OughJay

Myslel jsem si, že Polanskiho dokážu jakž takž odhadnout. Po skončení Rosemary's Baby jsem si ale uvědomil, jak hluboce jsem se mýlil. Tak nevinně to začalo a tak doslova Hitchcockovsky to skončilo... Víc, než polemizace o narození ďábla, mě ale opět děsilo, jak snadno můžou člověka označit za blázna a cpát do něj všelijaký srajdy. Z takovýho začarovanýho kruhu se pak horkotěžko dostává a Mia Farrow tu tenhle případ ztvárnila tak věrohodně, že jsem byl snad zoufalej za ní. V prostorách jednoho bytu tu tak prakticky vyrostla poměrně obstojná konkurence k takovejm klasikám jako Psycho či Shining, která je ale nepochopitelně opomíjená. Roman Castevet: "Rosemary..." Rosemary Woodhouse: "Shut up." Roman Castevet: "Rosemary..." Rosemary Woodhouse: "Shut up. You're in Dubrovnik, I can't hear you."

Přijde mi trochu nemístný psát tu komentář na takovej epos, když si ani nejsem jistej, jestli jsem ho celej správně pochopil, ale přece... Jde o zatím nejkomplexnější a zatím asi taky jedinej film, kterej si vzal na paškál posmrtnej život a putování jedný duše. A to dokonce v takovym rozsahu, že můžeme sledovat 6 různejch období - 6 příběhů, který by zřejmě v kinech obstály i samostatně. Zpočátku byl střih mezi nima tak rychlej, že film působil jako trailer. Už od začátku ale zaváněl megalomanstvím a musim říct, že se Wachowští vážně vytáhli. A nejen oni: takovej Tom Hanks ztvárnil tolik různorodý postavy a všechny s umem jemu vlastním, Halle Berry jsem konečně viděl v nějaký seriózní roli a Hugo Weaving... Hugo Weaving je sám ďábel... 5 hvězd je naprosto zasloužených a svůj obdiv dám nejspíš najevo ještě několika dalšími zhlédnutími... Abbess: [in a trance] "Bridge'a'broken, hide below, Hands'a'bleedin', can't let go, enemy sleepin', don't slit that throat."

Hledám Amy mě ze Smithovy tvorby oslovilo zatím asi nejmíň. Vtipy všechny na jedno brdo, Joey Lauren Adams by mi za tolik hříchů a ztrát vůbec nestála a Ben Affleck byl topornější než žehlící prkno. Naproti tomu ti, kdo mohli zvednout úroveň (teď mám na mysli Jasona Leeho, Jasona Mewese a samotnýho pana režiséra), dostali až pramálo prostoru. Celej film se tak točí kolem vznikajícího milostnýho vztahu mezi Holdenem a Alyssou, což je tak trochu nudaaaaa... Banky Edwards: [to Alyssa] "Since you like chicks, right, do you just look at yourself naked in the mirror all the time?"

Po Clerks šla kvalita mírně dolu, ale stále mám Smithe za takovýho komediálního Tarantina. Ačkoliv je tenhle humor na takový tý pomyslný hranici mýho vkusu, občas se režisér vážně trefí. Nutno dodat že takový pasáže stále ještě převládaj a občas hlášky stojej za to. Menší role pro stálice Jaye a mlčenlivýho Boba pak samozřejmě potěší. Flákači se rozjížděj pomalu, ale o to víc se za trpělivost odměňujou v povedenym finále, který filmu zachránilo dobrou pověst. Willam Black: "When Lord? When the hell do I get to see the goddamn sailboat?" // Jay: [to Willam, who's struggling to see a Sailboat in the Magic-Eye picture] "What you need is a fatty-boom-batty blunt! And I guarantee you'll be seeing a sailboat, an ocean, and maybe even some of those big-tittied mermaids doing some of that lesbian shit! Look at me, look at me, you sloppy bitch!"

Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá... Tohle Sylvester asi neslyšel, než se vrhnul do natáčení Cliffhangera. Ve filmu je ihned patrný, kdo je ten zlej a kdo dobrej. To je do jistý míry pro Harlinův snímek limitující skutečnost, protože se dá velmi dobře očekávat, jakym směrem se klubko bude kutálet. Někdy si taky scénář pomáhá takovejma malichernejma a nelogickejma berličkama, který ho dost podstatně srážej. Stalloneho ale ze skály nesrazily, je to jeho film a tou rolí si na pažbu přidal další zářez, díky kterejm se jednou dostane do akčního nebe... Eric Qualen: "Love is a killer, isn't it?"

Columbusův Sám doma má můj neskonalej obdiv. I po mnoha a mnoha zhlédnutích totiž neomrzí a vždycky se na Kevina rád podívám znova, zejména na Vánoce. Neexistuje snad nikdo, kdo by tenhle film neviděl, kdo by někdy nezatoužil bydlet ve stejnym domě a kdo by ho taky nechtěl bránit proti mokrejm banditům... Herci, v čele s mladym Macaulayem, předvedli doslova legendární výkony a jejich fráze dokázaly zlidovět, což je samo o sobě dost vypovídající. Připočtěme pak fantastickej soundtrack, zmáčkněme play a vánoční atmosféru si můžeme navodit klidně i v půlce léta. Marv: "Kids are scared of the dark." Harry: "You're afraid of the dark, too, Marv."

Premium Rush je takový zadostiučinění pro všechny cyklisty, zejména pak pro ty, co svoje nohy obětovali pro fixie. Hned od začátku je nasazený poměrně vysoký adrenalinový tempo, který je proložený jen několika málo pasážema sloužícím k vydechnutí. Jinak se prakticky celej film odehrává na sedle. Nedá se pak od toho čekat žádná závratná myšlenka, nebo oscarovej útok - více méně je to samý uhánění sem a zase zpátky newyorskym bludištěm. Herci to ale vzali seriózně a i díky nim jsem měl hned po skončení nutkání šlápnout do pedálů a někam si vyjet. Nebo se odstěhovat do nějakýho velkoměsta a nechat se najmout jako messenger. :) Wilee: "I like to ride. Fixed gear. No brakes. Can't stop. Don't want to, either."

Kerouac je moje srdcovka a jsem moc rád, že se někdo konečně pokusil převýst ten jeho nekonečnej svitek na filmový plátno. Určitě to pro Sallese nebyla snadná látka, vždyť ta knížka je prakticky celá jen o vandrování, chlastání, šukání a bohémství obecně. Jenže on jí ztvárnil asi nejlíp, jak to šlo, a proto moc nechápu zdejší hodnocení. Vyložit si to jde pouze tak, že většina knihu nečetla a film jí pak přišel o ničem. Přesně tak. On neměl žádnej směr (když neberu v potaz směr New York - San Francisco), pouze loudavý tempo a sem tam nějaký ty zážitky z cest... Ale o tom právě byla i předloha. Prostě jen tak chytnout stopa a někam se zdekovat. Nestarat se jestli máma koupila rohlíky nebo jestli jste náhodou někomu nezapomněli popřát k narozeninám. Nestarat se o nic a bejt aspoň na chvíli fakt svobodnej. Vždycky, když se mi On the Road dostane do rukou, tyhle pocity mě zachvátěj. A to samý se stalo i u filmu. Herecký obsazení bylo naprosto fantasticky věrný - Hedlund jako pravá múza, Riley jako tichej pozorovatel, v kterym se občas tak nějak vidim, Kristen jako neochvějná femme fatale a Kirsten jako hysterická stíhačka... Nikdo neměl chybu a já bych si ten film moh pouštět pořád dokola... Sal Paradise: "I first met Dean in New York not long after my father died. I was a young writer trying to take off. Dean just raced in society. He had just married a 16-year-old chick named Marylou. Becoming a Dean Moriarty began the part of my life I could call my life on the road."

Flash! AaaaAaaaaaaaaa! :D Ano, hudba od Queenů mi bude znít hlavou ještě strašně moc dlouho, tim jsem si jistej... Nechápu, jak se je produkci podařilo přemluvit k něčemu takovýmu, ale bez jejich znělky by Flash Gordon rozhodně nebyl takovou legendou, jakou je teď. Aspoň teda pro mě (a pro Teda - Méďu, kde byl rovněž alfa-omegou celýho filmu)... Při natáčení tohohle spektáklu museli bejt všichni sjetý, jinak nechápu v čí mysli se mohly vyrojit takový vychytávky jako bylo třeba vesmírný plavidlo vytvořený z běžícího pásu nebo pařezovej netvor. Ničit vojáky ve stylu rugby s vázou místo míče v ruce taky hovoří jasně. Někdy ale vážně neuškodí vidět podobnou bláznovinu a tohle je rozhodně jedno z béček, který by si zasloužilo občasný nostalgický promítání třeba v kinokavárně... Dale Arden: "Flash, Flash, I love you, but we only have fourteen hours to save the Earth!"

Moonrise Kingdom je mým prvním Andersonovým filmem a hned je mi jasný, že mám co dočinění s velmi osobitým režisérem. Retro vizáž, výstřední postavy, minimalistickej a trochu groteskní situační humor, u kterýho někdy ani nevim jestli se smát... Některý záliby s Andersonem sdílím, některý ne. Zejména jsem spíš na slovní humor a on je naopak ten typ režiséra, kterej svoje postavy zesměšňuje. Film je kouzelnej v dokumentaci první lásky dvou malejch dětí, který se spontánně rozhodnou spolu utýct. Kdo by si někdy něco podobnýho v těch letech nepřál? Některý pasáže nicméně trochu nudily a to zejména ty, kde se objevovali dospělí herci. Jména jako Bruce Willis a Bill Murray měly zřejmě jen přitáhnout publikum a na to, jak jejich role byly nepodstatný, dostaly podle mě až neúměrně mnoho prostoru. Možná právě proto aby mohli bejt v castingu uvedený na prvních místech. Neni to fér, ale co se dá dělat. Skauty jsem si užil a jejich vedoucího Edwarda Nortona jakbysmet. Škoda, že se jim film nevěnoval ještě trochu víc... Suzy: "You can touch my chest. I, uh... I think they're gonna grow more."