Pět ďáblů

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)

Dievčatko s vlasmi ako niečo medzi čiernou cukrovou vatou a hajzlovou kefou má lepší čuch ako lovecký pes. Naučila by som ju hľadať hľuzovky. Okrem iného čarodejnica. Neznáša otcovu sestru a nie je spokojná s tým, že maminka je lesba. Takže usilovne varí havrany a ští do lektvárov. Pomocou toho vidí do minulosti, takže sa dozvie, čo za motanica sa tam diala. Nakoniec vysvitne, že zatiaľ čo ona vidí do minulosti, jej teta videla do budúcnosti, proste taká motanica. Ale celkom fajn a hudba k tomu sadla, ale bolo jej tam na môj vkus priveľa. (26.03.2023)

Adèle Exarchopoulos mám rád a o tomhle filmu jsem věděl z jejího Instagramu ještě dřív, než jsem zjistil, že poběží ve Varech, v jehož letošní bídné nabídce to byl jeden z mála filmů, jenž jsem měl skutečně chuť vidět - abych nakonec stejně otráveně zjistil, že zas takový zázrak to není, a spíš to šlo mimo mě. Necelých 100 minut délky mi přišlo ještě únosných a na Adèle Exarchopoulos se kouká jako vždy více než dobře, ale to, se dělo kolem její dcery, mi bylo spíše protivné, a v některých momentech jsem to asi nepochopil. Režisérčin celovečerní debut mě před 4 lety oslovil víc. (12.08.2022)

Exarchopoulos nikdy nepremárni príležitosť trochu sa pred kamerou polesbiť, hlavne, že to má mušľu a aspoň trochu sa podobá na antropoida. Film obsahuje malé intrigy, ktorých koncept sa nikdy nenaplní. Mieša žánre ako barman šejkrom a nakoniec je z toho málo šťastná melodráma. Názov filmu neodkazuje na príbeh, ale na jazero, pri ktorom hlavné postavy žijú a tých je presne 5, takže v tom je istá paralela. (21.03.2023)

Tohle mě bavilo. Opět ženská režie, která se snaží do příběhu přinést originalitu. On je to příběh sice nadmíru prapodivný, člověk moc neví, co se na něj chystá, ale právě ta atmosféra, nejistota a občas poměrně nepříjemné scény, navíc s prvky mysteriózna si mě prostě získalo. Už jen úvodní, titulkový soundtrack od Soap&Skin, který už poslouchám ve svých sluchátkách několik let, bylo znamením, že tenhle kousek mi sedne. Umím si ale představit, že dost lidem to nesedne. Je to taková docela specifická, hůře uchopitelná látka, ale koneckonců se tu řeší hlavně vztahy a krize identity, takže nic, co by lidi nemohli strávit. KVIFF 2022  (05.12.2022)