Recenze (2 214)
Scream - Season 2 (2016) (série)
2. série začíná trošku přitvrzovat, bohužel ale jedeme na stále stejné vlně, děj je možná krapet zamotanější a ještě neuvěřitelnější, vrah je opět absolutně (ne)šokantně odhalen a pak tu máme ještě extra dvoudílný halloweenský speciál, který se mi moc nelíbil. Zjišťujeme, že konec druhé série byl jen alternativní a opět odhalujeme dalšího vraha. Scream je opravdu přitažený za vlasy a bohužel to nedělá schválně, ale myslí se naprosto vážně. Kdyby tomu tak nebylo, možná je mé hodnocení o hvězdu vyšší. Na úkor toho všeho mě to ale opravdu docela baví. Scénáristé si nechali otevřený konec, děsím se, jak moc stereotypní třetí série může být a jsem zvědavá jako dlouho to ty děcka ještě vydržej, ale koukám dál. Navíc chválím super soundtrack.
Scream - Season 1 (2015) (série)
Na Scream mám takový zvláštní názor. Dlouho jsem se mu vyhýbala, protože jsem četla spíše negativní kritiku, že je to slátanina a zkrátka je to fakt takový ten hloupý seriál pro teenagery. No v podstatě je to naprostá pravda a jsem si toho opravdu vědoma. Ale něčím mě to prostě baví. Je to dost oddychová záležitost, naštěstí jsem si docela oblíbila postavy, avšak co oni tam prožívají, tak já bych byla za tu dobu už třikrát přestěhovaná. No zkrátka mají tuhý kořínek, a tuhý až moc. A to je myšleno tak, že Scream na logiku opravdu až tak brilantně nehraje. Závěr 1. série mi přišel spíš jak ze špatného snu a i když se scénaristé snaží být šokantní, mně to přišlo jako výsměch a totální placová improvizace. Vrah jsou všichni a nikdo, vrah je všude a zároveň nikde, prostě takový opravdu precizní malý zabiják s teleportem a velmi zvládnutým uměním hackerování. Nicméně se nám to zatím jen tak směle rozjíždí, postavy jsou spíš hloupé figurky (až na vtipného Noaha) a těžko si s tímto počinem vybudujete jakkoliv hlubší vztah
Beezel (2024)
Kdybych měla Beezel k něčemu přirovnat, tak bych řekla tak trochu monotematický celistvý, ale zároveň fragmentovaný V/H/S. Jedná se o jeden dům, jednoho bubáka, ale jinou timeline a jiné postavy. První a druhá "epizoda" mě bavila, ta třetí už byla moc dlouhá a trochu otravná. Nabídne to ale pár fungujících lekaček a docela pěkné masky a na to, že jsem od toho čekala spíš jen snaživé amatérské nic, docela dobře mě to zabavilo.
Úsměv 2 (2024)
Parker Finn je čerstvý vítr do plachet moderního hororu a dřímá v něm velký talent, protože práci s obrazem i zvukem ovládá na jedničku. To intro samo o sobě mělo šílené koule a slibovalo osobitý hororový kousek. Proč tedy jen tři hvězdy? Protože méně je někdy více. Někdy je potřeba si ve střižně říct: tohle zkrátit, tohle už kazí tu tenzi. A to si přesně Finn zapomněl říct. V málokterých hororech funguje dvouhodinová stopáž natolik, aby byla obhajitelná. Je vidět, že Finn směřuje i k videoklipové tvorbě a má cit pro kompozici a estetiku. Smile 2 funguje bravurně na dvou různých frontách: na té castingové (herečka to hraje fakt super a neúnavně) a na té obrazové (kamera je fakt inovativní, hbitá a okulahodící). To, kde tento snímek troskotá je příběh. V podstatě to žádný nemá. Tam, kde hrdinka jedničky už dávno věděla, co má dělat, ve dvojce se o nic nijak nesnaží, nehledá odpovědi a vlastně se ani neptá. Teprve po dobré možná hodině a čtvrt jí někdo vmete odpověď přímo do ksichtu a je to jako kdyby ten scénář ani existovat nechtěl a zkrátka se soustředil jen na ten flow děsení hlavní hrdinky, protože opravdu jenom o tom tenhle film je. Takže jako žánrový výstřik a zkouška svého talentu v oblasti divákova strašení to Finnovi posloužilo možná dobře, ale ten příběh, ten příběh je pro divákovu spokojenost na délce 127 minut poměrně klíčový, pokud se nejedná o čistý art. Mám to prostě pade na pade. Ale v tomto případě se snažím být spíše pozitivní.
Night Stalker: Hon na sériového vraha (2021) (seriál)
Detailně propracovaná studie vyšetřování jednoho z nejhorších případů sériových vražd v Americe, která se pro čerstvou změnu nesoustředí na život a modus operandi samotného zabijáka, ale na ty pravé hrdiny, kteří tomu případu přicházely na kloub. Čtyři díly jsem slupla jako malinu, ale zároveň mě potom polil nepříjemný pocit paranoie, ale i empatie k pozůstalým obětí tohoto ďáblova sluhy. Strašná, nepochopitelná nespravedlnost, že se tento krutovrah kvůli debilním soudním průtahům nedočkal křesla, ale "jen" rakoviny.
Prokletí Salemu (2024)
Je to přesně takové, jaké jsem to od další adaptace kingovky čekala. Vizuálně poměrně vyšperkovaná, maloměstská idylka, která se zvrhne v takovou dětskou verzi 30 dní dlouhé noci. Jenomže zde se sází v klíčových hororových momentech hlavně na tučnou vrstvu modrého či oranžového filtru, svítící oči a svítící kříže plus nevábné CGI. Můj vztah k tomuto druhu CGI, kdy vám hlavní monstrum ukážou v plné "kráse" pomalu na začátku filmu, tudíž atmosféra je fuč, už snad ani nebudu znovu omílat. Když opomenu docela ucházející gore, místy jsem měla pocit, že sleduju spíš nějakou teenage horror fantasy. V podstatě to má jen štěstí, že mi to docela utíkalo a udrželo si to mou pozornost, ale horko těžko na tom hledám něco aspoň trochu záživného a atraktivního. Tady se nějak moc nedá ani vžít do postav, všechno se tam děje tak nějak zmateně a mimochodem. Ani ta strašidelná stránka nefungovala téměř nijak. Když si vzpomenu na "strašidelné" scény z předešlé Daubermanovy tvorby, vidím, že posun je jen velmi minimální.
Zataj dech (2024)
Pro mě příšerná nuda a typ filmů, které mě otravují svoji nulovou snahou být originálni, když divák odhadne jejich rozuzlení zhruba ve čtvrtině filmu. Dvě hvězdy maximálně za to zachycení prostředí a období Dust Bowlu v 30. letech, jehož následky fakt nebyly sranda. Tomuhle chybělo ale k divákovu ojedinělému zážitku sakra hodně.
Tajemství jezera Caddo (2024)
O tomhle se nedá mluvit tak, aniž by člověk nepropálil, o čem to je, tak jen řeknu, že se vyplatí dávat při tomto snímku pozor a navodit se na ten fakt, že je to poněkud indie drama, které horor nevidělo z vlaku, ale oplývá prvky mysteriózna až sci-fi. Takže pokud máte rádi snímky podobné režie jako od dua Moorhead/Benson, asi máte vyhráno. Tady se to ale drží trochu více při zemi.
Bratři Menendézovi (2024)
Jako takové doplnění k novému seriálu Ryana Murphyho Monsters, o nevyřčených detailech a pocitech bratrů, to slouží dobře, ovšem ta forma mi přišla malinko monotónní. Nemůžu si pomoct, ale jsem na jejich straně, určitě tedy převážně, a jejich osud mi přijde opravdu nešťastný. Snad jim nasvětlení nových skutečností v této nové moderní době dopomůže smírnější spravedlnosti.
Azrael (2024)
Sice bych uvítala, kdyby tento film poskytl alespoň nějaký lehce větši náznak širšího kontextu nebo mluvil malinko jasněji. Nicméně, když opomenu to, že jsem si spoustu věcí musela domýšlet a poté i googlit nějaké interpretace, jako horor to z určité stránky fungovalo docela fajn. Palec nahoru za zdejší masky a jednoznačně i gore efekty a prostředí. Sice to není nic, co by vás mělo vyděsit, ale atmosféra a to tajemno kolem kultu splnilo svůj účel. Tři a půl.