Malarkey

Námět mi trošku připomínal takovou epizodní scénku legendárního italského snímku Bio Ráj. Jen s tím přídavkem, že to tu je s atmosférou čínské kulturní revoluce. Takže notně poetičtější, typicky čínské a asi i dost melancholické. Také ale mnohdy těžko uchopitelné, ale díky námětu pořád zajímavé a v klidu stravitelné.

Vincent Lindon je Auguste Rodin. Sice jsem Rodina neznal, ale musím uznat, že Vincent ho hrál tak věrohodně, že jsem neměl důvod mu nevěřit. Jen škoda, že mě film vůbec nebavil. Když si pouštím životopisný film někoho, koho neznám, tak jsem zvědavý, co se dozvím. Tady se ale dozvím tak maximálně to, že Rodin měl velice rád ženské křivky a proto tvořil fantastické sochy.

Netušil jsem, že nezvládatelné dítě se v Německu označuje jako narušitel systému. Nicméně jsem byl fascinován, jak živelně, lidsky a syrově autorka vkradla tento námět do svého debutu. Nestačil jsem zírat a užíval si každou minutu tohoto námětu. Jedná se totiž o skvělý film, u kterého jsem se zamýšlel nad tím, zdali je to u nás jiné nebo tu také narážíme na nekonečnou byrokracii a absenci jednat lidštěji, než jen to, pokud mi umožňují pravidla. Řekl bych ale, že u nás to jiné nebude. Jen je spíš otázka, kolik takových narušitelů systémů dnes vyprodukovává náš stát…

Je až s podivem, kolik známých dánských hereckých tváří se v této ptákovině objevilo. Taková dánská akční absurditka, ve které je šílené všechno, co Vás jenom napadne. Na zaplácnutí hodiny a půl, odpočinku u TV nebo čistého relaxu ale dostačující záležitost.

Pierry Niney hraje přesně toho ambiciozního mladého šmejda, kterému se naskytne příležitost, co není úplně košér…a tak ji chytne za pačesy. To, jaké to má důsledky, zjišťuje až záhy. Pokud to přijmete, tak si tento spisovatelský thriller užijete. Já musím přiznat, že jsem měl s hlavní postavou osobní problém. Vidím v ní totiž dnešní generaci, což, chápu, byl filmařský účel. Ale vadit mi to může, ne?

Náhled do kuchyně prezidenta Francouzské republiky. Zajímavé i z toho pohledu, že tu samotná kuchařka, okolo které se to celé točí, vede pěkné dialogy se samotným prezidentem. Aneb, když se plebejec sejde s hlavou státu. Příjemná povídavá jednohubka.

Výborné dramatické téma, skvělé irské prostředí, perfektní výběr hereckých rolí pěti sester, které vypadají přesně tak, jak jim současný psychologický stav umožňuje. Všechno tu naprosto parádně funguje, dva hlavní představitelé pojišťováků tu jezdí po malebné zelené krajině ve Škodovce a jediné, co je tu trošku navíc, tak fakt, že příběh je natažen na zbytečných deset dílů. Přičemž osm by jí slušelo víc a šest by aspirovalo klidně na čistou pětihvězdu. Střed je tak trošku nudnější, byť prohlubuje vztah k jednotlivým postavám, kde, pravda, ten mrtvý manžel byl opravdová osina v prdeli. Osobně mě nejvíc vytočil v té scéně s koťátkem, podobné scény prostě nedávám. Kam se hrabe to peklo, co dělal lidem kolem sebe. Jenže, to, co se děje v posledních dvou epizodách, to vymyslel snad akorát opravdový scénáristický bůh. No a až po shlédnutí jsem navíc zjistil, že se jedná o remake belgického originálu. To ale nevadí, zde jsem si to užil i tak. Musím říct, že dlouho jsem nezažil tak podařený dramatický kousek na způsob například Sedmilhářek.

Přesně takový ten nenucený, lehce usměvavý film, který ale vůbec nezaujme dějem (což by ale měl), jako spíš prostředím, ve kterém se odehrává. Jenže za tu dobu už jsem viděl třeba seriál Mladý papež, který ty patriarchální témata současného Vatikánu otevírá daleko více kritičtěji, než tento film. Zde je to všechno daleko decentnější (i když třeba volejbalová scéna je fantastická). A tak to tu skoro vypadá, že je to natočeno tak, aby to náhodou někoho z Vatikánu nerozlítilo. Což je absurdní, protože kritiku tento film schytal stejně. Přitom tu jen na celé to konkláve a následné dění přihlížejí trošku lidsky, což v tomto případě není nikdy na škodu.

Příběh, který by mohl vzniknout snad jen právě ve Švédsku. V nejsociálnějším státě Evropy. Temný, smutný, nepřístupný příběh hlavní postavy, která se nemůže vymámit ze své reality, byť by sebevíc chtěla. Navíc v hnusné průmyslové oblasti, kde je věčně zataženo a šedivo. Evropské ponuré drama otevírající témata dnešní švédské společnosti. A že jich mají na otevírání více než dost…

Charlie Hebdo je samozřejmě téma, které musel ve své době zaregistrovat i naprostý informační ignorant. Co už jsem ale nevěděl, tak co se v následujících měsících stalo v Kodani. Nicméně mě to vůbec nepřekvapuje. Když jsem tenkrát v Kodani byl a zjistil, co všechno se tam dělo i ve spojitosti se samozvanou zemí Kristiánií, byl jsem v šoku. Dneska už mě to ale bohužel nepřekvapuje. Jak kdyby Dánům v Kodani kulminovali všechny existenční problémy, které si svým skandinávským přístupem věci neřešit, způsobili. Jen škoda, že za normálních okolností vydařená filmařská stránka věci tu byla zaměněna za průměrnou filmařinu. Nepřehlednou, bez emocí a chladnou. Prostě divnou. U Dánů to není úplně běžné. O to větší škoda, že podobné téma nebylo zpracováno lépe. Možná by se o tom pak také i více mluvilo.