Únos Šogunova následníka

Westernová schémata v dramatu o chlapci, který nikdy nepoznal otce a konečně našel mužský vzor. Pár letmých přeletů k trashové poetice (samuraj v kůži s pyramidami, japonskej heavy metal při útěku na koních) jen obohacuje středověký příběh o partě čestnejch chlapů, kteří se postavili doslova celé armádě. Hrané hrdinské samurajské anime, kde svojí roli sehrají i světlušky a všechny podoby japonské přírody, jenž potěší mužské srdéčko v každém věku. A dostane se i na komické scény, ale ne ty přehnaně expresivní výlevy zavánějící trapností, na které jsme v asijské produkci té doby zvyklí. Tlesk, tlesk... (05.11.2008)

Brutální samurajská řežba v duchu hesla: "Když akce, tak pořádná!". Jako malí jsme si to pouštěli zas a znova a byli z toho úplně hotoví. Teď po letech mi nezbývá, než (dost překvapeně) konstatovat, že se skutečně jedná o zdařilou záležitost. Ken Ogata v hlavní roli je výborný, ani výkony ostatních členů družiny, či Sonnyho Chiby, rozhodně neurazí; potěší také Tetsuro Tamba v menší roli na začátku. Soundtrack je převážně kytarový, poplatný 80. létům, avšak narozdíl od mnoha jiných z té doby není natolik prznitelský, aby člověku vadil (i když nejslabší článek filmu to patrně je). (18.11.2008)

Opravdu velkolepé dílo, v podstatě samurajský velkofilm. Jednoduchý děj dává dostatek prostoru pro spoustu akce a nějaké to klasické "samurajské rozjímání" a občas filosofování. Parta perfektně vycvičených bojovníků, z nichž každý ovládá jiný styl boje a jiné zbraně, se vydává na dlouhou cestu s malým klučinou, který se má stát šógunem. V patách jim je ale několik tisíc najatých vojáků v čele s mým obrovským oblíbencem japonských akčních "karate/samuraj klasik" Sonny Chibou. Zde si Chiba střihl roli záporáka, ale není tomu tak zcela. Stojí prostě na opačné straně než hlavní hrdinové a je to dokonalý stroj na smrt, což shlédneme v úvodní akční scéně, kde prochází japonskou stavbou a nekompromisně kosí desítky nepřátel (absolutně nejlepší scéna filmu, choreografie a Sonnyho umění bere dech ...). Sonny má však rovnocenného soupeře v podání Kena Ogaty. Jejich duel je vyvrcholením filmu, špičková choreografie souboje na meče která vystihuje i realitu souboje (řežou se jak zvířata, prohazují zdmi, neustále mění pozice a místo boje, využívají proti sobě vše, co je po ruce ...). Film nabízí obrovské množství akce, soubojů a opravdu neuvěřitelně zde dostali zabrat koně! To jsem v žádném filmu nikdy neviděl, ani ve westernech. Když vidím 20 x za film podrazit koni nohy tak, že udělá ve zpomaleném záběru otočku na hlavu, tak mi je ho fakt líto, nebo si říkám, že to má prostě nacvičené. Ale když vidím koně padat do propasti, hořet a vybuchovat ... tak to už mi příjde trochu příliš. V podstatě jsem zmínil klady filmu, je to dobrý samurajský film, opravdu řežba. Navíc já tyhle japonské samurajské řezničiny miluji. Ale přesto nemohu u tohoto filmu dát plný počet a to z důvodů, které film trochu kazí. Herecké výkony nejsou zrovna nejlepší a ve srovnání s kultem jako je například "The Yagyu Conspiracy/The Shogun's Samurai (1978)" zde sledujeme spíše "ochotnické herecké výkony". Dále je film neuvěřitelně protahován, vzhledem k tomu, že nemá v podstatě žádný složitější děj, tak to ke konci již trochu otravuje. Dlouhá stopáž filmu je zde trochu na škodu. Dále pak jistá "plochost" celého filmu, který se bere příliš vážně, ale ve skutečnosti je to jen přehlídka mnoha akčních a bojových scén (které uznávám jsou někdy neuvěřitelné). (01.10.2008)

Pekny samurajsky film, klasika osmdesatych let rekl bych primo. Ano hudebni doprovod obcas sklouzava do pro svou eru tipickycych popovych klise. Co se ovsem vypravy a stylu nataceni tyce, rozhodne nejde o becko. Akcni sceny jsou pojate az velkoryse a herecke vykony pro dobrodruzny film o samurajich myslim nijak nezaostavaji. Rekl bych dokonce, ze Ken Ogata a Sonny Chiba jsou jako souperi perfektni. Film ma urcite sve chyby, ale ma srdce a to si mne ziskalo. (21.02.2008)

Když se jezdec polije hořlavinou a zapálí, dojde k výbuchu koně. Když jste hrdý, uznalý samuraj, oceníte způsob, jakým vám soupeř vrazil meč do břicha a nezapomenete ho před smrtí pochválit. Šógunův následník je dobrý materiál ke studiu rozdílů mezi japonskou a evropskou mentalitou, usnadním vám to - je totálně jiná. (06.07.2012)