Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Horor

Recenze (233)

plakát

Slepičí úlet: Zrození nuget (2023) 

Skoro čtvrt století muselo uplynout, abychom se dočkali dalšího dobrodružství z nacistické drůbežárny. Zatímco jednička byla plastelínovým remakem Velkého útěku, tady se jde ve stopách Mission: Impossible a opeřenci se vydávají na záchrannou misi do slepičího Alcatrazu. A to i přesto, že si po předchozích událostech žijí spokojeně ve svém vlastním ráji, Rockyho kuřecí dcera se dobrovolně vydá na pohádkovou farmu, kde však postupně zjišťuje, že vše není tak růžové, jak se zprvu zdálo… slepice jedna, hlavně nepanikařit a neztrácet hlavu. Kvalitě prvního Kurníkového úprku se to sice nevyrovná, ale ostudu mu tohle velkolepější pokračování rozhodně v žádném případě nedělá a obsahuje spoustu vydařených momentů, kterým vévodí parádní průnik do střežené farmy (oční skener je bomba). Kéž by měl Netflix takové štěstí i u většiny svých hraných filmů. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

plakát

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) 

Pomalá dramatická freska ve westernových kulisách, ve které běloši, za vidinou bezstarostného života, pochlebovali zbohatlým rudochům a Scorsese se opět nebojí svého typicky ostřejšího humoru. Přesvědčí o tom již úvodní sekvence, kde Indiáni, za zběsilé hudby ve zpomalených záběrech, skotačí mezi tryskající ropou. Scorsese se rozhodně nikam nežene a může si klidně dovolit dvouhodinovou expozici, po které se až přejde k původní myšlence „vyšetřování úmrtí Indiánů“. A to může být právě někdy trošku ubíjející… i když je pořád se čím kochat a herecky jde o perfektní podívanou s tak přesně zahranými (převážně) odpudivými postavami. Kdežto u Bobbyho mu toho hodného strýčka od vedle nevěříte již od počátku, u karikatury Lea aspoň nějaký ten čas čekáte, že dojde z natvrdlého zákeřáka, který to vše dělá jen pro rodinu a hlavně svůj blahobyt, přeci jen k nějakému tomu posunu k lepšímu … dokud vás realita nesrazí tvrdě na zem. Oproti předchozímu Irovi mě Zabijáci rozhodně sedli o něco více. A jsem rád za možnost opět vidět De Nira a DiCapria spolu v jednom filmu… to se mi asi už nepoštěstí. No a rozhodně už těžko uvidím, jak mu Bobby nařezává pálkou na kriket. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

plakát

Nech svět světem (2023) 

Esmail chtěl nejspíš po Pánovi Robotovi opět tak moc šokovat a přijít zase s nečekaným „výjebem na diváka“… to mu však až tak úplně nevyšlo, i když své kořeny v hekrování nezapře ani tady. Počáteční mysteriózní seznamovačka s dvěmi skupinami nájemníků je zajímavá, pak se to však přehoupne do prapodivného apokalyptického čehosi, kde se vyvalí i nějaké ty konspirační teorie. Svoje silnější chvíle to bezesporu má (letadlo, tanker, likvidace Tesel, zvěř v lese), ale převažují spíše ty slabší… a na jeden dobrý moment je tady tak dvacet minut, k ničemu nevedoucímu, žvanění. Natočené je to moc hezky a kamera si ty vymazlené záběry užívá, stejně jako si užijeme i práci se zvukem. Celé to však působí jako úvodní dvojepizoda k připravovanému seriálu, který ani nedostaneme. Avšak musím uznat, že ten konec byl tak pitomý, až mě vlastně, vzhledem k předchozímu vývoji a směřování děje, příjemně pobavil. Budu si muset od teď dávat hlavně majzla na srnky. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

plakát

Kam se hrabe Hollywood (2008) 

Pokleslá kinematografie ze země klokanů, rozlehlých buší a psovitých dingů v celé své kráse. Od počátků, kdy největším momentem na plátně byli herci zvracející z Eiffelovky a ženy byly hrdé na svá velká prsa a chlapi zase na své pivní pupky. Filmy, ve kterých účastníci vystupovali z větší části zcela nazí a někteří herci zažili svých 30 cm slávy. Od žánrových buranských komedií se přesuneme přes Hitchcockovsky laděné krváky, kung-fu mlátičky, zvířecí horory, postapokalyptické akčňáky, béčkové bondovky až po westerny, kde se znásilněný Dennis Hooper vydává na cestu pomsty. S nějakými těmi směrnicemi si australští filmaři hlavu nelámali – kaskadérské kousky často na hranici smrti, automobilové honičky se natáčely přímo v ulicích bez uzavírek a bez povolení, při střelbě se používaly ostré náboje a pro dokonalý záběr se zapalovali i sami režiséři. Peněz bylo taktéž poskrovnu, takže producenti museli chodit sázet na koňské dostihy, aby se filmy mohly dokončit. Avšak nejsou to pouze braky, ve kterých vraždí zmrzlinářská dodávka anebo se Nicol Kidman prohání na bmxku, protože ji utekla role vlkodlačice. I zde najdeme spoustu (nejen zapadlých) klenotů, jako například: Roadgames, Long Weekend, Kanec, Fair Game, Storm Warning, Šílený Max, Dark Age, Next of Kin, Mad Dog Morgan nebo Muž z Hongkongu. Jako bonus nadšení Tarantina při fetiši snímání aut ze všemožných úhlů a naháněčky bez použití speciálních efektů, vše hezky plech na plech. Jo, a dostaneme recept na přípravu filmových zvratků… ale to se asi za moc velký bonus považovat nedá. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

plakát

Babylon (2022) 

Naskočte do rozjetého vlaku a vydejte se na velkolepou jízdu napříč Hollywoodem, která vám ukáže všechna úskalí a zkaženosti němého filmového průmyslu. První hodina je neskutečně našlapaná - přesun z divokých orgií rovnou na natáčecí den, kde se seznámíme s hlavními postavami a pomocí (krásně bizarních) náhod se protnou jejich osudy. A to jak s nimi naloží, je odteď jen na každém z nich. Ústřední herecké trio to táhne bezchybně, ale ani zbytek osazenstva se nemá za co stydět (had Eric Roberts, ďábel Tobey Maguire). Pochvala také patří kameře - ty dlouhé záběry, kdy doslova najíždí (a objíždí) danou scénou nikdy neomrzí… stejně jako doprovod jazzových tónů. Ale přes svou přiznanou divokost, jde vlastně o hodně smutný příběh o tom, jak těžké je se prosadit v něčem novém, i přestože v tom původním býval člověk naprostý suverén. I o tom, že převoz slona na večírek mezi smetánku vás může dostat do pěkných sraček. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

plakát

Šťastné a krvavé (2023) 

Norové se už pomalu chystají na největší svátky obžerství, zkaženého svařeného vína, za břicha se popadajících obchodníků a hygienou zanedbaných tlouštíků v rudých hábitech, uvízlých v komínových konstrukcích. A to rovnou fantasy komedií se špetkou toho rodinného hororu, ve které se nově nastěhovaná americká rodinka musí potýkat nejen s nepochopením místních křupanů, ale také s jedním starým skřetem, obývajícím jejich stodolu. A podobně jako v osmdesátkách u Gremlinů, tak i pro leprikony platí nějaké ta pravidla, které je nutno dodržovat. Nevystavujte je ledkově podsvíceným kýčovitým vánočním ozdobám, nežerte jim jejich ovesnou kaši a v žádném případě s nimi nepořádejte večírky. Chtějí mít jen svůj klid… za něj vám budou vděčni a třeba i rádi pomůžou s odklizením sněhu a posekáním dřeva. V opačném případě je s vámi amen. Děj zbytečně brzdí zdlouhavý rozjezd… a je to škoda, protože závěrečná trpasličí home invasion párty je fajn (i když se klidně mohlo přitvrdit) a nadraní elfové měli rozhodně šanci na větší potenciál. Ale jako předkrm, před tím pravým vánočním terorem, docela v pohodě. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

plakát

Sbal prachy a vypadni (1998) 

Ritchieho první historky z britského podsvětí, nočních klubů, podzemních heren a trhů pouličních šmelinářů, které byly dohnány k naprosté dokonalosti následujícím Podfakem. Historky, jež jsou hlavně o přátelství až za hrob, kdy svému kámošovi prominete i to, že vám díky němu jde po krku celá londýnská mafie a chystá se vám každý den ufiknout jeden prst, dokud nebude splacen dluh. Černohumorná (dnes již) klasika se zatraceně dravou režií, brutálně vypointovaným scénářem, skvělým hudebním doprovodem a s tolika neméně skvěle napsanými postavami, které se sebe snaží vzájemně odrbat. No, a na Vinnieho Jonese, zcela jistě se pyšnícího titulem Otce roku, nesmím zapomenout. ■ AnanAss‘s Score: 9/10 ■

plakát

Zvířata (2022) 

Solidní psycho drama ze španělského venkova, ve kterém zažívá francouzská rodinka hotový teror od zdejších starousedlíků. A když má navíc za sousedy totální burany, kteří si ještě rádi přihnou alkoholu, tak se okamžitě přechází od slovních potyček až k těm fyzickým. Do této doby za mě velká spokojenost, kterou mi trošku narušila závěrečná čtvrtinka, kde to bez spoileru asi nepůjde, ale řekněme, že se vytratí některé ze zde uváděných žánrů… a pro mě trošku ztrácí svůj dosavadní tah. I tak ale určitě hodně silný příběh o tom, jaké zákeřné hyeny jsou ukryté v některých z nás… a taky příběh o tom, že ty největší tragédie píše sám život. A hlavně se uklidníte v tom, že soused startující křovinořez v neděli o sedmé ranní, případně jeho čtyřnohý mazel, zanechávající před vašim vchodem exkrementy, jsou úplné malichernosti v porovnáním s tím, co musí vytrpět nově nastěhovaní právě zde. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

plakát

Forbidden Zone (1980) 

Tak teď už můžu směle prohlásit, že jsem viděl snad vše a Hororová Rockyho Show je oproti tomuhle přímo nevinné dílo. Sklepní dveře vedoucí do jiné dimenze odkrývají svět, na který budete těžko připraveni. Liliputí král v zálibě malování obrazů sado-maso hrátek a šmírování svých vězeňkyň, královna vyžadující přímo ty sado-maso hrátky, princezna pobíhající celou dobu nahoře bez, žalář se stepujícím žabákem ve fraku, jódlující boxeři, komparzisté v bílých slipech, travesti učitel střílející ve třídě po studentech samopalem a papundekl kam se podíváš. No, a jelikož fantazii (a zvrhlému vkusu) se meze nekladou, tak jako lustr nad královským stolem je zavěšený polonahý gymnasta svírající zapálené svíčky (naštěstí jen ve svých končetinách). A to jsem vypsal pouhý zlomek toho, co tahle zhulená verze Čaroděje ze země Oz, spolu s montypythonskými kolážemi, nabízí. Plus soundtracková prvotina jednoho z nejuznávanějších skladatelů, který se představí i jako samotný Satan, tomu nasazuje korunu. Fakticky, hudební vložky jsou něco neskutečně ujetého a k vyznění tohohle braku dokonale pasují. Ale varuju, že bez nutného posilnění alkoholem, to bude se sledováním hodně těžké. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

plakát

Napoleon (2023) 

Bohužel, Scottovi nejnovější výlet do francouzské historie a ložnice Bonaparteů moc nevyšel… a ta hodnocení tomu vesměs odpovídají. Děj skáče dopředu rychleji, než je Napoleonova výdrž v posteli, a proto je celkem problém nechat se vtáhnout, když za pár minut jsme zase posunuti o několik let dopředu, aniž bychom vůbec byli (alespoň trošku) seznámeni, proč k dané věci došlo. Postavy (krom hlavní dvojice) také moc prostoru nemají a jsou nahrazovány dalšími a dalšími… a opět se většinou jen tak vytratí a nevíme, jaký osud je potkal (milenec). Prostě rychlokurz života jednoho krutovládce, jenž byl mezi Frantíky tolik oblíben a zároveň i zatracován (těžko uctívat někoho, kdo poslal na smrt přes tři milióny vlastních lidí) a díky němuž je tady mezi námi Napoleonský komplex… od konzula až po krále, proloženo rodinnými i sexuálními nesnázemi a sem tam nějakou kratší válečnou vřavou. Mám pocit, že i ta prodloužená verze to o moc nevylepší. Tady by mi vážně více sedělo zaměřit se na určitou fázi jeho kariéry. Jasně, bitvy jsou pompézní a správně drsné (gilotina, kůň), výprava taktéž bezchybná a na kostýmech se nešetřilo, ale tak to už se u Scotta automaticky předpokládalo. Phoenix ztvárnil slavného vůdce, tyrana i diktátora jak jinak než skvěle. A jsem rád, že byl znázorněn jako tragikomická figurka, které se na bojišti obávali, jak nepřátelé, tak i vlastní vojsko, ale za dveřmi ložnice to mezi Napoleonem a Josefínou moc inovativní nebylo… a trochu té taktiky by se mu hodilo přinést i sem. Mírné zklamání, na které se však moc hezky dívá a nenudí… jen je tam toho prostě příliš moc. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■