W.Dow

DROBNÉ SPOILERY! V Rebel Moon jsem chtěla věřit, vlastně jsem doufala, že se to povede. Bohužel, nové Hvězdné války se nekonají, ani nová Duna, a naděje pro žánr science fantasy se musí vyhlížet jinde. Zápletka je vskutku jednoduchá, ovšem to by ani nebyl problém, pokud by film měl zajímavé postavy s vývojem, budování světa, nebo nápaditou akci a krásný vizuál.  Jenže postavy jsou pouze prázdné archetypy, někdo může namítnou, že v prodloužené verzi třeba i dostanou osobnosti, ovšem měli tedy vypustit okamžitě tu verzi a ne zkrácenou. Diváka tedy nijak nepřekvapí zrada, která je naprosto očekávatelná a spíš by překvapilo, kdyby daný jedinec jí neuskutečnil. Z toho důvodu si k postavám nemáte šanci vybudovat vztah, nijak tedy ani nezasáhne jejich úmrtí, což vzhledem k stopáži o něčem vypovídá. Jenže co jiného čekat, když většina postav je představena rádoby cool akční sekvencí se zpomalovačkami a případně pronesou pár hluboce se tvářících dialogů tisíckrát slyšených jinde a lépe, jen aby hned se na ní poté zapomnělo a jde se k další, žádné vzájemné interakce mezi skupinou tu fakt nečekejte. Zamrzí to ale hlavně proto, že část hereckého ansámblu by i svedla hrát, kdyby bylo co. Budování světa se zde taky nekoná a svět působí dle mě hodně nekonzistentně, kde se vlastně prostředí střídá s každou novou postavou, takže tu máme třeba divoký západ s japonskými prvky, těžební stanici s estetikou Koreji, pak Římskou planetu s gladiátory, a někde ve vesmíru lítají sovětští důstojníci ve jménu mrtvého krále atd. Podobně jako Sucker Punch se jedná o slepenec nápadů spíš vizuálních než budování lore, které naprosto postrádá nějaké pojivo pocitu historie, uvěřitelnost že by mohly ty světy existovat ve stejném univerzu, kde by se vzájemně ovlivňovali a vyvíjely, jenže zatímco ve snových sekvencích nebylo potřeba aby drak proti bombardéru dával smysl a nikdo ho ani nehledal, zde tahle omluva není. Nejhorší však byla na celém vizuálu rozmazanost a rozostření scén, nejspíše ve snaze skrýt nedokonalosti CGI v pozadí, místy mě až bolely oči a přestože většinou se díváme na filmy v šeru, zde jsem si musela rozsvítit aby mě nerozbolela z toho i hlava. Možná jsem jen neměla svůj den, ovšem nemění to nic na tom, že vizuál jak na houpačce a převládá spíše rozostřenost s mázlostí nad ostrostí. Na zpomalovačky si nebudu stěžovat, bylo by bláhové koukat na film od Snydera a doufat, že dostanete plynulou a svižnou akci, choreografie bohužel je průměrná a nezajímavá, a tak většina pomalých záběrů jsou výrazy, převracení stolu a podobně, prostě to co chcete vidět ve zpomaleném záběru :D Co se týká hudby, zde nemám moc co říct až snad na to, že byla tak nevýrazná, že vlastně ani nemám pocit, že by tam nějaká byla. Ve výsledku se jedná s přivřením očí o poněkud průměrné sci-fi na jeden večer, z nějakého mě nepochopitelného důvodu jsem si při jeho sledování i vzpomněla na Jupiter vychází, možná kvůli paletě barev. Jedná se rozhodně o koukatelnější film než jeho Liga či Batman se Supermanem, ale k takovým 300 to má hodně daleko, takže jedna možná dvě hvězdy za snahu, příště by to však chtělo už i scenáristu.

Modrooký samuraj mě osobně už zaujal z trailerů, ovšem víme jak už to s nimi bývá, když však Netflix vypustil celou první epizodu ještě před vydáním na YouTube, tak tohle byl příslib, že tady si hodně věří a černý kůň tohoto roku doběhne do cíle. Jen zřídka kdy se stane, abychom se s přítelkyní uvelebily do sedačky a daly si celý seriál na jeden zátah. První, čeho si každý všimne je vizuál, který zde je krásnou kombinací CGI postav, řekla bych že ve většinou 2D pozadí a pokud ne, tak odvedli tvůrci neskutečně skvělou práci. Arcane je stále o trošičku krásnější, dotaženější, ovšem tento samuraj příliš nezaostává a kdyby měl tvůrci stejné množství prostředků a hlavně času, věřím že by dokázali vytvořit stejně dokonalou podívanou. Přesto i druhé místo je krásné. Animace postav netrpí klasickou loutkovitostí, jak u GCI postav v seriálech bývá obvyklé, práce s kamerou je akční a nebojí se pohybu, takže i využívají jednu z předností tohoto mixu technologii, s čímž i většina Japonských studií zápolí dodnes. Hlavně právě v akčních sekvencích jde vidět hravost a jasná vize, kdy choreografie sice je filmově pojatá, tedy nereálně, ovšem krásně se na tu krvavou řezaninu dívá. Hudba, ta je zdařilá, dokresluje obraz, hlavně pokud používá své originální skladby až na pár výjimek, které vytrhávaly a to, když tam náhle pustí vyloženě modernější a známé skladby, jako třeba u tréninkové montáže nebo později vyloženě rockovější kousek. Osobně, mám podobné kombinace ráda, třeba právě proto mi utkvěl v paměti Samurai Champloo kdy samurajové bojovali za hudby HipHopu, jenže zde to vždy přijde tak nějak náhle a odnikud, jen aby to pak zmizelo a nahradily to opět tony více dobově znějící. Výsledný dojem je tak nakonec takový, jako by se v tomhle tvůrci nemohli shodnout a tak tam dali prostě oboje. Ovšem tohle je jeden z těch bodů, kde tohle každý vnímá jinak a jedná se spíše o subjektivní pocity. No a na závěr tu máme příběh, zde musím opravdu smeknout. Charaktery postav jsou skvěle vykresleny, jejich motivace i jednání dává smysl, většina není ani nijak vyloženě černobílá ale naopak jsou živoucí směs barev, které je utváří a to hlavně včele s Mizu, hlavní postavu tohoto příběhu. Na první pohled vše nasvědčuje tomu, že se jedná jen o klasický příběh o pomstě a ano, on svým způsobem o to jde, jenže motivace samotná je mnohem komplikovanější a jedná se spíš o hrdinčino útočiště, do kterého se uchyluje. Zde by ovšem byla škoda cokoliv vyzrazovat nad rámec toho, co bylo v trailerech. Příliš pozadu nezůstávají ani zbylé dvě hlavní postavy, Akemi s Taigenem, i když ti samotní zde spíše jsou představeni, pečlivě posouváni vpřed a skutečně svou cestu započnou až v další sérii. Čtveřici uzavírá ještě Ringo, který ale spíš až na pár výjimek, slouží jako klasická postava na odlehčení, jinak dospělého a vážného příběhu, nějaký ten vtípek, přesto je sympatický a nesklouzává k takovým těm otravným sidekickům ale spíše naopak, očekávám i zde jistý růst v budoucích sériích.  Jak je zřejmé, seriál se mi hodně líbil, jistě není dokonalý a objektivně bych mu spíš měla dát 4* a nějakou tu čtvrthvězdičku k tomu, jenže když ta tady nejde, tak tomu klidně dám 5*, protože proč bych měla hodnotit objektivně? Radši budu hodnotit srdcem.

Nebudu skrývat, že již samotná předloha z pera Noell Stevensonové je mou srdeční, opravdu hodně  srdeční, záležitostí a tak jsem tuto adaptaci vyhlížela jak s nadějí, tak i jistou obavou, která se naštěstí ukázala naprosto zbytečná. Kouzlo zesílené pořádnou dávkou laseru zde je a duše předlohy stejně tak. Animace sice nedosahuje kvality takového Spider-Versa nebo druhého Kocoura v botách či Wolfwalkers, ovšem to vynahrazuje energičností, estetikou mixující středověk a cyberpunk s pořádnou dávkou PUNKU!!!, a hravostí. Rozhodně se nejedná o něco průměrného ala levné německé nebo francouské animáky, obzvlášť výrazy hlavní hrdinky byly naprosto dokonalé a vyčarovávaly stejně tak ďábelský úsměv na mé tváři. Dabéři vdechují svým postavám život, hlavně musím pochválit Chloe která naprosto perfektně propůjčila hlas Nimoně a byla perfektní volbou ale ani zbytek osazenstva nedělá ostudu. Hudba je stejně tak s citem zvolená, aby sloužila scénám i když někdo může namítat, že se jedná o dnešní trend narvat všude staré pecky a hotovo, osobně mi ale jednotlivý výběr trefil do vkusu a pasovala do scén.  Čeho se ovšem obávám, je jistá romantická linka, která možná bude některým zvedat krevní tlak přesto i zde musím pochválit tvůrce, že dobře slouží příběhu a je podána skutečně s citem. Možná jsem ale už jen paranoidní, a doufám že jsem. Kdybych se na to měla podívat objektivně, dala bych nějaké 4* jenže nemůžu a dám tomu 5*, protože tvůrci tomu dali své srdíčko a to mé si stejně tak animák zamilovalo.