Tvář z hoven

Autorský dokument, který klade otázku o tom, co je to vlastně autorský dokument. 50% portrétovaného a 50% autora? O Antonínu Dolákovi jsem samozřejmě v životě neslyšel, ale vypadá, že je silnější osobnost než režisér, takže se v podstatě režíroval sám. A hádejte, kdy je performer sám za sebe a kdy hraje pro kameru... (21.11.2021)

Taky jsem upjatý, taky si své osobní zvíře raději nechávám na doma a Dolákova produkce z předcovidového období je mi o tolik bližší, že pohled na jeho současný profil mě vede především k nostalgii. Není to otázka důstojnosti, ale informativně přínosnější náplně tematicky zasvěcených referátů, úvah a rozmluv. Aniž bych zavrhoval jeho performance – ačkoli k performance jako takové jsem vždy byl buď netečný, nebo podezíravý –, záhy nabyla té podoby, kdy už méně sloužila mně osobně a více snad autorovi. Jenomže jak se nyní z dokumentu dovídám, na zcela vyprázdněný žánr nepřestoupil a fakticky tím, jakou smršť odmítavých reakcí vyvolal, nastavil zrcadlo našemu maloměšťáctví. Přestože toto břímě rád přenechám tomu, kdo prokázal odvahu zvednout ho první, a s formálními hranicemi společenského fungování, často až útlocitně konformního, nejsem ve sporu, je nakonec dobré si čas od času připomenout, že jsme z masa, hnisu a sraček, a kolikrát i nejodpornější škleb není s to vypovědět, z jakých prohnilých a neživotaschopných článků byly vystavěny paláce konvenční komunikační kultury. Mnoho nás odžije svůj život ve střídě pohodlí a stresu bez toho, že bychom revolučně vystoupili z té jednotvárnosti konvergující determinace pod bičem vyjednávání o spolupráci. Život se stal, pokud již od začátku nebyl, nekonečnou transakcí vzájemně prospěšných výhod. Jen vzácně někdo vsadí opravdu všechno: rozeběhne se proti palbě nebo vystoupí s kritikou své obce. Tím přestává směňovat s mocí a násilím svou službu, přestává se prodávat a nastoluje se, jako se nastoluje zjevená pravda sebejistoty. „Jsem tady“, říká Antonín, a odmítá své „jsem“ směňovat s naším „jsi“. Mnoho z nás svůj život promrhá, bohatých i chudých, protože jsme mu nedali šanci. Uvízli jsme ve společném „jsi“ a hovíme si v tom, že už – nejsme. Takže k čemu nám bylo všechno naše nadání, když se minulo s odvahou dělat věci po svém? „Talent is luck. The important thing in life is courage.“ (Manhattan/1979) (04.12.2021)

Výpověď žádná, atmosféra umělá, kamera působí strašně amatérsky, pseudododokument o hovnech. Myslím, že si v tomto případě tvůrce velmi naběhl. (12.02.2022)

Antonin Dolak je můj vzor, je to antikk a je až v pici jak je real (16.06.2022)