Čarodějův učeň

"[...] osamělý poutník opět kráčeti budu nocí neskonalou, jejíž pustá tichosť obživne jen vlastním lkáním mojím; čírou tmou opět rozestírati budu rámě má za nicostnými postavami a přeludy mých snů, až chápajícího se osamělého stromu mne v noc zavitá koruna jeho opět slzami ledovými probudí ze snů horoucích v opravdivost strastnou, až vlastní vřelé slzy moje v led ustydnou a sny moje pohynou ve věčném snůpustém spaní." (K. H. M.) (22.10.2015)

Překrásně odvyprávěná pohádka. Jen když si ji dám vedle starších Zemanových filmů, je to o malý kousek slabší - a to hlavně technicky. Ve starších filmech jednolitá barevnost propojovala obraz do jednoho výtvarného celku, tady se kombinuje barevná kreslená animace, s občasným použitím fotografií, a je to prostě vidět. Je to jen občas, ale přišlo mi to v něčem nedotažené, jakoby si to tvůrci až příliš zjednodušovali. Už teď se za tuhle napsanou herezi stydím. Protože jinak je Čarodějův učeň správně temný napínavý příběh s úžasnou poetikou a mnoha skvělými nápady. (29.09.2022)

Jako dítě mě tohle dílko minulo, jako dospívajícího kluka, když jsem se k Čarodějovu učňu dostal, neoslovilo, nedokázal jsem se dostat do příběhu v dobových animacích a nakreslená krev ve mě vyvolala spíše pousmání. Snad jsem za těch 5 let trochu více dozrál, odsledováním řady stylově osobitých filmů nabyl větší smysl pro vnímání uměleckého a výtvarního estetična, snad jsem si mezi tím vybudoval pozitivnější vztah k hororům (tedy zvláště těm, které kráčejí ke svému cíli vyvolat hrůzu jiným, sofistikovanějším způsobem, než jak je to běžné u současné žánrové tvorby), ale teď na mě Čarodějův učeň překvapivě zapůsobil tím očekávaným způsobem. Z barevných animací spolu s namluvením postav a úžasnou hudbou na mě šla silná atmosféra, i mražení, zděšení a napětí se dostavilo. Starý čaroděj, vynářející se v noci z kočáru či udírající svou botou Krabata proměněného v koně při jízdě až do krve, mi slušně naháněl hrůzu, zatímco romantická stránka příběhu o síle lásky s kouzlem magičtějším, než kouzla všech zlých čarodějníků, mě vedle toho až lahodně dojímala. Tento film Karla Zemana je pro mě dalším důkazem, že horor a pohádka se jako žánry vůbec nemusí vylučovat, neboť ve své nejklasičtější podobě mají naopak mnoho společného, ať už jde o romantický náboj nebo ústřední motiv boje proti velkému, mnohdy nadpřirozenému zlu, a můžou se proto v dobře vyváženém poměru skvěle doplňovať. Takže po čase další pěkný zážitek z dílny mého oblíbeného mistra. [90%] (12.03.2022)

Moje dětská noční můra, opravdu mrazivá "pohádka"(což jsem jako dítě dlouho nechápal, že to může někdo za pohádku označit). Přitom skvělý film, který si pokaždé vychutnám, výborný vypravěč a nezapomenutelný mlýn s mistrem a jeho Krabate, což mě často znělo potm v uších. Karel Zeman je prostě skvělý režisér, vždy svůj, nanapodobitelný ... (09.01.2009)

Karel Zeman zadaptoval tuhle původní mýtickou naraci o souboji s temnými stránkami duše a o směřování k pólům Dobra či Zla tak sugestivně, až vznikl jedno z nejdepresivnějších a nejbolavějších animovaných děl světového filmu. Snoubí se tu nejenom ona odvěká primární dualita Dobra a Zla, ale i Krásy a Hnusu, Radosti a Bolesti...a hlavně intelektuální divácké percepce - je to skutečné UMĚNÍ, ale už jako malému dítěti mi tenhle film přinášel doslova fyzické utrpení. Pohádka pro děti, která rozežírá a zraňuje... (tak to ale v prapůvodních, např. eskymáckých a indiánských, ale i indoevropských, pohádkách vždy bylo...) (03.07.2007)