Osud člověka

Bondarčuk sice občas příliš osekává charakter lidskosti na kýčovité a jednoduché filmové motivy, ale přesto (nebo právě proto) mu pod rukama vykvetl nádherný pacifistický příběh o jednom obyčejném člověku v neobyčejně zlých časech. Žádná dobová propaganda, pouze syrový pohled na válečné hrůzy a následky optikou výpravného světového filmu, který nad ostatní nevyniká, ale své důležité místo si v dějinách nejen sovětské kinematografie bezpochyby zaslouží. Hlavně několik scén (vodka s nepřítelem, závěr v autě) se řadí svou výpovědí mezi ty nezapomenutelné... 75% (03.05.2016)

Brilantní vynesení nesmrtelného románu Michaila Šolochova na velké filmové plátno. Sergej Bondarčuk dokázal perfektně líčit monument, ale neméně zdatně i tísnivost a strach, domény "malých" filmů. Osud člověka ukazuje špinavou pravdu o vítězství nad fašismem, které si však hlavní hrdina (voják Sokolov) příliš nevychutná, protože mu nemilosrdná válka vzala všechno, pro co stojí za to žít. Film nepodléhá tendencím, ani cenzuře. Kontrast velké radosti ze skončení hrůzné války a bezmoc hlavního hrdiny dává na odiv tento film chladně a přesně. Určitě jedna ze špiček Sovětského filmu. (11.02.2007)

Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, na kterého jako na mnoho jiných sovětských občanů dolehnou válečné události. Film sleduje Sokolovův život od raných 20. let, kdy se seznámil se svojí manželkou až po rok 1946. v letech meziválečných měl relativně šťastný život, vše přeruší až válka, která je také původcem všech Sokolovových strastí. Účinky filmu doslova ohryzávají lidskou vnímavost až do morku kostí, žádná falešná nostalgie a sentiment se nekoná. Podmínky v nichž musí Sokolov živořit během německého zajetí jsou zobrazeny s naturalistickou syrovostí a drsností. Proti nim se staví obyčený člověk Sokolov jakožto síla, kterou ani útrapy války nezlomí. Byť přijde ve válce úplně o všechno je schopen dále žít a najít smysl svého života. Celek se zakládá na jednotlivých přelomových scénách, které se každému divákovi s aspon kouskem citu v těle vryjí do paměti. (13.10.2006)

Hodně působivá záležitost a určitě pozitivnější setkání se sovětským filmem, než v případě předchozího snímku (Jaro v Zarečné ulici, 1956). Je opravdu znát, jakými změnami prošela sovětská filmová scéna (podobně jako v rámci východního bloku i československá) po odhalení kultu osobnosti Stalina a najednou i silně vlastenecký film působí na diváka zcela jinak. Osud člověka mi dává vzpomenout na dřívější zážitky z Balady o vojákovi a Májových hvězd ze stejného roku. Sergeju Bondarčukovi se i navzdory místy silnému pátosu (pro ruský národ prostě typickému) povedlo natočit film plný lidské statečnosti a síly, stejně tak plný řady sugestivních napínavých scén. Příběh obyčejného člověka v nelehké době, kterou je schopný díky své odhodlanosti přežít a nacházet znovu nový smysl života, má co říct dalším generacím i po tolika letech... 75% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (11.04.2020)

V roku 1957 napísal významný ruský spisovateľ Michail Alexandrovič Šolochov novelu "Osud človeka". Je to sonda do duše jednoduchého muža, ktorému do života kruto zasiahla druhá svetová vojna. Hlavný hrdina Andrej Sokolov na vlastnej koži zažil vojnové peklo a hrôzy nemeckých zajateckých táborov. Len vďaka odvahe, húževnatosti a cti sa mu podarilo prežiť. Už v roku 1959 bolo toto literárne dielo sfilmované. Postaral sa o to ruský herec a režisér Sergej Bondarčuk. Hoci to bol jeho režisérsky debut, natočil veľmi kvalitný snímok. Sám tiež bravúrnym spôsobom stvárnil aj hlavnú postavu. **** (10.05.2014)