Osud člověka

Depresívna psychologická sonda do útrob zlomenej mysle ruského vojaka, zomletého vojnovou mašinériou. Po lyrickom spomienkovom úvode sa Sokolov čoskoro dostáva do zajatia, v ktorom čelí ťažkým podmienkam, násiliu zo strany nemeckých vojakov a vnútornej bolesti. Osud človeka je v prvom rade tragédiou jedinca, padajúceho pod ranami osudu a opäť sa stávajúceho na nohy, poháňaného vidinou návratu k rodine. Mnohé sugestívne pasáže sa priam vryjú do pamäte, či už je to vyvrcholenie pochodu zajatcov scénou v kostole, záber na davy ľudí prúdiacich do továrne alebo technicky brilantne a nesmierne efektne natočeným prejazdom cez bojové pásmo v prestrojení za nemeckého dôstojníka, pri ktorej som takmer nedýchal. Lyrický záver s prísľubom do budúcnosti aspoň trochu vytrháva z emočne vypjatého príbehu a dostavuje sa vítaná katarzia. Ťažký a osobitý sovietsky vojnový snímok, ktorému sa aj vďaka Bondarčukovmu výkonu vyrovná máločo. 85% (08.05.2014)

To, že je film zaměřen na osud jednoho člověka a díky jeho vzpomínání se tak můžeme ponořit do strhujícího a smutného příběhu beru jako velké plus. Bondarčuk co by zajatec v lágru nešel přímo škemrat o jídlo, ta scéna byla malinko jiná. Bondarčuk byl trošku prostořeký a řekl co neměl, proto si ho velitel zavolal, že ho zastřelí a před tím mu dal napít vodky. On zvládl vypít tři plné sklenice aniž by něco zakousl, proto mu velitel dal kus špeku a bochníček tmavého chleba. Uznal, že je to skutečný ruský voják. O ten chleba a špek se pak všichni zajatci na baráku spravedlivě podělili. Je to opravdu nezapomenutelná scéna. Ale takových je v tomto filmu opravdu hodně. Poprvé viděno včera na slovenské televizi s českým dabingem. (02.05.2012)

Není nad to, když si válečný film o svých hrdinech natočí sám stát, kterého se to týká. Žádná země ve válce nevytrpěla tolik, jako Sovětský svaz. Jakási pocta ruskému vojáku a člověku je tak na místě. Leč bohužel 90% sovětské filmové produkce, je zatížena politickou propagandou. Před tím není úniku. I zde se tomu sic v omezené míře nevyhneme. Přeci růžová pohádka šťastné soudružské společnosti měla být štěstím všech národů Evropy a světa. Tak říkala internacionála, tak říkala strana. Kultura filmová nebyla na této mašinérii nezávislá. V tomto kontextu natočil S. Bondarčuk ještě solidní nezaujaté dílo. Ruský pohled na válku a na svět je vždy svérázný. Velmi vtipná byla scéna, kdy se otec rodiny v silně podnapilém stavu vrací z pitky, sotva se drží na nohou a volá „Ženo, jsem doma.“ Žena s dítětem v náručí a s úsměvem na tváři říká „Podívej, taťka je doma.“ To je opravdu jiná kultura. :-) Další výstižná scéna, která asi dobře vystihuje ruskou mentalitu, je scéna s chlastáním na koberečku v koncentráku. Není nad to se vyhnout popravě přes flašku a obdivné pohledy esesáků nad exováním panáků ruským bohatýrem. Výslužka jako odměna samozřejmě nesmí chybět. Trochu účelově zkreslený scénář. Nepravděpodobná situace, která je však svým odlehčením vtipná. Samotné zakončení filmu dojme téměř každého. Jakoby návrat k lidským hodnotám představoval naději nových začátků. Úmysl autorů hrát na emoce je zde jasně cítit. Bondarčuk natočil film, který oslavuje jednoho obyčejného ruského člověka, jeho radosti i strasti v dobách pěkných i zlých. Je to oslava a pocta padlým ve válce, civilistům i vojákům. Děj je tomuto faktu zcela podřízen. Forma a záměr tak vítězí nad obsahem. Režisér k tomu přistoupil zcela bez okolků. Dočkali jsme se tak pohledu na válku sice zkresleného, ale i tak o mnohém vypovídajícího. 72% (03.10.2011)

Někteří uživatelé tady napsali, že tenhle film je prost komunistické propagandy. Tu musím konstatovat, že takoví lidé nemají ponětí o čem mluví. --- Některé Šolochovovy romány se dají číst. Rozrušená země, a ovšem Tichý Don. Skrze bolševický generální nátěr v nich pronikají na povrch zajímavé střípky realismu. Osud člověka je z jiného ranku, je to krátká agitační próza nedbale líčící nereálný příběh. --- Když jsem se na film po letech podíval, nestačil jsem žasnout, jak drze Bondarčuk předkládal zřejmé lži lidem, kteří skutečnost poznali na vlastní kůži. Ale takové to bylo, i mnohem později; bezostyšné lhaní bylo všudypřítomné, do zblbnutí, a svým způsobem to vlastně fungovalo. --- Film má hodnotu jako vrcholné dílo sovětské vlastenecké propagandy. (10.09.2015)

Veľká svetová literárna klasika výborne pretavená na filmové plátno režisérom, ktorého hádam netreba predstavovať. Sergej Bondarčuk tento tip filmov jednoducho vie točiť... Príbeh o človeku, ktorému vojna vzala všetko, jeho trápenie a utrpenie ako na dlani. No našťastie aj v najtemnejších chvíľach môže prísť svetielko nádeje, napr. v podobe malého chlapca... Krásna filmová záležitosť. 80/100 (22.11.2016)