Únos Šogunova následníka

Když se jezdec polije hořlavinou a zapálí, dojde k výbuchu koně. Když jste hrdý, uznalý samuraj, oceníte způsob, jakým vám soupeř vrazil meč do břicha a nezapomenete ho před smrtí pochválit. Šógunův následník je dobrý materiál ke studiu rozdílů mezi japonskou a evropskou mentalitou, usnadním vám to - je totálně jiná. (06.07.2012)

Brutální samurajská řežba v duchu hesla: "Když akce, tak pořádná!". Jako malí jsme si to pouštěli zas a znova a byli z toho úplně hotoví. Teď po letech mi nezbývá, než (dost překvapeně) konstatovat, že se skutečně jedná o zdařilou záležitost. Ken Ogata v hlavní roli je výborný, ani výkony ostatních členů družiny, či Sonnyho Chiby, rozhodně neurazí; potěší také Tetsuro Tamba v menší roli na začátku. Soundtrack je převážně kytarový, poplatný 80. létům, avšak narozdíl od mnoha jiných z té doby není natolik prznitelský, aby člověku vadil (i když nejslabší článek filmu to patrně je). (18.11.2008)

Po celou dobu jsem upřímně litoval, že jsem to neviděl v tom správném klukovském věku, protože pak bych tento tupě zábavný přímočarý mix nesourodých prvků (wuxia samurajové, šermovačky s katanami, sedm statečných versus tisíce vojáků na porážku, tak špatný až vlastně zcela dokonalý přehrávající šogun, detailní gore efekty, nenavazující střih během akce, do absurdna přepálené zvukové efekty, hořící vybuchující kůň, takřka nonstop zpomalovačky i opakovačky atd.) snad i miloval. Každopádně nyní se přes některé z nich nedokážu při nejlepší vůli přenést; především pak přes šílenou pasáž, kdy se nikým neočekáván (a proboha snad i nikým nezván!) rozjede naprosto šílený uši trhající osmdesátkový japonský popíkový metal, který ne a ne skončit po snad deset minut. Jestli vám to celé zní jako ideální materiál pro doživotní guilty pleasure lásku, tak máte naprostou pravdu. Pokud to tedy uvidíte nejpozději ve svých čtrnácti letech. (06.04.2013)

Opravdu velkolepé dílo, v podstatě samurajský velkofilm. Jednoduchý děj dává dostatek prostoru pro spoustu akce a nějaké to klasické "samurajské rozjímání" a občas filosofování. Parta perfektně vycvičených bojovníků, z nichž každý ovládá jiný styl boje a jiné zbraně, se vydává na dlouhou cestu s malým klučinou, který se má stát šógunem. V patách jim je ale několik tisíc najatých vojáků v čele s mým obrovským oblíbencem japonských akčních "karate/samuraj klasik" Sonny Chibou. Zde si Chiba střihl roli záporáka, ale není tomu tak zcela. Stojí prostě na opačné straně než hlavní hrdinové a je to dokonalý stroj na smrt, což shlédneme v úvodní akční scéně, kde prochází japonskou stavbou a nekompromisně kosí desítky nepřátel (absolutně nejlepší scéna filmu, choreografie a Sonnyho umění bere dech ...). Sonny má však rovnocenného soupeře v podání Kena Ogaty. Jejich duel je vyvrcholením filmu, špičková choreografie souboje na meče která vystihuje i realitu souboje (řežou se jak zvířata, prohazují zdmi, neustále mění pozice a místo boje, využívají proti sobě vše, co je po ruce ...). Film nabízí obrovské množství akce, soubojů a opravdu neuvěřitelně zde dostali zabrat koně! To jsem v žádném filmu nikdy neviděl, ani ve westernech. Když vidím 20 x za film podrazit koni nohy tak, že udělá ve zpomaleném záběru otočku na hlavu, tak mi je ho fakt líto, nebo si říkám, že to má prostě nacvičené. Ale když vidím koně padat do propasti, hořet a vybuchovat ... tak to už mi příjde trochu příliš. V podstatě jsem zmínil klady filmu, je to dobrý samurajský film, opravdu řežba. Navíc já tyhle japonské samurajské řezničiny miluji. Ale přesto nemohu u tohoto filmu dát plný počet a to z důvodů, které film trochu kazí. Herecké výkony nejsou zrovna nejlepší a ve srovnání s kultem jako je například "The Yagyu Conspiracy/The Shogun's Samurai (1978)" zde sledujeme spíše "ochotnické herecké výkony". Dále je film neuvěřitelně protahován, vzhledem k tomu, že nemá v podstatě žádný složitější děj, tak to ke konci již trochu otravuje. Dlouhá stopáž filmu je zde trochu na škodu. Dále pak jistá "plochost" celého filmu, který se bere příliš vážně, ale ve skutečnosti je to jen přehlídka mnoha akčních a bojových scén (které uznávám jsou někdy neuvěřitelné). (01.10.2008)

Úžasné prostředí, dobře zvolené lokace pro natáčení, parádní souboje, sympatičtí hrdinové, slušný děj, na dnešní poměry přiměřená krvavost a snesitelná délka. Takto bych charakterizoval Šogunova následníka ve zkratce. Pasáží pro nudu tu není mnoho, neustále se něco děje a i když některé scény působily trošku kýčovitě nebo lacině, jde o dobrou samurajskou podívanou, které bych vytkl do uší bijící rockovou hudbu v čase asi 1h5min. Tohle byl naprostý nevkus ze strany tvůrců. Kdyby šlo o instrumentální rockový doprovod, neřekl bych ani popel, ovšem zpěvem tomu nasadili korunu, obzvlášť, když po celou hodinu slyšíme klasickou hudbu hodící se k tomuto prostředí a době. Přišlo mi to tedy jako pěst na oko. V případě, že by tvůrci už od počátku doprovázeli akční scény rockem, neměl bych s tím problém. Snímek hodnotím slušnými 3*. (25.08.2011)