Aky

Je to drsně bezohledné, ale co naplat: je to sranda.

Dva muži, kousek přírody a vznikne film jako víno. V druhé polovině jsem začínal mít nutkání si říkat, že už je to trochu zdouhavé, ale konec všechno zahojil a postavil zpězt na nohy.

Něco tak roztomilého se jen tak nevidí. Návrat do starých dobrých časů amerického filmu, zdůrazněný i černobílou formou, která filmu nadmíru sedí. Skvělá Tatum O'Nealová, pohoda, radost z drobných zápletek a zádrhelů, které musejí dopadnout dobře, jde jen o to jak. Čert vem pravidla, když funguje souznění.

Originální námět, dokonalá profesionalita realizace. Proč se zdráhám přidat pátou hvězdu, jako většina ostatních zde? Asi pro ten celkový chlad, který z toho vane. Nevadí mi drsňácké scény a nápady, vadí mi ona neustále opakovaná a zdůrazňovaná absence emocí. Jestliže pochopím, že Dexter o mé sympatie ani za mák nestojí, nitro se brání mu je dopřát. Koukám na to jako na perfektně vyprojektovanou skládačku, zvědavý jen na to, jak to v tom kterém díle scénárista a režisér poskládají, aby Dexter zase vyhrál, což je předem dané a jemu, a potažmo ani mně, to nepřináší žádné uspokojení. 72 x. Zatím. (Tak dlouho jsem ovšem nevydržel). Takže těch 80 mých % patří hlavně řemeslu.

Nebýt pana Karla Högera, byla by to asi průměrně protivná politická agitka. S jeho herectvím však film získává hloubku, kterou do něj režisér se scénáristou možná ani nezamýšleli vložit.

Zřejmě to není obecný pocit (soudě podle zdejšího hodnocení), ale mně tato hříčka oslovovala vždycky, stejně jako dnes.

Jeden z řady cimrmanovských kousků, kterým nelze nic vyčítat. Hledat mouchy by mi přišlo jako nafrněná snaha dělat se chytřejším než autoři.

Film, u kterého mám dojem, že forma je všechno a obsah (nehodí-li se do zvolené formy) vem čert.

V téhle komdii tato sestava krásných pánů sahá po dokonalosti.

Notoricky známá groteska téhle nádherné dvojice. Notoricky známá, protože neustále se vracející, protože odolávající času.