Inspirace

Inspiračních zdrojů je hafo, podobně jako názorů na tohle Zemanovo dílo. Když vás někdo či něco osloví, je to perfektní. Zeman takovou múzu měl a ta ho dokopala do nesmrtelný sféry animátorů. I já mám svou inspiraci, znám ten pocit, jinak bych tohle nepsal. A kdybych měl definovat tu Karlovu, řeknu, že je neuvěřitelně precizní a v každém úhlu pohledu dokonalá. Škoda ho! (05.12.2009)

Tentokrát vynikající vizuální stránka, která plně vyvažuje alespoň mně nesympatický námět o tom, jak kapky deště inspirují k milostnému dopisu. Docela dobré, trochu surrealistické, trochu reklama na um českých sklářů. Neočekával jsem od toho mnoho, ale asi právě proto mi to přišlo docela zajímavé a kvalitní. (10.09.2009)

Kdo má alespoň trochu fantazie, musí toto dílo docenit. O jeho kvalitě svědčí i to jak moc se mi líbil a jak hluboce se do mě vtiskl, když jsem ho jako malé dítě viděl v televizi a to jsem ještě o nějakých uměleckých a technických kvalitách neměl ani ponětí, prostě mě to fascinovalo. Sám jsem rád kreslil a film začíná záběrem na muže, který kreslí návrhy na skleněné figurky a nedaří se mu, tak hledá inspiraci v přírodě. Sklo jako voda, voda jako sklo a odrazy světla, skleněné rybičky ve skleněné vodě, dočasný, pomíjivý tajemný svět ve vodní kapce stékající z listu, vše se rozplívá a muž usedá ke své tvořivé práci. Když jsem se na to nyní víc než po třiceti letech znova podíval, překvapilo mě, když jsem si uvědomil, jak moc mě Karel Zeman ovlivnil a nasměroval v mém tvořivém životě a jak kultivoval moji představivost a fantazii, a tímto dílem to začalo. Je až neuvěřitelné co dokázal vytvořit s kýčovitými skleněnými figurkami. Osobitost Karla Zemana nemá na celém světě obdoby, animační postupy se učil sám „na koleně“ se svým týmem často v nepříznivých podmínkách, zdlouhavě vytvářel neuvěřitelná umělecká díla, obdivován ve světě a často nepochopen od soudruhů v Československu. (13.02.2023)

Blištivé, svítící, světlo-odráživé a neskutečně skleněné... No, sice chápu, co tím mělo být řečeno, ale má-li být atmosféra plná imaginace a fantasie v rozpuku, vážně to nejde udělat jen tím, že se nechá pár skleněných figurek prohánět prostředím, které působí jako polepené alobalem. Jasně, ve své době bych asi tleskal, teď jen souhlasně pokývám hlavou a pozvednu obočí. (17.02.2015)

Inspirace Karla Zemana, barevný film z roku 1949, má úplně jiný šmrnc na 8mm černobílé němé kopii. Zvlášť když je promítnutá společně s náhodně puštěným hudebním podkresem Pink Floyd ze starého cívkového magnetofonu. Pohled muže z okna do déště při čekání na inspiraci se pak proměňuje v surreálný halucinační trip, jemuž se máloco vyrovná. K dokonalosti zážitku chyběly snad jen měkké drogy. (03.07.2011)