Režie:
Djibril Diop MambétyScénář:
Djibril Diop MambétyObsahy(1)
Snímkem Touki-Bouki se Džibril Diop Mambety radikálně vepsal do kinematografických dějin. Režisér přetavil své sny o svobodném výrazu do esteticky zcela novátorského tvaru. Takřka amorfní dějová linie (pasáček krav Mory a studentka Anta potřebují nutně sehnat peníze na kýženou cestu do Francie) se prohýbá pod nezadržitelným proudem vizuálních asociací, košatou polyfonií zvuků a pod dialogy, místy vedenými poetikou nonsensu. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (11)
Prvotní razantní změna nálad (malebné záběry průvodu stáda, podbarvené píšťalovou melodií, střídá explicitní průřez praxí v jateční hale) předznamenává, že půjde do jisté míry o – dobově příznačný – úvahový film-komentář evropského střihu. V modernisticky, godardovsky skotačivém rytmu, s chutí k experimentování s formou, rozvádí Mambéty jednoduchý příběh „bláznivého Moryho a Anty“, kteří v sedle motocyklu s býčími rohy na řídítkách brázdí dakarské okolí a pokoušejí se získat peníze na lákavou cestu do Francie, o které již dávno sní. Svěží snímek (oceněný v Cannes) plný rozpustilé hravosti i šťavnatě nepříjemných momentů (opakování řízných detailů skotu) je rozhodně jedním z neopominutelných afrických počinů, majících co nabídnout i pro diskusi v rámci post-koloniálních perspektiv. Klíčová montážní metafora připodobňující možný osud Afričana v azylu evropské cizoty k poraženému zvířeti vysvětluje, proč se Mory při nástupu na loď svého plánu nečekaně zalekne a Antu ponechává samotnou na cestě k daleké nejistotě... ()
Zpětně mě napadá otázka, co že mi vlastně na tomto filmu tolik vadilo - protože snímek je to celkem originální. Snad to bylo mou momentální náladou, snad faktem, že africká kultura mi nic moc neříká - kdo ví - možná bych se ráda podívala ještě jednou, čemu že jsem to vlastně dala ubohé 2* (pamatuji se, že po skončení promítání jsem uvažovala dokonce o "odpadu" - ale proč?). ()
Přečetl jsem si tu pár recenzí a jsem z nich poněkud zmaten. Film se mi totiž zdá naprosto srozumitelný. Nepřipadá mi ani kdovíjak avantgardní, či experimentální. Těžko říci jak bych reagoval kdybych ho viděl v době jeho vzniku a bylo by mi tolik kolik je mi dnes a měl tím pádem jiné zkušenosti. Takhle je to pro mne "jen" výborně natočená a skvěle zahraná záležitost. Což není málo. Konec vnímám i tak, že si divák může vybrat zda Anta do Paříže odjela, či nikoliv. Ve filmu se pracuje s podobenstvím, použité drastické záběry z porážky zvířat mě, na rozdíl od jiných diváků, nenadchly svojí "senzačností", ale myslím, že rozumím tomu proč byly použity. Má žena tyhle pasáže bohužel nerozdýchala a od obrazovky odešla. I tak, bohužel, mohou působit. Velice silný film. ()
Senegalský film Djibrila Diopa Mambétyho kompletně namluvený v místním dialektu Wolof je považován za jeden z prvních afrických experimentálních snímků, ovlivněných hlavně evropskou Novou vlnou. Mambéty do senegalské kinematografie zanáší taktéž prvky spojené s francouzským Novým románem (dekompozice reality, střídání časových rovin), jež propojuje s tradicí místních mýtů a příběhů. V tragikomickém příběhu o dvou outsiderech (Mory a Anta), kteří nevinnými podvody touží získat peníze na vysněnou cestu do Paříže, se režisér vyrovnává se syndromem postkoloniální doby a na osobě Moryho zosobňuje svůj intimní postoj k zakořeněným africkým tradicím. Čím ovšem Cesta hyeny ční nad ostatní tamější produkcí je novátorský způsob filmové řeči (leitmotiv zabíjených zvířat, lehce surrealistické a alegorické sekvence, subtilní hudba), s nímž potom pracuje řada afrických režisérů včetně Ousmanea Sembeneho. Vřele doporučuji... ()
Mladý senegalský pár, sa podobne ako celý film, vymyká miestnym konvenciám. Miesto toho, aby sa Anta a Mory zaradili do poslušného kolobehu pastieri-statok-rodina, neustále brázdia miestne cesty motorkou ozdobenou kravskými rohmi. Popri tom snívajú o úteku do vysneného Paríža. Naivne zosnovanými krádežami a podvodmi, končiacimi najčastejšie fiaskom, sa snažia zarobiť si na cestu loďou do Francúzska. Predstavy o živote v prepychu im však neustále zráža vidina krvavej porážky kravy na bitúnku. Symbolizuje pád a možný neslávny koniec v idealizovanom západnom raji. Nelineárny dej-nedej opakuje hudobné motívy, citácie i situácie, zasadené vždy do trochu iného kontextu. Vynechané pointy epizód a občas sťažka pochopiteľné situácie si divák môže leda tak domýšľať. O niečo pochopiteľnejšími sa hádam môžu stať uvedomením si prepletenia väčšinového islamu s prvkami vúdú rituálov, magických tancov a kadejakých zariekavaní s pomocou amuletov, ktoré spôsobia, že realita sa zrazu stáva behom odnikiaľ nikam. Alebo predsa zo Senegalu späť do Senegalu, z Dakaru do Dakaru, bez toho, že by ho aktéri čo len na sekundu opustili. Zaujímavá, hravá, hudobne i filmársky pestrá záležitosť pre všetkých, čo majú radi aj filmové zážitky veľmi vzdialené lineárnemu, príbehovému videniu sveta. ()
Galerie (11)
Photo © Cinegrit/Studio Kankourama
Zajímavosti (2)
- Během produkce filmu byl režisér Djibril Diop Mambéty zatčen za účast na protirasistických demonstracích v Římě. S pomocí Bernarda Bertolucciho, Sophie Loren a právníků z italské Komunistické strany byl propuštěn. Komunistická strana po něm později požadovala velké finanční kompenzace za vynaložené úsilí při obhajobě. (Joudec)
- Film se v roce 2010 umístil na 52. místě v žebříčku „100 nejlepších filmů světové kinematografie“, který vytvořil časopis Empire. (Joudec)
Reklama