Zeroka no onna: Akai wappa

Nenásilná krimi násilnost - nuda. Je to o drsný holce, co má za úkol dostat všechny únosce (kretén na kreténa) dcery vlivného politika, a je tu i nějaký to znásilňování a mučení, ale nic co by se dalo podtrhnout. Co má být působivé, tak ale vůbec není. Krev vypadá a stříká fakt hrozně, většinu stopáže jsem neměl co dělat, nakonec se to místo nějakého pořádného závěru zvrtlo ve stupidní akční honičku. A hlavní hrdinka nebyla ani hezká, ani charismatická, ani nějak adekvátně přiblížená divákovi. Akorát občas hodila červenými želízky a jinak jen blbě čuměla. Tady si myslím, že to ani nebylo mým 'problémem' s Asií... Prostě né. (15.05.2010)

Snímek "Žena ze Sekce Nula: Rudá želízka" představuje vyvrcholení několika proudů v japonském exploatačním filmu sedmdesátých let. Příběhová kostra odpovídá kriminálním filmům o nekonformních policistech pronásledujících brutální delikventy, důraz na nahotu a sex vychází z vlny filmů s ženskými hrdinkami mstícími se svým dřívějším trýznitelům a morální podoba světa představuje východisko demytizujících kriminálních filmů Kindžiho Fukasaky (pentalogie "Boje bez cti" (Džingi naki tatakai, 1973 - 1974)). Film diváka zahlcuje drastickými obrazy zabíjení, znásilňování a mučení, ale zároveň nad tímto obrazem světa jako nihilistického místa bez pozitivních hodnot vyjadřuje zhnusení a únavu. Výsledkem je vrcholné dílo využívající exploatační půdorys s přemírou explicitního násilí k vyjádření dobové deziluze z nenaplnění mládežnických reakčních ideálů předchozího desetiletí a doklad, že japonské exploatační filmy ve své kritičnosti i formální vytříbenosti představovaly komerční ekvivalent dobové nestudiové produkce. (09.09.2010)

Šikovná japonka Miki Sugimoto se v 70.letech mihla jen v hrstce filmů. V ¨Zero VVoman¨ představuje dvacetiletou policajtku jejíž zbraně jsou přírodní dvojky a záludné řetízkové pouta. Nečekéjte žádnou kung fu mlátičku nýbrž překvapivě nadprůměrný explojšn. Zvrácená policistka Rei při pravidelném znásilňování během filmu s kamennou tváří ani necekne, což mrazí víc než některé gore scény, které na svou dobu jsou dosti vyvedené. (14.10.2012)

Yuko Noda rozohráva alegóriu na morálnu zvetranosť (pocit prítomnosti myšlienky, čo sa krčí v ústraní, za hlavným, morbídnym vizuálnym chodom) politického sveta vo veľkom exploitation štýle, prehybujúcom sa od explicitnosti a priamočiarosti pretekajúcej hrubosťou viac než (hlavne) americkí subžánroví zástupcovia, obzvlásť vzhľadom na dobu vzniku. Rozprávanie pre tento druh filmu typické, unesenie dcéry politika sprevádzané množstvom impulzívnych krvavých scén a scénok, tmavá atmosféra, nádych lacnej "rape and revenge" kinematografie. Prehnaná, až absurdná krvavosť je samozrejmým, intenzívnym plusom zábavnej násilnosti, ktorou ZERO WOMAN je. Nože, guľky, facky a iné prostriedky vedúce k finálnemu, nekompromisnému riešeniu (eliminovať akýmkoľvek spôsobom) sa hemžia vzduchom s kvantitou typickou pre hmyz, film si udržiava celú dobu svižné tempo a obsahuje dostatok výrazných scén, aby sa dal nazvať obsahovo bohatou subžánrovou chuťovkou pre nepočetnú skupinu divákov. Šokujúce, výbušné a cynické. (15.03.2013)

Miestami fakt drsný japonský exploiťák. Ani som nedokázal uveriť ako dej rýchlo odsýpal a zrazu už bol koniec. Gore efekty fanúšika veľmi nenadchnú, ale krvavé sú dosť. Hlavná hrdinka je žena na svojom mieste, či už nahá zabíja kurvičku, alebo niekoho zachraňuje. Trápilo ma trochu, že film sa dal pokryť oveľa väčším množstvom hudby. (22.05.2010)