Reklama

Reklama

Čas opilých koní

  • Írán Zamani barayé masti asbha (více)

Obsahy(1)

Celovečerní debut Bahmana Ghobadiho, režiséra oceňovaného filmu Želvy mohou létat (2004), vychází z jeho krátkometrážního dokumentu Žít v mlze (1999), který získal několik cen na mezinárodních festivalech. Název dokumentárně stylizovaného snímku poukazuje na bizarní reálii týkající se života na hranicích Íránu a Iráku. V hraničních horských oblastech Íránu je počasí natolik nehostinné, že i tažná zvířata dostávají alkohol, aby vůbec fungovala. Režisér do daného prostředí zasadil realitou inspirovaný příběh o těžkých životech dětí z kurdské rodiny. Po smrti rodičů přechází starost o mladší sourozence na dvanáctiletého chlapce. Jeho tělesně postižený bratr potřebuje operaci, kterou ale mohou provést pouze v sousedním Iráku. Tak se děti vydávají na tvrdou pouť přes hory. Sugestivní snímek o rodinné pospolitosti navzdory krušným podmínkám získal dvě ceny v Cannes. Natáčelo se v reálném prostředí a hlavní i vedlejší postavy příběhu ztvárnili neherci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

emma53 

všechny recenze uživatele

Možná to na mě působilo ještě autentičtěji, než Želvy mohou létat. Vždycky u takových filmů cítím naprostou beznaděj a bezmoc, protože i kdyby člověk nakrásně chtěl, tak s tímhle stávajícím systémem nic nezmůže. Ano, byl to jen film, ale já věřím, že ve skutečnosti to je možná mnohem horší. Třeba takového Mahdiho si nikdo nevymyslel, kde záběry na něj byly srdcervoucí a jeho krásné oči mluvily za všechno. To celé umocněné nehostinnou krajinou k žití, kde je slyšet z dálky střílení a kolem neustálé nějaké nástrahy, včetně min. A to nemluvím o mulách, kterých mně bylo tak líto, že jsem musela chvílemi použít rychloposuv. Myslím si, že každý soudně přemýšlející člověk, který uvidí tenhle polodokumentární snímek z kurdského prostředí si uvědomí, že bychom si měli vážit i toho možná někdy mála dobrého co máme, včetně toho, že bydlíme třeba tady v Čechách. ()

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Nebylo místo na citový výlevy; ta perfektní práce s kamerou, která byla v područí hor, svízelná hrdinova situace a odklon od západní civilizace, jež se rozklepe při pomyšlení, že by měla rozdmýchat plamen naděje kdesi uvnitř hlavy, protože jen tak lze přežít, mi zavdala tolik otázek, tolik toho dala, až se mi třásla ruka a hlas! Vzalo mi to dech a rozum - naprosto nenásilným způsobem, což je vzhledem k původu snímku velmi imponující. 95% ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nemal by som žiaden problém skopírovať môj komentár k filmu Korytnačky môžu lietať, pretože režisér i problém je ten istý. Jednoduchý príbeh, takmer dokumentárne spracovanie, autentickí neherci. U citlivejších divákom vyvolá množstvo emócií, niekedy vyúsťujúcich do uspokojenia sa s domácim bordelom (keď inde je to oveľa horšie). Pripomenul som si Werichove slová, že život, o ktorom sa dobre číta, sa blbo žije a naopak. Vo mne film nijaké osobitné emócie nevyvolal, pretože netrpím potrebou zachraňovať celé ľudstvo a napr. v Rakúšanoch takisto nevyvolávalo žiadne emócie, keď sme pred Vianocami za socializmu stáli dve hodiny v mraze na kilo pomarančov alebo jonatánok (aj keď prirovnanie je scestné). Ale ČSFD je filmová a nie politická, či humanitárna databáza, a film podľa mňa nemá na viac, ako na tri hviezdičky. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Íránské filmy jsou fakt husté! Čas opilých koní je film o dětech, které se musely již ve svém školním věku stát dospělými. Děj se odehrává na Íránsko - Irácké hranici ve vysokých horách, kde jedinou možností jak přijít k troše peněz je pašovat zboží do Iráku. Samozřejmě hranice je střežena a stezky vedou všudypřítomnými minovými poli. Již samo horské podnebí je zde neuvěřitelně drsné. Trochu mi to připomnělo hranici mezi Severní Koreou a Čínou, kde je situace obdobná, možná ještě krutější... Spíše než o válečný snímek se jedná o drama. Člověk si opět nutně uvědomuje jak je jinde život drsný a krutý a jak by si měl vážit toho kde a v jakých neskonale luxusních podmínkách si žije. * * * * * ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Snímek původem kurdského režiséra Bahmana Ghobadiho by svým námětem lehce mohl spadat mezi takzvané festivalové exploatace, které sociálně drásává témata vytěžují s cílem (finančně) uspět na prestižních západních přehlídkách. To se nakonec podařilo i Času opilých koní, v Cannes např. film získal Zlatou kameru. Trápení íránsko-kurdských dětí, které se v nehostinném pohraničním prostředí starají o svého těžce postiženého bratra, by mohlo být snadným východiskem pro citově manipulativní drama. Ghobadi si ale zvládá udržovat odstup, který se k dokumentaristickým konvencím blíží nejen vzdáleným rámováním a rezignací na klasické vyprávění, ale také autentickou prací s neherci. Právě v nezúčastněných momentech (úvod s vojenskou kontrolou, náročné putování horami) snímek exceluje, ale jakmile během klasicky odříkávaných-nacvičovaných dialogů přejde k polodetailům, svou realistickou auru trochu ztrácí. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Díky uvedení snímku na mnoha mezinárodních festivalech režisér přispěl ke zlepšení veřejného povědomí o situaci v Kurdistánu, zároveň získal kontakty a prostředky k tomu, aby ve své záslužné misi mohl pokračovat. V roce 2000 za účelem natáčení dalších filmů o etnických menšinách žijících v Íránu založil produkční společnost Mij Film. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama