Tichý zahradník

Typický Schraderov námet. Muž s prísnymi pravidlami sebakontroly, ktoré majú potlačiť jeho temnú minulosť pracuje v zdanlivo banálnom prostredí, ktoré namiesto dojmu každodennosti skôr otvára otázky o ľudskej neslobode v súčasnej spoločnosti, o sociálnych deviáciách a iných extrémoch. Krehký asketizmus ústrednej postavy naruší príchod ženy, takisto s komplikovanou minulosťou, ktorá v ňom vzbudí pocity a túžbu ochraňovať a pomôcť, čo v kombinácii so spomenutými faktormi v konečnom dôsledku vedie k nevyhnutnému násilnému konfliktu. K tomu zaujímavý voice-over, (neo)noirová zápletka, jednoduchý pomaly plynúci dej, presná minimalistická réžia a máme tu ďalší skvelý Schraderov filmový počin. (13.03.2024)

Záhradník s vedľajším povolaním džigolo a bývalý supernacista, ktorý väčšinou mudruje o rastlinkách, vypustí z úst vetu roka: „Nikdy som nepremýšľal o ženách inak ako o ženách.“ - wtf - to chce Nobelovu cenu, Oskara, Zlatý Gllóbus, Zlatý píčus, Zlatú malinu, aj Zlatú pičovinu. Tie jeho reči, ktoré mali zrejme pôsobiť ako keby mal IQ 200, vo výsledku vyzneli, ako by si retard práve uvedomil, že keď zaleje rastlinu, tak aj porastie. No a pri Sigourney Weaver si heterosexuálny muž možno musí položiť otázku, či by sa radšej vyspal s pekným mužom, alebo so škaredou ženou. Nakoniec si tento záhradkársky supernacista narazí mulatku, a spoiler: na konci predvedú podivný tanček, ktorý som nepochopila. Ale inak dobre zahraté a bla, bla... (16.06.2023)

První půlka je rozehraná dobře, muž s temnou minulostí (vytetované hákáče na zádech napoví) žije nový život jakožto správce zahrady, patřící domině (Sigourney Weaver), která ho má mj. jako prostituta. Monology o květinách, ambientní hudba, dostatečně zajímavé postavy i celková situace. Ale v druhé půlce to bohužel vyvane do ničeho, dramatická zápletka je obehraná a stokrát viděná jinde v lepším provedení, zápletka milostná je těžce uvěřitelná a bez šťávy.  Celkově takový průměr s promarněným potenciálem. Sice je to z úplně jiného soudku, ale připomnělo to The Counselor Ridleyho Scotta, což byl taky takový film, který měl něco do sebe, ale byl natočený tak nešikovně, že jste se celou dobu nemohlil rozhodnout, jestli je to dostatečně jiný na to, aby to bylo zajímavý. Paul Schrader byl kdysi dobrý režisér, po jeho kvalitativním pádu do záplavy akčních béček je ale tohle v jeho kariéře vlastně nakonec ještě celkem o.k. (14.06.2023)

Herecké výkony na jedničku bohužel nestačí, pokud zbytek filmu nefunguje. V tomto případě nedrží pohromadě jednotlivé příběhové linie, matoucí je také prostředí, které příběh hází do jakéhosi absurdního bezčasí a na němž je vidět, že tvůrcům chyběly finance. Respekt ale za to, jak obětavě se své nevděčné role zhostila Sigourney. V tomto případě si troufám hádat, že tato obětavost nebyla vedena postranními umysly (nemohla ani omylem pomýšlet na Oscara). (17.10.2023)

Zprávy o vzestupu antisemitismu v Německu, k němuž došlo po napadení Izraele Hamásem, mě inspirovaly k návrhu alternativního scénáře: Narvel Roth není žádný polepšený neonacista a rasista, nýbrž přesvědčený a aktivní neonacista a rasista. Seznámí se nikoli s mulatkou, nýbrž s Palestinkou. Zde by bylo možné rozehrát psychologické drama. Nebyl by sex s čmoudkou hanobením árijské rasy? – dumá německý vlastenec. Palestinka si zase klade otázku, jestli muslimská žena může roztáhnout nohy před nevěřícím psem. Ukáže se však, že oba mladé lidi něco ideologicky spojuje, totiž antisemitismus. Palestinka se kvůli svému přesvědčení i z lásky ke svému německému příteli začne v neonacistické buňce školit na teroristku, aby se, až přijde čas, oba mohli hrdě postavit své budoucnosti plné krve a hněvu. – Nevím, kdo v Německu schvaluje filmové scénáře, ale z takového scénáře by ho asi kleplo. (24.02.2024)