OughJay

Nakonec nejde o takovou hloupost, jak jsem předpokládal. V porovnání se slavnejma fantasy je to pořád jen taková pohádka, inu - Disney, ale koncept má něco do sebe. Hodnocení tak u mě snižuje pocit deja-vu, neboli pocit již viděného. Zejména lodě létající po obloze jako kdyby přiletěly z vesmíru Flashe Gordona, stejně jako snad veškerý kostýmy který se v Johnu Carterovi mihly. A to nemluvim o skákání jako superschopnosti. Před očima mi okamžitě stanul obrázek Flashe Gordona, který byl nezastavitelný, když měl v rukou náhražku míče amerického fotbalu. Těch béčkovejch maličkostí bylo tolik, že to snad jako nějakej trhák ani považovat nejde, přesto jsem se celých 127 minut nenudil a konec byl pro mě překvapivý. Dejah Thoris: "Sun. Then Rasoom." John Carter: "Mercury." Dejah Thoris: "Then Cosoom." John Carter: "Venus. Then Earth. Us." Dejah Thoris: "That is Jasoom. You are on Barsoom, John Carter." John Carter: "Mars? I'm on Mars..."

Sinister neni zas tak inovativní horor. Dalo by se říct, že strašidelnejch domů už tu bylo tolik, že nemůžou ničim překvapit. A taky že ne. Lekačky se daj snadno očekávat a zmagořelý děti zpočátku taky nejsou nic extra. Pak se ale objeví Boogieman. Ať je člověk sebepragmatičtější, někdy prostě stejně propadne síle a kouzlu okamžiku a nechá se unášet radostí, nebo v tomhle případě děsem. To přesně se mi stalo. Boogieman je jedna z mála strašidelnejch postav, který ve mě dokážou vzbudit respekt a tady se ho tvůrcům podařilo zvěčnit naprosto dokonale. Z děsivejch a pochybnejch náznaků se stával stále víc skutečným a celej tenhle postup naprosto věrně reflektoval výtečnej Ethan Hawke. Jeho strach se stal i mým strachem. Ashley: "Don't worry Daddy... I'll make you famous again."

Bože, tady snad nedávaly smysl ani ty čínský legendy na kterejch to celý bylo postavený. Tvůrci se vyřádili a snad měli dokonce i radost z toho, že mohli zprznit, co se dá. O dracích už tradičně nevznikaj moc dobrý filmy, ale tenhle je jednoznačně nejhorší, na kterej jsem kdy narazil. Zlatej Eragon. Dračí války nefungujou ani jako laciný béčko, protože to vypadá, jako když se berou smrtelně vážně. Opravdu strašnej zážitek a myslim, že následující citát z filmu ho dokonale vystihuje: Sarah Daniels: "I keep trying to understand, but none of this is making any sense."

Quantum of Solace neni zrovna pro náročný diváky. Bejt na tom v kině, tak asi odcházim spokojenej - efektní honičky, pravidelný přestřelky, pěkný ženský (řek bych, že Gemma Arteton tu Olgu Kurylenko zastínila), exotická Jižní Amerika a hlavně Bond... Co ale z toho, když pořád zmateně lítá a přemisťuje se z místa na místo po celym světě, tradičně neuposlouchává rozkazy... Jestliže Casino Royal vlilo Bondovi novou krev do žil, tak v Quantum of Solace se zdá, že zase rychle krvácí. Do stereotypu zabřednul opravdu hodně rychle a tvůrci by se měli zamyslet. Dominic Greene: [regarding James Bond] "Everything he touches withers and dies."

Kdybych nevěděl, tak bych The Lovely Bones k Jacksonovi nepřiřadil ani omylem... Navyknul jsem u něj na jeho fantasy i béčkový horory, zatímco tohle je úplně z jinýho soudku. A v týhle melancholický pozici se mi velkej Peter nelíbil. Scénář byl sice vystavěnej bravurně, předloha asi stojí za to, ale emocionálně se to o mě ani neotřelo. Všichni herci jsou tu tak odtažitý... Chladnej, klidnej a vyrovnanej hlas vypravěčky Susie z toho vlastně dělá hotovou věc. Až na výjimky žádný napětí a za ty výjimky je třeba poděkovat Stanley Tuccimu, kterej mě nikdy neohromil víc. Pořád ale převažujou zejména ty špatný stránky a na tři hvězdičky jsem šel hlavně pro originalitu. Btw, jak dostal ten těžkej trezor, kterej pak museli překulovat ve dvou, ze sklepa do auta a ještě ke všemu tak rychle? :) Susie Salmon: "My murderer was a man from our neighborhood. I took his photo once as he talked to my parents about his border flowers. I was aiming for the bushes when he got on the way. He stepped out of nowhere and ruined the shot. He ruined a lot of things."

Popravdě jsem si Do the Right Thing vyhlídnul jen kvůli Johnu Turturrovi. Ten mě nezklamal, ovšem mnohem víc mě překvapili ostatní a hlavně vytříbenost, s jakou Spike Lee zreflektoval Brooklyn. Jednotlivý charaktery byly možná až moc překontrastovaný, ale zato jich byla na plátně opravdu široká a pestrobarevná paleta. Dobrosrdečnej starosta, flákač Mookie, důvěřivej Sal, jeho syn a pravej opak Pino, tichej Radio Raheem (teda jak se to vezme) a tak bych moh pokračovat donekonečna... A vidět mladýho Lawrence nebo Samuela L. Jacksona se taky nepoštěstí každej den. :) Konec potom silně připomíná českej snímek Habbermanův mlýn a vyhnání sudetskejch Němců. Ghetto je hold ghetto a tam si člověk asi nikdy nemůže bejt ničim jistej. Mookie: "Pino, fuck you, fuck your fuckin' pizza, and fuck Frank Sinatra." Pino: "Yeah? Well fuck you, too, and fuck Michael Jackson."

Coeni mi někdy sednou víc, někdy zase míň... Tohle je ten druhej případ, ale přesto nejde Burn After Reading po zhlédnutí spálit a zapomenout na něj. Nezaujal mě námět a nijak zvlášť ani životy všech zůčastněných, to se pak těžko hodnotí objektivněji. Každý postavě ale Coeni vtiskli nezaměnitelnou tvář, což v kombinaci s hereckýma kvalitama takovejch kalibrů jako Clooney, Pitt nebo Swinton, vypadá ve výsledku naprosto fantasticky. Nepamatuju se, že bych kdy v nějakym filmu viděl líp vykreslený charaktery než tady. Frances McDormand jako ženská s klapkama na očích, Pitt jako konspirační teoretik jednající bez špetky rozumu a úvah, Swinton bezcitná a chladná jak zasněžený zábradlí a tak dál. Všichni mi tu brali dech a některý scény, jako třeba ta, kde skoná Brad Pitt, by se daly prohlásit za kultovní. Takový Coeni vážně uměj. Jak ale vidno, někdy jen to nestačí. CIA Superior: "Report back to me when it makes sense."

Tomuhle ja řikám perfektní popcornovka. Fakt. Funguje tu úplně všechno - akce, hudba, ženský, drsný Mexikánci, Travolta, kterej dává věci do pořádku, frajeři, co si žijou americkej sen... Určitě jsem nebyl jedinej, koho napadlo, že prodávat trávu v Kalifornii by vlastně nemusel bejt tak špatnej job, když byste si podmázli pár hlavounů u chlupatejch. Problém je, že je to všechno strašně moc hollywoodský. Takovej příběh už tu byl tisíckrát a Stoneovi se akorát povedlo mu nasadit líbivej outfit a znova ho prodat. Neoriginálním filmům se prostě plná palba nedává a ta přehnaná uhlazenost v mejch očích taky spíš ubírala než přidávala. Ale stejně jako v Sedmi psychopatech mě i tady potěšil alternativní konec zakomponovanej přímo do scénáře. Tim si u mě Stone trochu šplhnul. Chon: "I think, basically, you want us to eat your shit and call it caviar."

Ve finále to nebyla až tak velká sranda jako v traileru, ale zklamání hold někdy přicházejí... V traileru vlastně byly všechny nejdůležitější džouky a ve filmu pak mezi ně jen byla napatlaná taková ta omáčka, aby měly hlavu a patu. Potěšilo mě, že jako náplast měl film alespoň už v sobě samém dva alternativní konce, takže snad ani není třeba čekat na bonusy, který přijdou s dvd. A oni by je asi stejně vyhledávali jen skalní fanoušci. Taky jsem rád, že se Sedm psychopatů vymyká klasický komediální tvorbě z Hollywoodu a osvěžuje tak ty stojatý vody, kde aby člověk aspoň nějakou leklou rybku pohledal. Zachariah: "I'm going to be over to kill you Tuesday." Marty: "That's good, I'm not doing anything Tuesday."

Ačkoliv je hlavním tématem sebeobětování pro blaho druhejch, asi se mě to emocionálně nedotklo tak, jak by mělo. Rozhodně to v Deppově podání (a teď myslim Deppa jakožto režiséra) nebylo na 123 minut. To natahování bolelo a bylo zbytečný. Že žil Rafael v chudobnym slumu a že tam za velký prachy postavil kolotoč jsou asi jediný dvě věci, který mi utkvěj v hlavě, zbytek byl dost mdlej a nezajímavej. Depp jako herec ale nezklamal a prakticky si tu one-man show odtáhnul na bedrech úplně celou sám. Father Stratton: "You sold your soul!" Raphael: "No, father, I sold my body. Like a whore."