Víc než kdy jindy

Celý dej filmu by sa dal vtesnať do pätnástich minút stopáže. Je to smutné, ale to nie je ani zďaleka jediná vec, ktorá zabíja tento film. Film sa snaží silou mocou moralizovať a prináša Nám iný pohľad na už nesmrteľnú tému umierania. Začína to sľubne, ale po chvíli sledovania sa vytratia všetky emócie. Postavy sú nesympatické a aj ten kúsok sympatie, ktorý som pre nejaké z nich prechovával po čase úplne vyprchal. Primárne kvôli zlému scenáru, ktorý je preplnený zlými rozhodnutiami a absurdnými situáciami bez akéhokoľvek kontextu. Hlavná postava si pritom celý film idealizuje svoju sebeckosť, čo dokonca niekedy pôsobí až ako výsmech, tým ktorí si museli niečím takým prejsť. Viac než kedykoľvek predtým je zlý a zbytočný film, ktorý je v každom ohľade veľkým sklamaním. (Videné na Art Film Feste v Košiciach). (25.06.2023)

Je smutné, že ve skutečném životě Gaspard Ulliel zemřel v roce této premiéry. Můj úhel pohledu to v tomhle směru trochu ovlivnil, přiznávám. Škoda, protože nesporných hereckých kvalit měl na rozdávání. (22.09.2023)

Konečne film, v ktorom ide o to, že hlavná postava umiera, no divák pri tom nepreplače dve hodiny vkuse. A to sa ja rozplačem jednoducho, takže fakt, že som vytisla slzičku až na konci, o niečom vypovedá! Tempo je pomalšie, no dá sa zvládnuť, oproti ostatným filmom na festivale som si povedala "och, konečne niečo svižné!" Tento film je civilný, citlivý a intímny. Ukazuje úskalia zvykania si na život, v ktorom jeden z dvojice umiera, no nerobí z toho srdcervúcu drámu s nekonečným množstvom prekážok. Je to vlastne pomerne jednoduché a reálne. Má to síce pekných protagonistov a peknú prírodu, no dôraz je na ich kvalitnom herectve, vnútornom prežívaní a hľadaní porozumenia - ako samého v sebe, tak i dvojice navzájom. A keď sa dve hodiny zmierujete s umieraním hlavnej postavy Helene a následne po skončení filmu kliknete na profil herca  Gasparda Ulliela, aby ste zistili, že tragicky zahynul ešte pred premiérou - vtedy prichádza ozajstná kontemplácia o živote a smrti. Fuh. (Art Film Fest Košice) (24.06.2023)

Láska. Nemoc. Zoufalství. Touha po životě. Touha po štěstí. Touha po zázraku. Anebo prostě obyčejné přání strávit zbytek života někde, kde se člověk bude cítit vyrovnaný a spokojený. Hlavní hrdinka bojující se selháváním ledvin přesně toto hledá v Norsku. Film o hledání, smíření, pochopení. A především o lásce. O čemž diváka přesvědčí naprosto intenzivní konec téměř beze slov, který nabízí tolik bezpodmínečné lásky, tolik síly, tolik souznění, že je to až srdcervoucí. Ale celý příběh, byť je možná až zbytečně dlouhý a ne vždy si udržel mou pozornost, dokáže na téma umírání a nemoci přinést nový a zase trochu jiný pohled, než jsem zvyklý. Herecky i režijně bravurně zvládnuté, ode všeho je zde něco a všeho tak akorát. Život není snadné žít, ale není snadné ani vědomí, že se blíží konec. Těžký příběh, těžký zážitek. Ale skvělý! [29. Art Film Fest Košice] (23.06.2023)

Nemohla bych napsat jinak, než to napsal Slizard  25.6.2023.Dorazil to český dabing, kdy herečka nadabovala Helene prachmizrně ,anebo je polohluchý zvukař.Fakt mě to šepotání vytočilo proto,že když jsem osolila zvuk na přijímači ,tak v jiných záběrech se to rozřvalo.V přepnutí na originál tak herečka Krieps neševelila.A i scénářem je tohle nejhorší film ,který jsem na tohle závažné téma viděla.A v reálu jsem opatrovala sousedku s touhle nemocí..... (08.08.2023)