Ingeborg Holmová

Vynikající studie utrpení ženy, která v krátkém čase přijde o manžela, majetek, své tři děti a nakonec i rozum. Hilda Borgström podává v tomto němém filmu naprosto strhující výkon. Ačkoliv na počátku nepůsobí nijak výrazně, jakmile se přestane její hrdince dařit, nemohla jsem se odtrhnout. Je tu několik scén, kdy člověk doufá a fandí, že to dobře dopadne a je až mrazivé, že právě díky ní víme, že se tak nestane, i když ostatní postavy nejsou nijak zlé nebo zákeřné. (06.09.2022)

Tady se Victor Sjöström teprve rozjížděl, ale genialita už z něj srší. Sociální rodiné drama, jak se ve Švédsku řešilo před ne moc než před sto lety (hra Nilse Kroka je z roku 1906). Porovnejme, jak by tomu bylo teď, jak se tahle země změnila za pár generací. Ale nejde jenom o rigidní systém "sociální péče" (raději do uvozovek, aby nevznikl dojem, že mluvím v současných pojmech), ale také o tom, jak se s tím rodina Holmů vyrovnává - vidí v tom podobnou neodvratnou pohromu jako je požár nebo zemětřesení, které nelze vzdorovat, kterou je možno jen zvniternit, až k zbláznění. Pozn. 1: sloupané části filmu v závěrečně scéně gradují toto velkolepé finále. Pozn. 2: Jak přijímalo Sjöströmův film tehdejší publikum? (19.09.2016)

Victor Sjöström patří k nejznámějším evropským režisérům a tenhle snímek jasně dokazuje, proč je to zaslouženě. Ingeborg Holmová je vyspělým filmovým dílem, kterému se daří i přes absenci mluveného slova vyprávět komplexní příběh destrukce jedné rodiny a totálního společenského propadu jedné ženy. To co tu funguje na výbornou je ale podání jednotlivých scén. Sjöström neskutečným způsobem pracuje s celou zabíranou scenérií a daří se mu využívat ji v celém prostoru. Skvělá je scéna společného stolování z prvního dějství, ve kterém se postavy trousí z různých místností a téměř všude se něco malého děje. Díky tomu jsou i relativně dlouhé scény docela zábavné, protože není třeba sledovat jen dvojici herců, kteří se spolu beze slov baví. (05.02.2021)

Kritika tehdejších poměrů je to nečekaně nekompromisní, což dělá z Ingeborg Holm dílo v jistém smyslu stále aktuální. Scény z chudobince jsou z tohoto pohledu nejsilnější, dokonce silnější než samotný závěr. Tady se totiž Ingeborg stává další z davu, přítěží, o jejichž příběh nikdo nemá hlubší zájem, vždyť takových tu bylo a bude. Hilda Borgström ji hraje výborně, jak je v idylické části nenápadná, po smrti manžela se dostává do popředí a to i svým hereckým projevem, na němž je postupný rozpad osobnosti znát. Stačí vzpomenout třeba na scénu nedobrovolného návratu, záběr kamery na její nepřítomný pohled plný beznaděje, když se za jejími zády řeší právě ona, avšak bez ní. Victor Sjöström celkově dokáže výborně pracovat se scénou, zdaleka to není pouze tento moment. Viděl jsem třiasedmdesáti minutovou verzi, zkrácení ji neprospělo, některé scény působí nedokončeně, čímž emočně tolik nezasáhnout. Přesto je i tato verze výborným filmem. 75% (16.12.2022)

Ostře sociální dílo vykreslující definitivní úpadek mladé ženy. Ta se nepřízní osudu ocitne v chudobinci a je nucena se vzdát svých dětí. Necitelnost tohoto institutu je zde plně cítit. Nemají žádné pochopení pro hrdinčinu strastnou životní situaci, je pro ně jen jakousi další zkrachovalou osobou. Ingeborg se těžce vyrovnává se ztrátou svých dětí, což vede až k totální destrukci její psychiky. Sjöström v práci s herci působí přesvědčivě, uspořádání děje je však příliš sterilní. Hilda Borgström s mimikou a gesty věrohodně vykreslila úpadek individua,ale režisér vše řadí příliš jednoduše a často dosti zkratkovitě, tudíž film ochuzuje o patřičné emoce. Vezmeme-li ale v potaz, že tento snímek patří k jedněm z vůbec prvních původních švédských filmů a vyzdvihneme-li některé jeho kvality, zůstáne silnější nadprůměr. (27.10.2003)