La casa dalle finestre che ridono

Avati točil horory jen zřídka, ale když už se k tomuhle žánru odhodlal, slavil úspěchy, alespoň co se fanoušků týče. The House with Laughing Windows není zcela klasickým giallem, ve kterém řádí maskovaný vrah v černých rukavicích. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra vesnice uprostřed mokřad, jejíž obyvatelé skrývají tajemství. Divák tu prostě cítí, že není všechno v pořádku. Napětí se chvílemi zažírá pod nehty a stále víc začíná být jasné, že zlo tu má nečekanou, neuchopitelnou podobu. Závěr je vygradován naprosto excelentně, škoda jen toho prostředku, v němž se nic neděje. Jinak název mi přijde nesmyslně zavádějící. (27.10.2011)

Svojho času to musel byť totálny shocker a minimálne čo sa atmosféry týka, má tento snímok čo ponúknuť aj dnes. V natoľko absurdnom psychu je skutočne nemožné hľadať akékoľvek nedostatky ohľadne deja, divák je veľmi skoro prinútený odhodiť i to najmenšie racionálno a bezmocne sa nechať viesť do najčiernejších zákutí zlotrilých duší, ktoré sa po celých sto minút pramálo starajú o akékoľvek pravidlá a v priebehu päťminútového finále ich nie len vysmejú a pochovajú do najhlbšieho zabudnutia, ale nadôvažok tak urobia s notnou dávkou zvráteného šarmu - skoro až neodolateľne... Dokonalé dielo! (02.04.2007)

Tento film má bezpochyby, jak zde všichni píší, skvělou atmosféru, ale i vcelku spletitý děj, což zachraňuje fakt, že i přes nedostatek „akce“ a dlouhou stopáž film příliš nenudí. Jenž pokud začnete nad filmem trochu přemýšlet, abyste odhalili všechny dějové kličky, vytane najednou značný počet nelogických věcí. Dalším nešvarem je to, že lekačky, mající podporovat atmosféru, jsou díky režii odhaleny těsně předem a vzhledem k průhlednosti ve mně vzbuzovaly spíše smích nežli úlek a ke všemu nemají žádný smysl (nic po nich nenásleduje). Po zhlédnutí filmu doporučuji přečíst si fórum k tomuto filmu na IMDB, které vám odhalí něco, co bez znalosti Italů prostě nemáte šanci pochopit. Chtěl jsem dát čtyři hvězdy, moc chtěl, ale nejde to. 60 %. PS: Nevím, proč se jmenuje film Dům smějících se oken, když tam nehraje žádnou roli. (06.03.2009)

Bežný divák sa unudí takmer k smrti, ale divák náročný, žánrový fanda či fajnšmeker sa budú baviť kráľovsky. U mňa v tomto prípade prevládol divák s prvej spomenutej skupiny. Snímok sa totižto derie dopredu ako slimák z chladničky jednej z ústredných postáv. Je vizuálne málo nápaditý a krotký. A také ja nie veľmi rád. Obstojný záver už potom nedokáže nič vylepšiť. (20.04.2012)

Prvních pár minut mě nalákalo na očekávání přesně toho starého italského ďábelsky strašidelného hororu, co mám tak rád. Děsivá freska na steně kostela v malém zapadlém venkovském městečku, které na první pohled něco skrývá, zmínky o tajemném mrtvém bláznivém malíři posedlém smrtí, který fresku nedodělal a jeho dvou sestrách, postupné odhalování tajemství, kvůli němuž zemře první člověk... jenže z toho nakonec skoro nic nebylo. Hodinu se, až na naprosto šílenou scénu s hlemýždi, skoro nic neděje, o všem se pořád jen mluví, atmosféra se drží při zdi tak moc, že koukáte spíše na trošku mystičtější částečně romantický thriller než horor, aby se naplno rozjela do konečně nahuštěných závěrečných 10 minut... Čekal jsem to trošku temnější, a stačilo by k tomu málo, takhle je to docela nuda. Má to ale výbornou hudbu. 2,5* (17.08.2009)