, aby nebyl chycen, i přes jeho úchylku (či možná spíš závislost). Ta se začne stávat stále silnější. Adrenalinem, drogou bez které nemůže (a ani nechce) být. Billova ctižádost se však potkává s naivitou…Konec je solidní, Nolan to vymyslel chytře, ale zase ne tak, aby se divák cítil jako blbec. I vystavení příběhu se scénami na přeskáčku bylo fajn. Celkově hodnotím silnými 4*.

„To mu jako nic neřekneš?“ - „Hlavně si vem gumu!“ Skrz odstup jsem si seriál pustil z webu ČT až poté, co byl celý odvysílán. A čekalo mě milé překvapení. 1.-6. díl téměř jednoznačně za 5*, zbylé 2 už byly o něco slabší, zvážnění si také vybralo svou daň (naštěstí se stále bylo čemu zasmát). Předně, vnímám jako malý zázrak, že něco takového vzniklo pod hlavičkou ČT (ta omílaná nekorektnost sice má své rezervy, přesto ji lze z větší části kvitovat). Duo Kolečko-Prušinovský je tu v té nejlepší komediální formě, nechybí výborný soundtrack, casting odvážně sázející i na hodně neokoukaných tváří též dopadl na jedničku. Seriál navíc působí docela autenticky, škoda jen, že repliky např. Ilony či skinů krapet šustí papírem (o tvůrcích to něco vypovídá, že se tenhle problém týká hlavně postav největších rasistů). Bavil jsem se, hltal každý díl a i přes nějaké ty mouchy dám slabší plný počet (kdo by řekl, že s jeho udělením budu po Pustině čekat tak krátce). „Ty si křižák, Luďku. A vedeš tady za nás za všechny svatou válku.“ - „Edo, ale Chánov není Jeruzalém.“