Díra

Šokující příchody zcizujících prvků (pěvecké výstupy) posunují Tsaiovu sérii, pokud jsou jeho filmy sledovány chronologickým způsobem, do další dimenze. Jsem tím (zklamán) překvapen a fascinován, nejasketičtější vypravěč se začal i trochu bavit. Nejde jen o to, že jsou bizarní, bizarní (a přitom všední) už jsou totiž všechny ty situace, které Tsai pro Kang-sheng Leeho vymýšlí. (23.01.2011)

Vizionářská virová apokalypsa konce roku 1999 (srovnatelná s tou z roku 2020) se řine jako nekonečný proud vodního živlu uzavřenou oblastí. Díra v podlaze se stává jedinou komunikační spojnicí dvou existencí. Temná mračna neodvratitelné zkázy neočekávaně rozjasňují hudební vstupy, které nás pohladí na srdci v časech dnešních a snad i těch budoucích. (25.03.2020)

Ming-liang Tsai je bezpochyby zajímavý režisér a dokázal mi to už zatím ve všech filmech, co jsem od něj zatím viděl (Cesta na západ, Chodec, Sbohem Dragon Inn), ale v Díře se mi potvrdilo, že tenhle člověk prostě umí. Úplně ze začátku jsem se bál, jestli ty žánry budou fungovat všechny, přece jenom, schéma Drama/Muzikál/Fantasy/Sci-fi (mělo by to tam být. psal jsem, ať to přidají). No, asi po 15 minutách moje obavy byly pryč, protože to do sebe zapadlo fakt skvěle. Dramatický příběh se s muzikálovými čísly a sci-fi prvkem opravdu hodil dohromady. A příběh se mi taky moc líbil, akorát úplně nechápu, proč to tu někdo v komentáři přirovnává ke Stalkerovi. K němu to má příběhem fakt daleko, to spíš Drž si šátek, Tatjano, i když i tak dost vzdáleně, ale určitá podoba tam je. Co se dlouhých záběrů týče - tady mě to vůbec nenudilo. Tak jo, u některých scén by nebylo špatný to trošku zkrátit, ale jinak fajn. Samotná muzikálová vystoupení super, do filmu skvěle pasovala (i když se to na první pohled nezdá), především to první a poslední. A hlavní herečka je dost sexy, hlavně když tam zpívá. Nakonec dávám Díře plný počet, protože tohle se mi fakt líbilo a sám bych nečekal, že by se mi nějaký film od Tsaie líbil natolik, že bych mu dal tolik. No, tenhle režisér umí ještě líp, než jsem si myslel. Tak jsem zvědavý, jak se mi budou líbit další jeho filmy. 5* P.S. : Zvedl jsem hodnocení na 84% (26.02.2019)

Na konci roku 1999 se v Tajpeji šíří podivný virus, nutící lidi chovat se jako brouci a vyhledávat temná zákoutí, než následně zemřou. Po nucené evakuaci zůstává v karanténě jen několik osamělých zoufalců, odmítajících opustit chátrající domovy. V jednom z bytů zanechají dělníci díru v podlaze po nevydařené opravě a překvapený nájemník nechtěně naváže kontakt se sousedkou o patro níž. Minimalistický a dystopický polo-muzikál nese typický rukopis Ming-liang Tsaie: dlouhé statické záběry, nehybná scéna, absurdní zápletka, citlivý ponor do hlubin lidského odcizení a samoty i hlavní hrdina proplétající se téměř všemi jeho filmy. V apokalypticky deštivé krajině vylidněného sídliště přežívají obě hlavní postavy ve stavu mrtvolné existenciální osamělosti, než jejich apatii nalomí nedobrovolný průnik do světa jiné lidské bytosti. Ve fyzicky i symbolicky narušené mezilidské bariéře se tak objeví náznak naděje... Vizuálně strohý styl vyprávění prokládají a posouvají vpřed hudební čísla s písněmi režisérovy milované Grace Chang. (20.10.2010)

Skorodystopická skorogroteska na téma velkoměstského odcizení a samoty; a také neméně osobitý, místy roztomilý a v závěru dojemný milostný příběh, který skoro skončí špatně. Režisérovo rozhodnutí dát snovým představám hrdinky (a zároveň jakýmsi vinětám uvozujícím jednotlivé úseky vyvíjejícího se vztahu) podobu muzikálových výstupů dílku nepochybně prospělo, i když  mi samotná hudba spíš lezla na nervy.  Zajímavý pohled jistého kritika: celý film je vlastně jakési abstraktní porno, při němž šmírujeme pohlavní styk dvojice v misionářské poloze; teprve na konci se dočkáme emancipace. (23.11.2023)