poster

Tři příběhy (neoficiální název)

  • Rusko

    Tri istorii

  • Rusko

    Три истории

Komedie / Drama / Krimi / Povídkový

Rusko / Ukrajina, 1997, 105 min

  • garmon
    ***

    Shlédl jsem Tři historie hned Astenickém syndromu a byl jsem zklamán – výborné detaily jsou brzo zahlušeny desítkami minut nudy a nadmutého nic – Muratovové styl je snadno identifikovatelný: rapsodičnost až kolážovitost, šokantnost, absurdita, specifické vedení herců i dramaturgie, ale tady je to tak okatě „intelektuální“, že mi t působilo utrpení (a to su pankáč). První povídka je malý prd a la Příliš hlučná samota, jen bez étosu – nestane se NIC, je to max za dvě **, druhá je dobrá i když rozvleklá, dám ****, chvílemi se to dá také jen těžko. Hlavní hrdinka (Litvinova) připomíná Delphine Seyrig v Loni v Marienbadu, vše je krásně nasnímané - krásně! Poslední povídka je protivná a přišla mi tak trochu zbytečná – malá dívenka je podle mne nadabovaná trpaslicí. Dvě **. Výsledný průměr 2.6 *, vidět to už fakt nemusím, zopakoval jsem si jedinou scénu z druhé části, kde stará paní volá na svoji ještě starší mámu-).(3.12.2011)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(27.4.2006)

  • Jordan
    *****

    Tri poviedky, tri filmové poviedky reflektujúce situáciu v Rusku po páde totality, no zároveň pitvajúce témy okrem bytostne ruských aj výsostne všeobecné a všeľudské; veľmi hravo a plnokrvne vydupaná postmoderna; môj osobný favorit je posledná poviedka s úžasným Olegom Tabakovom, no všetky maju svoje veľmi silné čaro; pozoruhodný film hodný vašej pozornosti(19.3.2007)

  • radektejkal
    ****

    Od režisérek - ve kterých jsem si ještě nedávno tak liboval - bych si teď už nejraději odpočinul. Je to ale pořád stejné: když si vyberu nějaký další film, bude to nejspíš zase režisérka. Jejich odér je nezaměnitelný už po několika minutách; kdepak Bergman nebo Kazan, to je zcela jiný svět. Možná by se sem hodila Freudova poznámka o ženské psychologii, ale tu jsem už zde někde citoval. Tři experimentální povídky Kiry Muratovové mají podle mě stoupající úroveň, i když jejich experimentálost postupně klesá. Ve středu je tedy „Ofélie“, Ofa, scénáristicky asi nejlepší kus a táhne celou trilogii, všechno je tu dobře promyšlené a všechno sedí na svém místě. „Smrt a dívka“ je už jen taková chuťovka, malá pocta Olegu Tabakovovi, i když celý film je věnován režisérovi Sergeji Gerasimovovi.(31.7.2019)