Always Amore
Režie:
Kevin FairScénář:
Julie Sherman WolfeKamera:
Shawn SeifertHrají:
Autumn Reeser, Tyler Hynes, Rachelle Goulding, Patty McCormack, Lisa Marie DiGiacinto, Peter Bryant, Latonya Williams, Miranda Edwards, Kurt Long (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Elizabeth se nelíbí spolupráce s Benem, hostinským konzultantem, a zároveň se snaží udržet restauraci svého zesnulého manžela v provozu. Brzy však zjistí, že změna může být dobrá a láska se dá vždy znovu najít. (HBO Max)
Recenze (6)
Nebýt sympatického hlavního hrdiny v podání Tylera Hynese, vypla bych toto dílko po několika minutách a pleskla tomu odpad. Tyler to celé udržel na pro mě sledovatelné úrovni, nicméně nudný a předvídatelný příběh zachránit úplně nedovedl. Není tu žádný konflikt, žádné pořádné jiskření, žádná pořádná romantika, prostě nic. Obou hlavním hrdinům umřeli jejich bývalí partneři, ona se snaží zachránit krachující zastaralý podnik a on jako princ na bílém koni přichází tento podnik zachránit. Ooo jaká to scénáristická bomba. Film uteče rychle, pokud tedy hledáte krátkou nenáročnou romantiku s restaurační tematikou, je tento film možnou volbou. Jinak se mu prosím vyhněte, nestojí to za tu ztrátu času. ()
Romantický slaďák o vdově, jejíž záruční lhůta se už začíná chýlit ke konci, a chlápkovi, který se snaží zachránit před krachem její restauraci. Zároveň jde o idealistický návod na destrukci kapitalismu tím způsobem, že všichni zaměstnanci firmy vloží do této firmy svůj kapitál, čímž se z vykořišťovaných námezdních pracovních sil stanou de facto rovněž kapitalisty. Trochu mi to připomnělo někdejší závodní rady pracujících, s nimiž se experimentovalo v Československu. U jejich zrodu stála myšlenka, že když výrobní prostředky patří lidu, měl by se lid podílet i na jejich správě. Orgány podnikové samosprávy u nás začaly vznikat po roce 1948, ale pak je bolševik nějak zaříznul. V období tzv. pražského jara oprášil myšlenku rad pracujících ekonom Ota Šik, za jehož pokusem udělal tečku srpen 1968. Posledním dozvukem této ideje byl podfuk s kupónovou privatizací. Je zřejmé, že ani státní kapitalismus (tj. socialismus) ani korporátní kapitalismus (tj. ten, co tady teď máme) nic takového nestrpí. Jde o celkem složité téma, které autorka scénáře Julie Sherman Wolfová pojala se skutečně rajskou naivitou. Scénář by bylo třeba radikálně přepracovat. Také bych změnil název filmu na titul Chuť na pivo. Pak bych scénáristce předložil tento test: „Přijde-li do restaurace v deset hodin večer samotná pěkná mladá slečna, posadí se a objedná si pivo, tak to znamená a) že dostala žízeň, b) že ji rozbolely nohy a ona si potřebuje chvíli odpočinout, c) že se chce seznámit.“ Správně, Wolfová. Holka se chce s někým seznámit. Vida, jak ti to myslí, když se snažíš. A teď to téma pěkně rozpracuj do podoby scénáře. ()
Námět a zápletka: 5/10 ... Vizuální stránka: 6/10 ... Soundtrack: 4/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ... Celkový dojem: 4/10. ()
Ultra nuda. ()
Neni dobré to pozerať v noci a hladný. Chladničku som vyžral. 1 z 5 ()
Galerie (8)
Zajímavosti (8)
- Vlakové nádraží je vidět na místě, které má být ostrovem. (Johnny.ARN)
- Erica Tremblay (Sofia) byla omylem vynechána ze závěrečných titulků. (Johnny.ARN)
- Když vidíme několik hereček s vlasy spletenými do copů, je to připomínka raných filmů Patty McCormack (Nonna). Ta měla copánky ve spoustě svých dřívějších filmů a televizních rolí. (Johnny.ARN)
Reklama