Reklama

Reklama

VOD (1)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Takafumiho strýc se po sedmnácti letech zničehonic probere z kómatu, mluví nesrozumitelným jazykem a má nějaké magické schopnosti. (Netflix)

Videa (13)

Trailer 2

Recenze (5)

Kimkong 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Zajímavý nápad s navráceným hrdinou. Běžně domácí starosti za použití magie. Flashbacky na život v jiném světě s harémovými prvky. Hrdina op schopnosti. Slabší odvar Overlorda nebo Slime. Hrdina šikanován. Lépe na to byl Schield Hero nebo Redo Healer. Žádná postava nebyla zajímavá. Vtipy nebyly vtipné. Zabitý potenciál. ()

RoyBatty444 

všechny recenze uživatele

Celkom som sa zabavil aj keď humor je špecifický. Anti-hrdina so svojim háremom, o ktorý cez svoju obsesiu SEGA hrami, nemá záujem. To sa prejavuje aj v absencii vzťahovej interakcie. ()

Reklama

Yoshitsune 

všechny recenze uživatele

To že mi seriál sedne, sem zjistil hned od první epizody, jednak asi díky animaci která jako by vypadla z oka Azumanga Daioh, School Rumble a nebo GTO pak se později začali objevovat určité prvky z Panty & Stocking with Garterbelt a to hlavně v obličejích, kdy se obličeje dívek příjemně zakulatěly a byli tak roztomilé, hlavně u Mabel to bylo dost časté. A další důvod, proč mi to hned sedlo je ten, že to celé bylo zpracováno jako pohodové anime, s občasnými prvky serioznosti, zde tvůrci věděli jak do té jinak komediální linky, zasadit važné téma a nebo vážný rozhovor, právě ty rozhovory kdy Strejda pomáhá jedné z dívek, sou hodně silné. Super je, že zde žádná postava zde nepůsobí na víc, žádná neni otravná a nebo jen do počtu, každá z těch hlavních postav, má v seriálu své místo a přesně zapadá do toho příběhu. Po humorné stránce, je to naprosoto skvělý a důležité na tom je to, že ten humor působí přirozeně. Humorná stránka, se tak skládá ze tří bodů. Strejda do všeho implementuje svůj zážitek z her od Segy, nebo jelikož je to mamlas který tak nevidí že o něho mají zájem, tři dokonalé (logicky) dívky, které sou schopny se o něho i porvat a do třetice všeho dobrého, Strejda chce někomu pomoct a nebo mu udělat radost, ale ve výsledku jeho snaha, působí znepokojivě a nebo to z něho udělá mamlase na druhou. Celý příběh je výborně vyprávěn, kdy sledujeme Strejdovi zážitky z fantasy světa a jeho zapojení se do dnešního aktuálního světa, vše je výborně vyváženo a přestože v první polovině, se fantasy světu věnuje seriál méně, tak druhá polovina, to výborně vynahrazuje, sou zde tak i slušná monstra, zbraně a další fantasy věci. Co se týče hudební stránky, tenhle seriál jasně dokazuje, proč by se nikdy, ale nikdy neměli přeskakovat openingy a ending, protože obě dvě písničky sou totální a absulutní bangery, navíc ve dvanácté epizodě je písnička Dreams Dreams, ze hry Nights into Dreams a zpívá to Aoi Yûki, dabérka Mabel, takže tímhle tvůrci totálně umocnily celý zážitek se seriálu. Ale zároveň sem hodně naštvanej, Veselá tetka má na Netflixu dvě série a tenhle skvost, kdy Strejda ještě ani pořádně nezačal s vyprávěním, má jenom jednu ? Tohle je seriál, na který se schutí zase po nějaké době podívám a vím, že si ho zase užiju, jako kdybych to viděl poprvé. ()

Ryuuhei 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Anime mě zaujalo svým neotřelým námětem, kde se hrdina - Yousuke - probouzí po 17 letech strávených v jiném (fantasy) světě, nicméně si z něj přinese do toho našeho magické schopnosti. Svůj příběh vypráví skrz přehrávané vzpomínky svému synovci - Takafumimu, který se ho rozhodne ujmout a ubytovat u sebe v bytě, a Takafumiho kamarádce z dětství - Fujimiye. Humor zde staví hlavně na nedorozumění a charakteru hlavního hrdiny. Ten absolutně nerozumí lidem a obecně sociálním interakcím, nicméně je vášnivým hráčem videoher a díky tomu, že po příchodu do jiného světa nabude mocných magických schopností, čerpá ze zkušeností prožitých právě ve virtuálních světech. Spoustu situací tak řeší svérázně, někdy až trochu bezohledně a sobecky, čímž si zadělává na problémech a obyvatelé světa ho mají akorát za jakési skřetí monstrum. Částečně mi svým přístupem k lidem připomněl mé někdejší, patnáctileté já. Proč jít na rande s pěknou, obdařenou slečnou, která jej dokonce sama navrhla? Meh, videohry jsou mnohem lepší! (Prosím, vraťte se někdo v čase a jednu mi vrazte.) I zde se okolo hrdiny postupem času točí tři náruživé, dívčí postavy - tsundere elfka, samotářská členka ledového klanu a magička, která je součástí tříčlenné party dobrodruhů. Nejméně dvě z nich k němu chovají silné city, které nicméně nejsou schopny náležitě vyjádřit a hrdina je s přehledem ignoruje s vědomím, že ho přece mají pořád jen důvod mlátit a jinak mu fyzicky ubližovat. (Proč asi?) A tady přichází i ten kámen úrazu a důvod, proč se i ze sebeparodie stává vcelku klasická harémovka. Motivy založené na omylech, boření stereotypů, a hrdinově neschopnosti porozumět lidským citům, se po čase začínají opakovat a stále se stupňující dvoření hrdinek začíná být zejména v pozdějších epizodách ohrané, otravné a osobně mi spíš lezlo na nervy. Obecně byl příběh ve fantasy světě tak trochu „meh“, s nezajímavými osudy, mechanikami a úplně zbytečnými soubojovými scénami, které buď skončily díky hrdinovým schopnostem ihned, nebo je zdržovalo (záměrné, ale nezáživné) okecávání. Jo, ze začátku jsem se příjemně bavil, ale mé nadšení se s každou epizodu vytrácelo, až jsem se místy spíš nudil. Víc se mi líbily spíš zanedbávané pasáže ze skutečného světa, kde se hrdina těžce vyrovnával s novou dobou, která se od jeho mládí stráveného v devadesátkách extrémně liší. Dozvěděli se zde zajímavé reálie, seznámili se starými konzolovými hrami a hlavně zde docházelo k rozvoji charakterů na poli Takafumiho a Fujimiye. Právě strýček je tím, který je dá tak nějak dohromady a díky němuž zažívají příjemné chvíle strávené sledováním jeho příhod z jiného světa. Hrozně mě bavily jejich reakce a vstupy, a zároveň jsem fandil jejich chemii, která mezi nimi přímo jiskřila, ale zažila si v podstatě to samé, co třeba Yousuke s elfkou - jeden druhému jen naznačoval, což je ovšem typické pro japonskou povahu a jako ostřílený veterán v anime kinematografii to beru jako nezávadnou realitu a prostředek pro spoustu roztomile komických situací. Ve výsledku mě anime bavilo tak napůl. K postavám jsem si udělal vřelý vztah, ale příběh i humor začal být po čase předvídatelný a někdy i prvoplánový. Jelikož první série pokryla sotva pár let hrdinova počínání v jiném světě, jsem nicméně pořád zvědavý, jakým způsobem se skutečně dokázal dostat zpět domů, či co se stalo s ostatními po těch celkových 17 letech. Však museli taky zestárnout, či se po Yousukeho zmizení nějak pídit a třeba se i pokusit dostat do naší reality. Otázek je spousta, ale druhá série bohužel v tuto chvíli stále v nedohlednu a asi si na ni ještě chvíli počkáme. Bojím se, že ale nebude o moc lepší a půjde o to samé, akorát v bledě modré. Zatím hodnotím na pomezí 6-7/10, tedy jako nadprůměr. Na závěr poznamenám, že se série kupodivu dočkala i českého dabingu, který je celkem snesitelný a hodně mi svou kvalitou připomíná někdejší dabingy anime z již neexistujícího Animaxu - tedy žádný zázrak, ale dělaný s citem. Sérii jsem zhlédl napůl v originále a napůl s dabingem (originál je nicméně stále lepší, tam není o čem). () (méně) (více)

Jeoffrey 

všechny recenze uživatele

Strýček z jiného světa je taková velmi povedená tragikomedie. Našlo se tu opravdu hodně scén, u kterých jsem netušil, jestli se mám smát, nebo mi má být strýčka vlastně líto, nebo se mám sám stydět, protože bych se v mnoha případech zachoval úplně stejně marně, zkrátka v mnoha situacích jsem se až moc dobře viděl. Musím také ocenit už jen originalitu samotného nápadu, s kterým seriál přišel, protože isekai sérií (příběhů o tom, že se někdo z našeho světa náhle ocitne ve světě jiném) máme poslední dobou řekl bych až příliš, ale příběh o tom, že se někdo z takového výletu do jiného světa po letech vrátí a bude o svém dobrodružství vyprávět, zase tolik není. Seriál se navíc i zaměřuje na to, že náš svět, v kterém náš hlavní hrdina nějakou dobu nebyl, se technologicky i společensky někam posunul a tahle změna bude prostě pro hrdinu problém. Je tu také hezká paralela mezi strýčkem a jeho synovcem, bylo pro mě hodně zábavné sledovat, jak si jsou v některých věcech i přes určitý věkový rozdíl až neskutečně podobní. Strýček z jiného světa má také hodně osobitou animaci, která pro někoho nemusí být příliš líbivá, ale krásně podtrhuje ono tragikomické ladění celého seriálu. Oblíbil jsem si i postavy, nejvíc samozřejmě roztomilou tsundere elfku, jejíž podivná romantická linka se strýčkem mě rozesmávala po celou dobu a tomu všemu sekundovaly ještě další dvě dívky, jejichž vztah s hlavním hrdinou byl obdobně „komplikovaný“. Humor fungoval, seriál mě opravdu skvěle bavil, bylo to sice někdy až neskutečně absurdní, občas až pitomé, ale pokaždé to pro mě ťalo do živého a já se tak hodně často opravdu od srdce smál. Je mi líto, že se štáb seriálu potýkal se zdravotními problémy a díky tomu seriál svým nepravidelným vysíláním mohl ztratit pro mnohé diváky ten výborný drive (a občas mi i přišlo, že se to trošku podepsalo na kvalitě a údernosti některých dílů), zkrátka že tyhle přestávky mohli schladit zájem fanoušků, a tak podkopat případné pokračování, které bych si ze srdce přál, protože věřím, že strýček má stále ještě mnoho zajímavých příběhů k dovyprávění. No snad se tak nestane, byla by to škoda…8/10 ()

Galerie (108)

Zajímavosti (2)

  • Opening se skládá z různých herních referencí. Prezentace postav v podání Strýčka, Elfí princezny, Mabel a Alicii odkazuje na „Strighter Fighter Alpha 3“ z roku 1998. Pak je rychlý pohled na Strýčka, což odkazuje na první hru „Ježek Sonic“ z roku 1991. Taneční vsuvka, při které Strýček tančí, je odkaz na japonskou zpěvačku Namie Amuro, která pro Segu nazpívala a natančila digitální tanec a zpěv, a to v roce 1997. Následně vidíme, jak Strýček kráčí vstříc ohnivému drakovi, což odkazuje na hru „Strighter Fighter 2“ z roku 1991. Předposledním odkazem je, jak Elfí princezna, Mabel a Alicii skáčou a dopadají na zem, kde na ně čeká Strýček, což odkazuje na hru „Magic Knight Rayearth“ z roku 1995. Celé je to zakončeno pohledem na Strýčkovo oblečení, které připomíná oblečení hlavního hrdiny z her „Shinobi“, které začaly vycházet v roce 1987 a ta poslední vyšla v roce 2011. (Yoshitsune)
  • Opening se skládá z různých herních referencí. Úvod openingu je stejný, jako při zapnutí „Sega Saturn“ z roku 1994. Když Strýček stojí na věži, je to odkaz na hru „Shinrei Jusatsushi Taromaru“ z roku 1997. Následuje jak Strýček letí a vyhýbá se střelám, to je ze hry „Nights into Dreams“ z roku 1996. Pak následuje představení vedlejších postav, a to Elfí pricenzny, Mabel a poslední je Alicia, tento segment zase odkazuje na hru „Guardian Heroes“ z roku 1996. Následuje japonská reklama na „Sega Saturn Seagal“ ve spolupráci s Anthony Apes. Když ve 2D animaci Strýček zabíjí draka, tak je to odkaz na hru „Saint Sword“ z roku 1991. Následuje jak Strýček radí Mabel, což je odkaz na erotickou hru „Vizuální novely“ z roku 1994. Poté Strýček, Alicia, Edgar a Raiga bojují s gobliny, což odkazuje na hru „Golden Axe“ z roku 1989. (Yoshitsune)

Reklama

Reklama