Dům plný strachu

Taktéž jsem dítě zlatých osmdesátých let. Na tenhle kousek se nedá zapomenout a na ty rychle dorůstající vlasy taky ne. Film jsem viděla ještě na černobílé televizi, ale i tak to byl zážitek. V té době jsem neměla tušení, kdo je Céline Dion. Neuškodila by repríza. Je totiž pár filmů, které bych chtěla minimálně ještě jednou vidět. (24.06.2009)

Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem tenhle záhadný film viděl poprvé někdy v 90. letech ve školní družině. Po cca 10 letech jsem měl možnost se na něj podívat znovu. Ne však s dabingem, ale v originále. Nechci se rozplývat nad záhadným působením tohoto filmu, ale některé věci stojí za zmínku. Například to, že mi během scény, kdy onen šílený malíř pronese "malíři z celého světa čekají na naše štětce" problesklo hlavnou, jak šíleněji mi to znělo v češtině před lety, kdy jsem to viděl poprvé. (12.05.2009)

Po velmi dlouhé době se mi poštěstilo sehnat si film ve vhs kvalitě se slovenskými titulky. Z dětství jsem si pamatoval jen pár úryvků o chlapci, kterému velmi rychle rostly vlasy, které se dále používali na výrobu kouzelných štětců. Dnes jsem si mohl připomenout o jaký dětský horor se to vlastně jedná a proč jsem z něj měl už kdysi dávno takové obavy! Zejména mi v paměti uvízla scéna, kdy sestra Michaela na kole pronásleduje červenou dodávku profesora umělce, ze které ji jejich kamarád sype na ulici cukr jako navigační bod, který nás dovede až do fabriky výroby štětců a unesených dětí včetně Michaela, jakožto hlavního dodavatele materiálu:) Scéna, kdy profesor činí dotaz, co chce aby svému "synovi" namaloval a odpověď zní Michaelův strach, je více než děsivá a představa, co bude čekat v domě ještě děsivější! Co z toho všeho plyne? To co podotkl malý chlapec v samotném závěru: Že největší část strachu je v tvojí fantazii! (08.02.2012)

Přátelé, kamarádi - kde začít? Více jak 20 let spal tento "kostlivec" v pomyslné skříni mého podvědomí a čas od času mi, se zlomyslností jemu vlastní, zjevil nějakou z dávno zapomenutých hrůz... Je to zvláštní, kolik z nás píše o generační noční můře, ale je to tak a já se hlásím mezi vás. Tak jako hlavní hrdina prožil trauma ve vyhořelém domě, já v dětství prožil asi něco podobného při sledování tohoto filmu a úspěšně ho téměř celý vytěsnil do podvědomí. S pomocí kolegů na diskuzi "hledám film" jsem nalezl odpověď - dle indicií "starý dům, paruka, vlasy" jsem dostal opravdu rychle název - Dům plný strachu. V dětství mě společně s tímto snímek děsil ještě seriál Pod horou a také trochu bláznivý Čáryfuk. Myslím, že si Dům plný strachu pustím, jen tak z nostalgie... (06.11.2013)

Je pro mě záhadou, jak je možné, že to skutečně fungovalo tak strašidelně, když mi bylo těch pět. Zřejmě v tom budou ty představy, o kterých je i tenhle pokus o film. Z dětské fóbie se vyklubala lobotomie a ani Walter White na konci to nespravil. Nostalgie je fajn, ale nemělo by se to s ní až tak moc přehánět. (12.10.2016)