Dvojirakri

Pořad ve kterém si dva lidé na jeden den vyměnili profese - třeba ze zahradníka se stal na jeden den copywriter a naopak. Pamatuju si třeba jak jeden, už nevím čím původně byl, měl plnit koblihy džemem na takovém udělátku které mělo dva hroty, na které se napíchly koblihy, pohlo se pákami a tím došlo k naplnění. Koblih byl ale lichý počet, i tak páky stisknul a tou volnou tryskou ohodil džemem strop. Inu, i při vykonávání takové, pro někoho snadné profese je potřeba mít mozek v hlavě.

Psychologie jednotlivých charakterů je takřka ukázková, takto to v životě opravdu často bývá, že šmejd co každýho uráží je v jádru zbabělec, ale svým buranským chováním přitahuje hodné pipky, zatímco intošovi je souzeno zůstat ve své bublině sám. Takto se dá rozebírat každý aspekt jednotlivých postav, ale lepší je se na to kouknout, bude to docela příjemný čas s touto šesticí! Chvílemi u mě snímek trochu ztrácel dech, třeba při "útěku", dialogy učitele a školníka se mi zdály trochu navíc, ale ničemu to nevadilo. A Ally Sheedy se mi líbila už před tou proměnou. Verdikt? Téměř absolutní hodnocení, a to jsem vážně nečekal!

Počítám, že na tento snímek asi mají národy názor dle zkušeností s (komunistickou) diktaturou - západně od nás si možná ťukají na čelo a může se jim zdát jako přehnaný, absurdní, nepravděpodobný ale vtipný. No a čím víc jdete na východ, tím víc může diváka mrazit, vzpomínat na vyprávění svých (pra)rodičů jak mnoho jejich známých a příbuzných zmizelo navždy v gulagu, a v takovém Rusku je film zakázaný zcela. Já, jako mladší ročník, jsem to sledoval jako hodnověrnou černočernou komedii s některými západními manýry kterým se zkrátka štáb/autor nemůže vyhnout pokud není rodilý Rus. Ale jedna věc mě mrzela, že ty postavy mluví srandovním francouzsko-anglickým akcentem, tím méně jsou uvěřitelné. Škoda že to nezkusili natočit v ruštině. :))

Krásné kulisy města Gdaňska, na druhou stranu protivný chlapeček Oskar. Netypické romantické drama a jako kontrapunkt až symbolistická alegorie. Velmi pěkná výprava, a k tomu podprůměrný výkon v dabingu. Právě ten u mě rozhodnul o třech hvězdách. A také ne zcela přesvědčivý výkon toho malého zlořáda. Asi to chce víc shlédnutí, některé pasáže jsou v rámci kinematografie jako celku unikátní, ale já mívám s podobnými snímky, které chtějí trochu fištrónu a znalostí problémy. Inu kdybych se lépe učil...

Tohle mě příliš neoslovilo, tedy ze začátku ano, ty detaily ze sprchy byly rajcovné a nachutily mne, ale pokračování už tak slavné nebylo, začal jsem tedy něco robit okolo a na snímek už se tolik nesoustředil. Za mě tedy průměr.

"I Vy máte šanci vyhrát v Ranci!"

Sonda do charakterů povětšinou malých českých lidiček prostřednictvím jejich kulinářského (ne)umění. A protože, jako hrdý nemajitel televizního přístroje, vidím tento pořad sporadicky až nahodile, nepřestává mě bavit. Ten koncept je nadčasový neboť jíst musíme všichni, a množství soutěžících takřka nevyčerpatelné. Já bych do toho ale nešel. A to říkám jako kuchař z povolání. :o)

Spíš než lítost ve mě ústřední postava vyvolává otázky: jak se dostal do svízelné situace když ani jeho soukmenovci s ním nechtějí nic mít? Jaká byla tehdy v Itálii politika okolo penzí? Jakto že si státní zaměstnanec nedokázal naspořil, jak pak asi žili dělníci? Co děti, on, Ital, měl opravdu jen psa? Tento snímek ve mě zanechá jen málo, nejvíc scénu s projíždějícím vlakem která je opravdu pamětihodná, pak ta fyzička starého pána který běhá jako by ho do zadku píchli, a v neposlední řadě roztomilá Maria Pia Casilio, ozdoba celého filmu.

Jeho národ postihlo veliké neštěstí v podobě útoku atomovými zbraněmi. Ona prožila první lásku s nepřítelem. On nebyl přítomný oné katastrofě. Ona byla přímo poznamenána, citově. Oba ve vztahu, setkali se a zamilovali v nově vybudované Hirošimě a právě asi ta naprostá blízkost někoho druhotně poznamenaného koho už znovu neuvidí v ní probudilo to co v těch mladých létech zažila. Ta nutnost to ze sebe dostat, poprvé v životě, byla silnější než cokoli. Možná jde o trochu vyumělkovaný konstrukt, budiž. Lituju že se i později v ději nepokračovalo poetickým přednesem v kombinaci se zobrazením hrůz, ano. Přes to přese všechno jde o nadmíru povedený debut! S vědomím toho že ten japonský herec francouzsky jen hrál opravdu nadstandardní!

Téměř v každém záběru extravagantní, provokující, adorující násilí, zrcadlo nastavené prachobyčejným emerickým (krimi)seriálům, nebo spíš těm strašně průměrným lidem kteří to hltají, pak si jdou zapíchat s vlastní dcerou aby jí mohli tvrdit že je to špinavá coura. Jo, takový můžete ignorovat nebo je prostřednictvím takovýho bijáku pořádně kopnout do koulí. Spíš ale než abych si takovým film užil a něco si z něj odnesl, tak mě znechutil. A Juliette Lewis se chová jako kdyby na ni Robert De Niro ve filmu Mys hrůzy zanechal brutální následky.