Reklama

Reklama

Téma

Obsahy(1)

V roce 1978 oslovil Státní výbor pro kinematografii (Goskino) několik režisérů s nabídkou, aby natočili film, v němž by odsoudili disidenty a emigranty. Zatímco jiní odmítli, Gleb Panfilov Goskinu vyhověl, ovšem s podmínkou, že scénář k filmu napíše spolu se spisovatelem Alexandrem Červinským. Snímek byl hotov v srpnu 1979 a promítnut úzkému okruhu diváků na XI. MFF v Moskvě. Brzy poté byl uložen do trezoru. Domácí premiéru si film odbyl až o sedm let později, v červnu 1986 v moskevském Domě filmu. Sovětská společnost, procházející právě zahájenou přestavbou, nepřijala Panfilovův film bez výhrad (inteligence byla nadšená, běžným divákům se zdál příliš složitý). Každopádně Téma vyzývalo k diskuzi.
Režisér a scenárista v jedné osobě společně s Červinským udělali z emigrace pouze jeden z motivů (byť velmi podstatný) a hlavní pozornost zaměřili na konformismus v životě i v umění. Tento přístup zvolil ve filmu Kim Jesenin, pětapadesátiletý dramatik, ověnčený několika státními cenami, který se ocitl v tvůrčí krizi. Na pár dní opustí s přáteli Moskvu, aby načerpal inspiraci v jednom starobylém městě, zasypaného běloskvoucím sněhem. Vedle obvyklých adorantů jeho tvorby se tam setká s turistickou průvodkyní Sašou, která zaujímá k jeho dílu kritičtější postoj. Tajemná žena tím Jesenina zneklidní a podnítí k akci, která v průběhu necelých osmačtyřiceti hodin možná natrvalo změní jeho život. (Seminář ruských filmů)

(více)

Recenze (6)

Pacco 

všechny recenze uživatele

- achtung, spojlery - Kim Jesenin, rozčarovaný a cynický dramatik, který píše konformní hry, přijíždí se svým přítelem do malého městečka hledat inspiraci. Během filmu ale pomalu začíná tušit, že jeho talent už strávil systém a on nyní pochybuje o kvalitě svých her, které možná ani neměly velké estetické hodnoty. V městečku se setkává s inteligentní průvodkyní v muzeu Šašou, která jako mladá byla obdivovatelkou jeho her. Ta mu později řekne, co on už dávno tuší, že jeho práce již nemá žádnou kvalitu. Jesenin však zaslepeně touží po její lásce, takže často odhazuje i lidskou důstojnost a vrší na sebe nesplnitelné sliby. Když skoro na konci filmu dojde k prozření, že Saša miluje disidenta, který je odhodlán opustit Sovětský svaz, získává film nový smysl ve vztahu k systému. Kim se jím nechal pohltit, ale mladý hrobník toto odmítá. Téma bylo zakázáno až do doby perestrojky, ne náhodou právě díky tomu, co Brežněvovu režimu vytýkalo – přidušení kulturního života během období stagnace. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Dva zasloužilí literáti si vyjedou, pochopitelně v tmavé Volze, na venkov, samozřejmě na daču (i s barevnou televizí a telefonem). Řady ocenění a veřejná váženost je samozřejmostí, stejně jako čestná členství v uměleckých organizacích. Jeden už se těší jen na setkání s butylkou, pohodlný měšťácký život v zemi socialismu zvítězil nad náročnou dobou nejistoty, doba úsilí a vzletu je již daleko vzadu, jako válka. Druhý ještě nezapomněl, že se v něm kdysi skrývalo něco víc, tuší, že kořen života snad ještě úplně neobrostl pohodlnou jistotou práce v průměrnosti. Je to typický ruský úkaz - pod sarkastickou a zahořklou slupkou polévanou vodkou a odevzdaností vře nespokojenost. Pokouší se nalézt cestu ven (zpět), a ať už je to zpočátku zvědavost, pak ješitnost a posléze snad láska, pokus se odehraje skrze múzu. Spíše komorní film, který však ukrývá více než se zdá (např. celkem 4 typy života umělce - konformisty, jenž tvoří pro živobytí; "mučedníka", který je ochoten svému umění obětovat sebe či své společenské postavení (zde rolnický básník); nekompromisního ale hrdého umělce, jenž chce proslavit své dílo i sebe (zde hrobník-emigrant). A nakonec hlavní hrdina, vědomě či nevědomě usilující o kvalitní dílo i uznání, a jak ukazuje typicky ruský optimistický závěr, je nemožné vše skloubit...). ()

Reklama

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Úžasně sevřené rozpracování věčného ruského tématu venkova jako naděje morální obrody národa. (Spoilerozní: Návštěvník - umělec v kontaktu s prostředím daleko od ruchu centra si ze střípků informací sebevědomě vytváří konstrukce, které se následně znovu a znovu s novými informacemi a setkáními hroutí, umělcův sebeobraz toužící po očištění a tvůrčí aktivizaci se zaseknul ve spirále). Povinný faustovský film s všelidskou platností o umělecké odpovědnosti, tvůrčí strnulosti či vyčerpanosti, o inspiraci. Rafinovaně střídmé filmové prostředky a herectví v geniálním obrazu Ruska a lidské duše, velká scénáristická síla dvojice Červinskij-Panfilov. Film, který u nás v druhé polovině 80.let patřil mezi největší vlaštovky tání i filmové trháky pro svobodomyslné (neplést s tržní karikaturou svobody) diváky a dodnes neztratil svoji sílu. ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Stárnoucí cynický dramatik si jede odpočinout do malé vesnice - to, co zde nalezne, se však stěží dá nazvat odpočinkem. Panfilov příliš nezklamal ani tentokrát - opět hořký příběh, hraný převážně na více či méně odlehčenou notu, opět fascinující Inna Čurikova a opět podívaná, která sice za srdce nechytne tak pevně, avšak i přesto člověk po zhlédnutí filmu nemá pocit, že by to byla ztráta času - ba naopak, z nějakého neurčitého důvodu mu zůstane v hlavě ještě několik dní poté... ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama