Japonsko,
(2022–2023), 5 h 12 min
(Minutáž: 24 min)
Scénář:
Kenta IharaKamera:
Kentaró MinegišiHudba:
Ken'ičiró SuehiroHrají:
Takehito Kojasu, Džun Fukujama, Aki Tojosaki, Haruka Tomacu, Mikako Komacu, Aoi Júki, Ken'iči Suzumura, Nobuhiko Okamoto, Hisako Kanemoto, Akira Kuwabara (více)VOD (1)
Epizody(13)
-
Po dlouhých sedmnácti letech jsem se konečně vrátil ze světa fantazie Granbahamalu (E01)
-
Hra Guardian Heroes měla být jasně nejlepší (E02)
-
Jsem tvůj strejda. Nebo vlastně tetička (E03)
-
Díky tobě jsem zvládl těžké časy (E04)
-
Což mi připomíná, že mě jednou málem zabili (E05)
-
Hodili mě do sklepa v panoptiku (E06)
-
Hry SEGA člověku v životě evidentně hodně pomůžou (E07)
-
Dostal jsem se z toho díky proměně v nejsilnější bytost, kterou znám (E08)
-
Duch ledu za svoje chladná kouzla něco chce (E09)
-
Dokud vás nepovažují za člověka, nebudou k vám slušní (E10)
-
Kdepak! Na žádné sprosťárny jsem se nedíval (E11)
-
Na jménech prý záleží (E12)
-
Jenom díky vám všem (E13)
Obsahy(1)
Takafumiho strýc se po sedmnácti letech zničehonic probere z kómatu, mluví nesrozumitelným jazykem a má nějaké magické schopnosti. (Netflix)
Recenze uživatele Ryuuhei k tomuto seriálu (2)
Strýček z jiného světa (2022)
Seriál jsem se rozhodl rozkoukat na základě četných doporučení. Popravdě nejsem fanouškem komedií, asi mi bude chvíli trvat, než na ni přistoupím, vyrelaxuju se a začnu se aspoň trochu „bavit“. Ale zatím musím uznat, že hrdina vážně hraje na notu všech mizerných geeků (vč. mě, samozřejmě) a téma reverzního isekai je natolik originální a neotřelé, že bych to teoreticky mohl i dokoukat. Uvidíme. ()
Anime mě zaujalo svým neotřelým námětem, kde se hrdina - Yousuke - probouzí po 17 letech strávených v jiném (fantasy) světě, nicméně si z něj přinese do toho našeho magické schopnosti. Svůj příběh vypráví skrz přehrávané vzpomínky svému synovci - Takafumimu, který se ho rozhodne ujmout a ubytovat u sebe v bytě, a Takafumiho kamarádce z dětství - Fujimiye. Humor zde staví hlavně na nedorozumění a charakteru hlavního hrdiny. Ten absolutně nerozumí lidem a obecně sociálním interakcím, nicméně je vášnivým hráčem videoher a díky tomu, že po příchodu do jiného světa nabude mocných magických schopností, čerpá ze zkušeností prožitých právě ve virtuálních světech. Spoustu situací tak řeší svérázně, někdy až trochu bezohledně a sobecky, čímž si zadělává na problémech a obyvatelé světa ho mají akorát za jakési skřetí monstrum. Částečně mi svým přístupem k lidem připomněl mé někdejší, patnáctileté já. Proč jít na rande s pěknou, obdařenou slečnou, která jej dokonce sama navrhla? Meh, videohry jsou mnohem lepší! (Prosím, vraťte se někdo v čase a jednu mi vrazte.) I zde se okolo hrdiny postupem času točí tři náruživé, dívčí postavy - tsundere elfka, samotářská členka ledového klanu a magička, která je součástí tříčlenné party dobrodruhů. Nejméně dvě z nich k němu chovají silné city, které nicméně nejsou schopny náležitě vyjádřit a hrdina je s přehledem ignoruje s vědomím, že ho přece mají pořád jen důvod mlátit a jinak mu fyzicky ubližovat. (Proč asi?) A tady přichází i ten kámen úrazu a důvod, proč se i ze sebeparodie stává vcelku klasická harémovka. Motivy založené na omylech, boření stereotypů, a hrdinově neschopnosti porozumět lidským citům, se po čase začínají opakovat a stále se stupňující dvoření hrdinek začíná být zejména v pozdějších epizodách ohrané, otravné a osobně mi spíš lezlo na nervy. Obecně byl příběh ve fantasy světě tak trochu „meh“, s nezajímavými osudy, mechanikami a úplně zbytečnými soubojovými scénami, které buď skončily díky hrdinovým schopnostem ihned, nebo je zdržovalo (záměrné, ale nezáživné) okecávání. Jo, ze začátku jsem se příjemně bavil, ale mé nadšení se s každou epizodu vytrácelo, až jsem se místy spíš nudil. Víc se mi líbily spíš zanedbávané pasáže ze skutečného světa, kde se hrdina těžce vyrovnával s novou dobou, která se od jeho mládí stráveného v devadesátkách extrémně liší. Dozvěděli se zde zajímavé reálie, seznámili se starými konzolovými hrami a hlavně zde docházelo k rozvoji charakterů na poli Takafumiho a Fujimiye. Právě strýček je tím, který je dá tak nějak dohromady a díky němuž zažívají příjemné chvíle strávené sledováním jeho příhod z jiného světa. Hrozně mě bavily jejich reakce a vstupy, a zároveň jsem fandil jejich chemii, která mezi nimi přímo jiskřila, ale zažila si v podstatě to samé, co třeba Yousuke s elfkou - jeden druhému jen naznačoval, což je ovšem typické pro japonskou povahu a jako ostřílený veterán v anime kinematografii to beru jako nezávadnou realitu a prostředek pro spoustu roztomile komických situací. Ve výsledku mě anime bavilo tak napůl. K postavám jsem si udělal vřelý vztah, ale příběh i humor začal být po čase předvídatelný a někdy i prvoplánový. Jelikož první série pokryla sotva pár let hrdinova počínání v jiném světě, jsem nicméně pořád zvědavý, jakým způsobem se skutečně dokázal dostat zpět domů, či co se stalo s ostatními po těch celkových 17 letech. Však museli taky zestárnout, či se po Yousukeho zmizení nějak pídit a třeba se i pokusit dostat do naší reality. Otázek je spousta, ale druhá série bohužel v tuto chvíli stále v nedohlednu a asi si na ni ještě chvíli počkáme. Bojím se, že ale nebude o moc lepší a půjde o to samé, akorát v bledě modré. Zatím hodnotím na pomezí 6-7/10, tedy jako nadprůměr. Na závěr poznamenám, že se série kupodivu dočkala i českého dabingu, který je celkem snesitelný a hodně mi svou kvalitou připomíná někdejší dabingy anime z již neexistujícího Animaxu - tedy žádný zázrak, ale dělaný s citem. Sérii jsem zhlédl napůl v originále a napůl s dabingem (originál je nicméně stále lepší, tam není o čem). () (méně) (více)