Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (3 088)

plakát

Mi mefahed mezeev hara (2013) 

„Kdo dneska pomáhá starým lidem?!“ Trefná otázka…Měl jsem trochu strach z toho slibovaného, no, řekněme „tvrdšího“ humoru, zároveň mě tím film ale hodně lákal. Nakonec převládá přece jen spokojenost. Ten humor tam je. A místy poměrně důmyslný a brutálně zábavný. Ale dost často také na hraně až za ní, někdy se ještě pobavíte, jindy už vám do smíchu moc nebude (film není pro širokou diváckou obec). Režisérské duo si hodně dovolí (v téhle podobě by to za velkou louží opravdu neprošlo), ale přitom jejich cynismus není hloupý ani samoúčelný. Zároveň se jim daří udržovat solidní tempo a napětí. A na diváka čeká pár morálních dilemat…ostatně, s kým v tomhle filmu se dá sympatizovat bez připomínek? Na to si už ale každý musí odpovědět sám. Škoda jen, že po Mickiho telefonátu to nabere kurs, který se mi vůbec nezdál, zlomyslně otevřený závěr tuhle nepříjemnou pachuť spravil bohužel jen z části. Přesto, podtrženo a sečteno, slušné 4*. „Pořád žiješ s rodiči, co?“ - „Rodiče jsou mrtví.“ - „Myslel jsem, že zabíjíš jenom děti…“

plakát

Soud boží (1938) 

„Svědomí, to je jako taková…taková past. Vběhneš do ní, nevíš jak. Sklapne to za tebou, ať děláš, co děláš, nemůžeš ven.“ Hezky to Hejda řekl. A vůbec mě jeho postava společně s představitelem Františkem Kováříkem zaujala, možná vůbec nejvíc ze všech. I to jeho „procitnutí“ mi přišlo tak nějak důvěryhodnější než u Vávry (jinak patřičně nesympatického, ostatně Kreuzmann uměl podat tyhle figury výborně). Pak stojí za zmínku ještě Tréglův roztržitý čtenář románů, ostatní trošku zapadli (dokonce i Šmeral, ale u něj si to vysvětluju nezkušeností, byl to přece jen 1 z jeho prvních filmů). Děj dobře odsýpal, ale čekal jsem hlavně na to, zda se mi potvrdí domněnka ohledně důvodu zastřelení starého Bárty (což se kupodivu nestalo). Trochu překvapil ještě konec spolu s vyvrácením profláklého Čechovova principu ohledně objevení se jisté rekvizity (jen nevím, jestli to bylo opravdu schválně…ale budiž, Horovu předlohu neznám a pídit se po ní nebudu). Celkově slabší 4*. „Terezo, řekni, měla jsi mě někdy trochu ráda?“ - „Mám ráda…všechny lidi.“

plakát

Hon na pačlověky (2016) 

„Nabízíme 10000 dolarů každému, kdo je najde, mrtvé anebo živé…aha, živé. Měli by být živí.“ Vše se odvíjí od toho, zda si dokážete najít cestu k dětskému hrdinovi. Pokud ne, asi se nebudete bavit a film se vám nakonec zprotiví. Mně se to ovšem postupně, po malých krůčkách, podařilo. Zřejmě díky humoru (který spojuje). Paleta vtípků je různorodá, od těch černějších přes ironické, absurdní, střelené až po vyloženě parodické. Tvůrci do snímku zařadili celou řadu filmových odkazů a sem tam si do hollywoodských „bijáků“ hezky rýpnou (nejvíc se podle mě podařila pasáž jak vystřižená z Thelmy a Louise). A nejen humor je různorodý, podobně je to i s žánry, takže některé scény jsou možná až zbytečně vážné či naopak směšné, přesto si myslím, že to pěkně drží pohromadě (i přes např. záhadně mizejícího psa či pušku…nebo to byl záměr?). Waititi mě tedy pobavil i potřetí a já se těším na naše další filmové setkání, tentokrát to bylo za solidní 4*. „Utečeš i dnes v noci?“ - „Ještě nevím.“ - „Ne, mně to nevadí. Jen buď zpátky na snídani.“ - „Ok.“

plakát

Řeka (1933) 

„Zapni si tu blůzu!“ - „Nejde to, je mi malá.“ Ale že to místy byla i sranda. Pavel Sychra, to je klasa. Profesionální stlač postelí, krejčí (na co jehla a nůžky, stačí sekera), rybář, hráč na harmoniku, česač cizích, nedozrálých jablek a v neposlední řadě snový zachránce zoufalých, bosých princezen. A málem bych zapomněl dodat, že též magnet na lidumily, soudě dle reakcí zbohatlíka, obchodníka či pytláka. Škoda jen, že se od určité chvíle začne chovat jako blb (ale kdo z nás může říct, že by si s chutí neustlal na koleji?). Rovenského až drastické oddalování zjištění pravdy mě bavilo, stejně jako krása prosluněné přírody, která na diváka sálá z téměř každého záběru (i navzdory stáří člověk může ocenit vizuál a technickou stránku snímku), díky tomu se vám i atmosféra filmu dostane po chvilce pod kůži. Dávám slušné 4*. „Kdo z vás dnes ráno byl v obecní áleji na jabkách? Tak ptám se vás naposled, kdo dnes ráno byl v obecní áleji na jabkách?!“ - „Prosím, já.“ - „Hmm.“ - „Ale jsou ještě kyselý.“ - „Ták?!“ - „Ano, potřebujou ještě 14 dní.“

plakát

Po čem muži touží (2018) 

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“

plakát

Panenství (1937) 

„A konečně, o jednoho muže víc nebo míň. Na tom dneska nesejde.“ - „Ale jen tak, bez lásky?“ - „V lásce je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host.“ Poměrně hořká podívaná. Většina mužských postav je tvořena starými prasáky, kteří mají choutky na mladé masíčko, a Boháčův romantický skladatel má zas nepřirozený až zvrácený úsměv spolu se sebedestruktivními sklony (no, hlavně, že se líbil jeho milé…ačkoliv jejich vztah působil trošku zvláštně, místy až nechtěně úsměvně). Nejlepší roli tu má „světská“ Mandlová, která byla výborná a naprosto přesná. I když je pravda, že přes prvotní antipatie jsem si nakonec našel cestu i k nešťastné hlavní hrdince, její láska byla totiž opravdová a neváhala pro ni podstoupit skutečné oběti, a to jí pak jeden prostě musel fandit. A závěr byl vzhledem k atmosféře filmu docela povedený (a svým způsobem nevyhnutelný). Tak či onak, na slabší 4* to ještě bude. „Já bych chtěl…já se vás chci na něco zeptat, slečno.“ - „Prosím...co to má být?“ - „Prosím vás, řekněte mi…je ten koláč dnešní?“

plakát

Malá smrt (2014) 

„Také jsem ze zákona povinen Vás informovat, že jsem odsouzený sexuální delikvent.“ Má paranoidní představa rádoby vtipné komedie založené na laciných sexuálních vulgarismech, která mě od filmu docela dlouho odrazovala, se naštěstí vůbec nepotvrdila. Ba naopak, nádherně jsem se bavil. Musím dodat, že Malá smrt je spíš místy hodně absurdní a sem tam i mile romantickou tragikomedií. Některé situace se dokonce dostávají až za hranici černého humoru, ale převážně se člověk od srdce zasměje (tvůrci poměrně zdatně balancují mezi vtipnými a vážnými scénami). Dlouho jsem si užíval hlavně „hraní rolí“ (oznámení výsledků testů, tygří mast) a „dakryfílii“ (především výborná pointa), těžko říct, který z „příběhů“ mě vlastně bavil víc. Celkově se film dlouho tvářil tak na 4*, ale to jsem ještě vůbec netušil, jaká lahodná třešinka na dortu mě nakonec čeká. Perfektní „telefonní skatologie“ snímek totiž vytahuje až na sice slabší, ale přece jen plný počet hvězd. „My budeme mít dítě? Myslel jsem, že zrovna kopalo. A to se ti jen třese koleno…“

plakát

La sombra de la ley (2018) 

„Pánové, je čas se pobavit, ne? Je to tu jak na pohřbu…“ Španělé opět nezklamali a na filmu si dali pořádně záležet. Už to vyobrazení města se moc podařilo, na pohled přenádherná Barcelona, pod povrchem ovšem zkažená a špinavá. Přispívá tomu i skvělý vizuál a pečlivé vykreslení dobové atmosféry, se kterou si tvůrci vyhráli, dýchá na vás z každého záběru. Postavy se též podařily, především tedy hlavní hrdina, tajnůstkář s neznámou motivací (Tosara mám spojeného se Zatímco spíš, takže docela změna, ale tenhle pán má charisma na rozdávání, tudíž bez problému). Nechybí ani nějaké ty podařené přestřelky, bitky či honičky, akcentování sociální otázky pak bylo zcela na místě, souvisela totiž (i historicky) se vším. Jediné, co mě trochu zklamalo, byl až zbytečně moc „cool“ konec (stupidní „podrážka“ a nesmrtelnost 1 z postav mu příliš nepomohly). Celkově dávám silné 4*. „Měl by ses přidat k nám. Mohli bychom vytvořit svoji vlastní akční skupinu.“ - „Policajt v anarchistické akční skupině?“ - „Policajti jsou taky pracující, ne?“

plakát

Experiment (1943) 

„Tak vy jste měl na ní zájem pouze vědecký.“ - „Ovšem, v mém věku jsem na nic jiného ani nepomyslel.“ Bláhový, starý muž…i když je fakt, že částečně jsem ho chápal. Ten pocit mu dělal dobře a navíc si myslel, že své city má pod kontrolou…. Jiné to bylo u jeho „schovanky“. Na rozdíl od doktorky („A jak jste na to prosím vás přišla?“ - „Jsem přece také trochu žena.“) jsem jí moc nerozuměl. Herectví Matulové mě v klidu ovšem nenechávalo, byla tam totiž místa, kdy mi přišla přehrávající (a její postava otravná), ale zhruba ve stejné míře došlo i na momenty, ve kterých jsem jí naopak věřil, měla v sobě takovou zvláštní jiskru…no, na vynášení soudů bych zřejmě potřeboval vidět i další její protektorátní snímky. Děj jako takový příliš záživný nebyl (u vypravování mě zas rušilo to neustálé nucené chození...nevím, snad měl Frič strach ze statičnosti), onen „experiment“ pak budil spíš rozpaky a nechtěný úsměv (stejně jako opakování písně). Hodnotím slabším průměrem. „Některá žena dovede muže povznést a druhá ho zase zničí. A to byl ten druhý případ.“

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

„Na co čekáš?!“ - „Vyskakuju z okna!“ - „Co tím myslíš, že vysk...?! Promiň, měl jsem to ve 2D. Zlom vaz!“ Před zhlédnutím, ačkoliv jsem se na film dost těšil, u mě trochu panovaly obavy. Zatím totiž platilo, že každý lepší díl (1., 3., 5.) vystřídal horší (2., 4.). A já jsem moc rád, že šestku-Fallout nemusím doplňovat do té druhé závorky. Na snímku mě nejvíc (mile) překvapila „čistota“ akce, kterou si film dost dlouho držel. Myslím tím míru uhozenosti akčních scén, která byla dost malá (o tom svědčí i to, že jsem zvedl obočí snad jen u scény s oknem). Nevím, jestli jsem už ze všech těch MI tak otupělý, ale akce mi v tomto díle přišla opravdu hodně snesitelná. Samozřejmě, konec s vrtulníky mi to (bohužel) bohatě vynahradil, ale stejně. Ocenil bych možná víc humoru, ale i ten fungoval, ostatně stará parta byla zase pospolu a sehranost jde poznat (chyběl jenom ten Renner). Navíc, záporáci jsou tu rovnou 2 a jako bonus 1 femme fatale (vůbec zde těch ženských hrdinek bylo víc, což je jen dobře). S hodnocením tedy protentokrát zůstávám na 4*.