poster

Poznamenaní

  • Švýcarsko

    Die Gezeichneten

  • USA

    The Search

  • Velká Británie

    The Search

Drama / Válečný

Švýcarsko / USA, 1948, 103 min

Režie:

Fred Zinnemann

Předloha:

Betty Smith (kniha)

Scénář:

Richard Schweizer

Kamera:

Emil Berna

Hudba:

Robert Blum

Střih:

Hermann Haller
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • troufalka
    *****

    Viděla jsem německou verzi s velmi roztomilou lámanou češtinou. Z těch trosek šla úzkost! Dva roky po válce nebyl žádný problém točit ve vybombardovaném městě. Dostalo mě, jak se děti bály nastoupit do auta. Vlastně se bály úplně všeho. Škoda, že Jarmila Novotná nedostala víc prostoru pro zpěv. Přiznám se, že Ivan Jandl mi nepřipadal až tak přirozený, devítiletý Michael Koblic v Práčeti se mi líbil víc. (Doplnění pro Sarkastica Na začátku zazněla francouština, němčina, ruština, polština, maďarština, angličtina. Čeština zazněla až v písničce.)(23.5.2014)

  • Slarque
    ****

    Ze začátku jsem si připadal, že koukám na propagační film na Červený kříž. Ale nejpozději když k naprosto přesvědčivému desetiletému Ivanu Jandlovi přibyly další dva vrcholy tohoto příběhu (Jarmila Novotná v roli jeho matky a Montgomery Clift jako americký voják, který se ho ujal), jsem pochopil, že jde o výborný film (90%).(22.11.2008)

  • Matty
    ****

    Ve své době jistě milé pohlazení po válkou zdeptané duši. Také dnes však velice dojemný příběh, jenž si zaslouží být viděn a oceňován již pro svou vysokou míru realističnosti. Vždyť první minuty jako by byly vyňaty z nějakého dobového dokumentu. Odpovídá tomu komentář i věrohodnost prostředí, ve kterém se natáčelo (nechybí ani pár záběrů z tehdejší Prahy). Zhruba v třetině začíná film inklinovat spíše k jemně nasládlému příběhu o přátelství, ale ani na okamžik se nestane natolik sladkým, aby skolil třeba i méně tužené diabetiky. Zásluhu na tom má Montgomery Clift v roli amerického vojáka s dobrým srdcem, kterého jsem zatím v žádném filmu neshledával natolik snesinelným, a také neustálé připomínání hrůz koncentračních táborů. A to zpravidla nikterak explicitní formou. Jde spíše o drobné náznaky, jejichž působivost je umocněna záběrem na nevinnou, avšak poznamenanou dětskou tvář. Poznamenaní - český překlad je v tomto případě myslím zcela přesný a vystihuje jeden z nejvážnějších problémů spojených s poválečným obdobím. Teprve při zjištění, jak těžko zapomínali přímí účastníci, vyvstává na povrch děsivost skutečnosti, jak snadno zapomněli (a nadále zapomínají) mnozí jejich potomci. Na Poznamenaných je rovněž potěšující, že když se zde mluví česky, je to skutečně čeština, když polsky, skutečně polština atd. ... v tomto ohledu byli tvůrci nanejvýš obezřetní - kéž by s podobnou pečlivostí vznikal každý válečný snímek. Člověk by nevěřil, kolika procenty se na výsledné atmosféře podílejí právě takovéto "detaily". Sice mě naštvalo, že se ten malý kluk naučil během pár dní anglicky tolik, co já za nějaké dva roky, ale na konci jsem byl v takovém citovém rozpoložení, že jsem mu rád odpustil. 85%(8.5.2007)

  • lena60
    ****

    Dala bych i plný počet s klidným svědomím, ale za snad až příliš plánovitý útok na divákovy city nemůžu. Dojatá jsem byla takřka po celou dobu sledování filmu. Nejprve pohled na děti, které přežily koncentrační tábor a zůstaly samy bez rodičů, jejich strach z amerických uniformovaných zachránců, útěk malého Karla Malíka(okouzlující Ivan Jandl) z tábora UNRRA, jeho setkání s Američanem Stevem(Montgomery Clift), který se ho ujal, pak matka Hana Malíková(Jarmila Novotná), která beznadějně objíždí tábory a hledá svého syna...a konec...Hádejte jaký?(24.7.2008)

  • Marek1991
    *****

    Žiadna citová vydieračka, to je fráza. Už mám pocit, že pri každom filme, ktorý je emocionálny, tak ľudia toto slovo v komentároch používajú stádovito. Skutočnosť bola ešte viac emocionálna. Film o stratených a zdeptaných deťoch je bez pochýb silná vec a nanešťastie skutočná. Je smutné, že mnoho detí dokonca svojich životov nezistili skade sú, nenašli svojich rodičov, to isté platí pre rodičov detí. Z Poľska bolo do Nemecka na prevýchovu cez vojnu odvlečených vyše 200 000 detí, z toho sa ich späť podarilo dostať asi 15 000. Keď si pomyslíme, že Nemecko bolo tiež ako Poľsko zničené, tak veľká časť dnešných Nemcov sú vlastne pôvodom Slovania, ani o tom nevedia, lebo tie deti ktoré prežili sa dočkali dospelosti práve v rokoch najväčšej populačnej explózie v Európe v 50. a 60. rokoch a vtedy zakladali rodiny. Koľkým dnešným obyvateľom Nemecka by sme však mohli priradiť niektorú zo slovanských národností už nevedno, lebo každému už je jedno jeho história, aspoň mám posledné roky taký pocit, lebo všetko sa globalizuje a zisťovanie podľa telesných rysov je pre mnohých ľudí ponižujúce vzhľadom na to, že to robili práve nacisti. Film nie je ani naivný, ten koniec bol skrátka len vyústením náhod a určitých udalostí, ktoré často pomohli k vzájomnému stretnutiu, lebo vtedy pomohla snáď každá maličkosť a aj takéto veci boli bežné. Treba si uvedomiť, že je to nielen silná téma a skvelo zahraná, ale aj z roku 1948. Je to významný počin svetovej kinematografie.(6.7.2013)

  • - Ivan Jandl v době natáčení neuměl anglicky, všechny své anglické dialogy namemoroval foneticky, tj. z poslechu. (Dinsberg)

  • - Ivan Jandl (Karel) uvedl, že v pozdějším věku, když pracoval jako inspicient v divadle,nosil svého Oscara po práci do restaurace a za jeho ukazování mu štamgasti platili útratu. (Redyx1)

  • - Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Několik dní před tím mi telefonoval filmový režisér Fred Zinnemann, aby mi nabídl roli české matky ve filmu o hledání malého chlapce, který se ztratil za války v koncentračním táboře. Dítě vyděšené krutostí a utrpením tam prožije šok a na všechno začne odpovídat jedinou větou „Ich weiss nicht". Americká UNRA chlapce pošle do rehabilitačního tábora, ale on uteče. Najde ho americký voják, který se ho ujme, získá jeho důvěru a naučí ho mluvit. Chlapcova matka mezitím svého syna hledá od tábora k táboru – až ho nakonec najde. Film se měl natáčet v Curychu. Zinnemann už našel devítiletého chlapce, který zpíval v Praze v rozhlase. Jelikož nemluvil anglicky, vzal mu do Curychu učitelku. Stále však ještě hledali herečku, která by mohla hrát chlapcovu matku. Zinnemann byl celý zoufalý, neboť filmování mělo už začít a tu prý mu ta učitelka řekla: „Proč si nevezmete Novotnou?"
    Zinnemann namítal: „Novotná je v Americe a já už nemohu čekat," ale učitelka mu opáčila: „To se mýlíte, já jsem ji právě slyšela v Národním divadle v Praze zpívat Prodanou nevěstu." Tak se stalo, že nás přišel Zinnemann do Litně navštívit, právě když tam byl Jan Masaryk. Když dokončil své vyprávění, byla jsem dojata. Také Jan Masaryk řekl, že takový film by mohl pomoci zastavit další války a abych to přijala. Chtěla jsem ovšem míti svolení od Jiřího. Sotva jsme přijeli domů, abychom užili klidného léta, už abych ho zase opustila. S Jiřího souhlasem jsem kapitulovala a podepsala smlouvu.
    Zinnemann prosil, abych přijela do Curychu co nejdříve. A tak jsem 23. července (1947) po slzavém rozloučení s dětmi a s Jiřím odjela." a dále pokračuje na více než 15ti stranách líčením peripetií s natáčením a extrémní úspěch, který vnímala posléze po celý svůj život jako vrchol své filmové kariéry." (NinadeL)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace