Barva Boha
Rang-e khoda
The Color of Paradise
Obsahy(1)
Mohammad, chlapec asi desetiletý, tráví školní rok v teheránské internátní škole pro slepé. Na prázdniny se těší domů na venkov, kde ho čeká láska babičky a dvou sester. Ovdovělý otec si však mezitím zařizuje nový život a zvídavý, ale slepý syn mu plány na ženění s bohatší nevěstou jen komplikuje. Zatímco malý Mohammad, ochuzený o důležitý fyzický smysl, vnímá zbývajícími smysly všechno kolem sebe jako malý zázrak, jeho otec je vnitřně zaslepený svým jediným cílem. Aby se Mohammada zbavil, odveze ho jedné noci z domova tajně. Nechápe, že se zbavuje toho nejcennějšího, co má. A bude muset ujít ještě kus cesty po svém osudu, než svého syna opět najde. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
kdyby nebylo posledních čtyř sekund filmu, dal bych pouze 3* ()
film, který vás dostane svou citovostí, lidstvím. Skvělý snímek o sociálním cítění. ()
najbrilantnejšie natočený film ,aký sa dá vzhliadnuť na pomedzí PanArabského a ostatného sveta. vôbec nechápem, či to herci hrali, alebo to aj v priamom prenose zažívali??? ak by sa dalo, posuniem ho 1000 bodmi medzi prvých 5 filmov, ktoré sa oplatí vidieť..len o tej prírode sa človeku musí snívať. ()
Ovšem jak natočili ten canyoning - to bych ráda znala detaily ! Barvy louky náhodou krásné, lekce z přírodního stavitelství a moudrosti některých babiček ( taky chci takovou ) poučná ! Žijme a integrujme ! ()
Já po íránski neumím , ale něco v tom filmu bylo , co si párkrát za život klade každý člověk . PROČ TO JE TAK A NE JINAK ???????????? A O TOM TEN FILM JE . . . ()
Jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem kdy viděla ...Hudba, příroda, herci, příběh ...všechno do sebe zapadlo jak do krabičky ... Nevím jestli si ho někdy ještě pustím aniž bych nebrečela už předem ...Chytne vás za srdce a už nepustí ...Vážně ... ()
Za mě nejlepší a nejsilnější z Majidiho filmů. Malý slepý chlapec Mohammad, navštěvující internátní školu pro nevidomé, se chystá na prázdniny na venkov k milované babičce a sestřičkám, ale otec, který si namlouvá ženu z vyšších kruhů, by ho nejraději nechal ve škole. Už jen tahle scéna rve srdce citlivého člověka. Ovšem pozor, Mohammed není přes svůj handicap představován jako chudáček, žije stejně bohatý život jako jiné děti, svými ostatními smysly vnímá svět tak bohatý jak jen ho může takový slepý mládenec "vidět", slyšet, cítit, a i proto je v divákovi budován ohromný pocit rozhořčenosti vůči jeho otci, který ho má jen za "mrzáčka". Příběh je ze země nám tolik vzdálené, ale, ruku na srdce, třeba také znáte někoho, koho zklamalo vlastní dítě něčím za co samo nemohlo... ()
Přirozený snímek z prostředí chudé osady zasazené do panenské iránské krajiny daleko od civilizace. Musím se přiznat, že si mě získaly už první minuty bez obrazu, kde bylo patrné, že jedna etapa končí a nová, zatím zcela neznámá, začíná. Majid Majidi nás seznamuje s hereckými rolemi postupně a důkladně, divákovi nechává dostatek prostoru k tomu, aby si každého z nich prohlédl skutečně zblízka. Osmiletý slepý Mohammed postrádá lásku od svého otce, proto ji hledá u Boha, kterého se pokouší nalézt v přírodě prostřednictvím "čtení" hrbolků na kamenech a rostlinách. Věří totiž, že je na nich Bůh zakódován braillovým písmem. Otec Hashem, nešťastný a tvrdě pracující vdovec, vidí v Mohammedovi překážku ke svému štěstí. S pocitem sebelítosti a přesvědčením, že byl od života potrestán již několikrát, hledá řešení, jak zmírnit tíhu tohoto břemene. Babička Aziz svého vnuka miluje a ctí jeho řádné místo v rodině. Svět přírody a umění radovat se z každé maličkosti Mohammeda učí právě ona. Přestože ve filmu vystupují i další osoby, vazby mezi právě těmito třemi zde vytvářejí velmi poutavý trojúhelník v rodinném systému. Odnáším si silný zážitek a moudro, že radost z Bytí můžeme prožívat jen tehdy, pokud neselektujeme jen to příjemné, ale jsme schopni také přijmout rány osudu i ostatní bolestné okolnosti. Právě tento risk otevírá lidská srdce a usnadňuje skutečně žít. Mám ráda filmy, které ve mně nenuceným způsobem vyvolávají sebereflexi a toto dílko s prvky súfíjské symboliky mezi mé oblíbené rozhodně patří. ()
Smekám, Majid Majidi má opravdu talent pro citové filmy, tenhle je vážně úžasný, líbil se mi více než Božské děti. Už od začátku filmu jsem si řekl, že tohle se mi bude líbit a přesně tak, vše bylo dokonalé. ()
S chutí jsem se vřadil do mezinárodního davu diváků, kteří podlehli citovému nátlaku tohoto slzodoje s katarzí. Pokusit se proměnit téma samo o sobě srdceryvné (nechtěné slepé dítě) v silné umělecké dílo je samozřejmě riskantní podnik. Ale ačkoli mě jiní íránští režiséři zaujali víc, Madžidi dovede jako málokdo skloubit filmové umění s potřebami masového diváka a s obdivuhodnou jistotou se pohybovat na hranici kýče. "Barva ráje" (doslova prý "Barva Boha") stejně jako většina ostatních autorových děl vzhlíží k italskému neorealismu (dokonce cituje z konkrétních děl tohoto proudu) a kolísá mezi sociologickou / etnografickou studií, společenskokritickým prohlášením, humanistickým dramatem, jinotajnou bajkou a pohádkou. Pro některé diváky je taková směska těžko stravitelná ; mně vyhovuje, dokonce se mi párkrát připomněl sám Chaplin. Douška týkající se nepříjemného zvuku, který se v druhé půlce filmu opakuje jako zlověstný refrén : jeden kritik v něm slyšel vlčí vytí, podle mě by mohlo jít spíš o křik nějakého ptáka (divokého krocana??), vykládaný místními jako předzvěst neštěstí. ()
Nádherný film z Íránské kinematografie, který překvapí hereckými výkony a hlavně příběhem. Mladý herec, který zde hrál slepého chlapce, byl naprosto úžasný. A ta nádherná krajina připomíná naši. ()
Děj se točí kolem asi desetiletého chlapce Mohammada, který je nevidomý a tráví školní rok v teheránské internátní škole pro slepé. Po školním roce odjíždí na venkov, kde ho čeká láskyplná babička a jeho dvě sestry. Jeho otec, který je ovdovělý si ovšem plánuje nový život bez Mohammada. Slepý, zvídavý chlapec mu přidělává jen komplikace se vdavky s bohatou nevěstou. Ačkoliv je Mohammad slepý, tak vnímá ostatními smysly věci kolem sebe jako zázrak. Jeho otec je ovšem vnitřně zaslepený svým jediným cílem a Mohammada se snaží odstřihnout od svého života. Jednoho dne ho odveze tajně z domova k Ali Fatemi – nevidomému stolaři, kde se má vyučit. Babička Mohammada záhy umírá a Ragezanův sňatek také neproběhne. Ragezan si uvědomil, že ztratil téměř všechno, až na syna, kterého poté opět nachází. Velmi poutavý film o schopnosti přijetí nevidomého syna. Až ztráta absolutně všeho, poučí otce aby se zaměřil na to nejcennější, ale na druhou stranu nejvíce přehlížené, svého syna. ()
Čo Peržania robia výborne je poézia. Poézia silná, krásna - vo svojej kráse smutná (či v svojom smútku krásna?) A tento film rozplakal všetkých, s ktorými som ho pozerala, možno sme len banda senzibilov, ale určite to nie je jednohubka k obedňajšej prestávke. Život samotný, zasadený medzi farebné kvety, šum vetra a obyčajných ľudí, ktorí proste chybujú a myslia ako ľudia. Herci skvelí. ()
Neuchvátilo tak, jaké je hodnocení ale dát méně hvězd bych si nedovolil. Navíc nelituju, že jsem film viděl. Chvíli na něj nezapomenu, pak nádhrerná krajina a neskutečný poměry místních vesnic. Jestli to byl rok 99, tak to je mazec. V Emerice se už v 60. letech jezdilo v kabrioletech mezi mrakodrapy. Jo a ten zvuk v lese byl děsivej! ()
Související novinky
Seminář íránských filmů
Filmový klub ve Veselí nad Moravou pořádá ve dnech 19. - 21. 3. 2010 Seminář íránských filmů. Program nabídne nejenom íránské filmy, které se již promítaly v našich kinech jako např. Klíč, Chuť… (více)