Reklama

Reklama

VOD (1)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Takafumiho strýc se po sedmnácti letech zničehonic probere z kómatu, mluví nesrozumitelným jazykem a má nějaké magické schopnosti. (Netflix)

Recenze uživatele Ryuuhei k tomuto seriálu (2)

Strýček z jiného světa (2022) 

Anime mě zaujalo svým neotřelým námětem, kde se hrdina - Yousuke - probouzí po 17 letech strávených v jiném (fantasy) světě, nicméně si z něj přinese do toho našeho magické schopnosti. Svůj příběh vypráví skrz přehrávané vzpomínky svému synovci - Takafumimu, který se ho rozhodne ujmout a ubytovat u sebe v bytě, a Takafumiho kamarádce z dětství - Fujimiye. Humor zde staví hlavně na nedorozumění a charakteru hlavního hrdiny. Ten absolutně nerozumí lidem a obecně sociálním interakcím, nicméně je vášnivým hráčem videoher a díky tomu, že po příchodu do jiného světa nabude mocných magických schopností, čerpá ze zkušeností prožitých právě ve virtuálních světech. Spoustu situací tak řeší svérázně, někdy až trochu bezohledně a sobecky, čímž si zadělává na problémech a obyvatelé světa ho mají akorát za jakési skřetí monstrum. Částečně mi svým přístupem k lidem připomněl mé někdejší, patnáctileté já. Proč jít na rande s pěknou, obdařenou slečnou, která jej dokonce sama navrhla? Meh, videohry jsou mnohem lepší! (Prosím, vraťte se někdo v čase a jednu mi vrazte.) I zde se okolo hrdiny postupem času točí tři náruživé, dívčí postavy - tsundere elfka, samotářská členka ledového klanu a magička, která je součástí tříčlenné party dobrodruhů. Nejméně dvě z nich k němu chovají silné city, které nicméně nejsou schopny náležitě vyjádřit a hrdina je s přehledem ignoruje s vědomím, že ho přece mají pořád jen důvod mlátit a jinak mu fyzicky ubližovat. (Proč asi?) A tady přichází i ten kámen úrazu a důvod, proč se i ze sebeparodie stává vcelku klasická harémovka. Motivy založené na omylech, boření stereotypů, a hrdinově neschopnosti porozumět lidským citům, se po čase začínají opakovat a stále se stupňující dvoření hrdinek začíná být zejména v pozdějších epizodách ohrané, otravné a osobně mi spíš lezlo na nervy. Obecně byl příběh ve fantasy světě tak trochu „meh“, s nezajímavými osudy, mechanikami a úplně zbytečnými soubojovými scénami, které buď skončily díky hrdinovým schopnostem ihned, nebo je zdržovalo (záměrné, ale nezáživné) okecávání. Jo, ze začátku jsem se příjemně bavil, ale mé nadšení se s každou epizodu vytrácelo, až jsem se místy spíš nudil. Víc se mi líbily spíš zanedbávané pasáže ze skutečného světa, kde se hrdina těžce vyrovnával s novou dobou, která se od jeho mládí stráveného v devadesátkách extrémně liší. Dozvěděli se zde zajímavé reálie, seznámili se starými konzolovými hrami a hlavně zde docházelo k rozvoji charakterů na poli Takafumiho a Fujimiye. Právě strýček je tím, který je dá tak nějak dohromady a díky němuž zažívají příjemné chvíle strávené sledováním jeho příhod z jiného světa. Hrozně mě bavily jejich reakce a vstupy, a zároveň jsem fandil jejich chemii, která mezi nimi přímo jiskřila, ale zažila si v podstatě to samé, co třeba Yousuke s elfkou - jeden druhému jen naznačoval, což je ovšem typické pro japonskou povahu a jako ostřílený veterán v anime kinematografii to beru jako nezávadnou realitu a prostředek pro spoustu roztomile komických situací. Ve výsledku mě anime bavilo tak napůl. K postavám jsem si udělal vřelý vztah, ale příběh i humor začal být po čase předvídatelný a někdy i prvoplánový. Jelikož první série pokryla sotva pár let hrdinova počínání v jiném světě, jsem nicméně pořád zvědavý, jakým způsobem se skutečně dokázal dostat zpět domů, či co se stalo s ostatními po těch celkových 17 letech. Však museli taky zestárnout, či se po Yousukeho zmizení nějak pídit a třeba se i pokusit dostat do naší reality. Otázek je spousta, ale druhá série bohužel v tuto chvíli stále v nedohlednu a asi si na ni ještě chvíli počkáme. Bojím se, že ale nebude o moc lepší a půjde o to samé, akorát v bledě modré. Zatím hodnotím na pomezí 6-7/10, tedy jako nadprůměr. Na závěr poznamenám, že se série kupodivu dočkala i českého dabingu, který je celkem snesitelný a hodně mi svou kvalitou připomíná někdejší dabingy anime z již neexistujícího Animaxu - tedy žádný zázrak, ale dělaný s citem. Sérii jsem zhlédl napůl v originále a napůl s dabingem (originál je nicméně stále lepší, tam není o čem). () (méně) (více)

Po dlouhých sedmnácti letech jsem se konečně vrátil ze světa fantazie Granbahamalu (2022) (E01) 

Seriál jsem se rozhodl rozkoukat na základě četných doporučení. Popravdě nejsem fanouškem komedií, asi mi bude chvíli trvat, než na ni přistoupím, vyrelaxuju se a začnu se aspoň trochu „bavit“. Ale zatím musím uznat, že hrdina vážně hraje na notu všech mizerných geeků (vč. mě, samozřejmě) a téma reverzního isekai je natolik originální a neotřelé, že bych to teoreticky mohl i dokoukat. Uvidíme. ()

Reklama

Reklama