La niña de la comunión

„Hlavně nebal vidláka, chtělo by to světáka!“ Radila Rebe. „Ideálně z Barcelony nebo z Plzně, to jsou fešáci,“ upřesňovala nosatá a pyskatá Rebe své, na Španělku až podezřele hezké kamarádce. Sara natěšeně přikyvovala a hned způsobně vyplázla jazyk, jak při přijímání, jenže ne na hostii, ale na pilulku extáze. To je pak těžký, užívat si strach o hrdinky, když mi je hned zkraje představí jako dvě zpovykané nány, které imrvére žvýkají, v kostele hlasitým hovorem ruší bohoslužbu a místo večerního studia Almanachu cudné panny utíkají pařit na diskošku, s bohulibým plánem ožrat se, zfetovat a pak si lehnout pod nějakého namachrovaného hezounka. ZRCADLO NA SKŘÍŇCE: [][] Je zamžené. To v hororech bývá. Ha! A co ten závěs u vany? Nepohnul se? ... RYC! Jo jo, tahle lekačka se povedla. Honem do koupelny, servat z tyče náš koupelnový závěs. Sichr je sichr. Kdyby se po něm Faustka ptala, svedu to na rybenky. [][] Finále dalo vzpomenout na Panenky a jejich duše. Teď už jen najít nějakou mast na ty hnusné fleky, co se mi objevily na kůži. Tři, docela velké. (05.12.2023)

Co z toho, že v hlavní roli hraje hezká holka, když je to zároveň vypatlaná husa, stejně jako její kámoška, stejně jako jsou vypatlaní všichni jejich vrstevníci i všichni dospělí včetně jejich rodičů, kteří buď neustále hystericky řvou, nebo něco zakazujou, nebo lžou, nebo jsou to svině... Prostě taková neradostná sonda do neradostného života ve španělském (pardon, vlastně katalánském) maloměstském prdelákově 80.let, tak trochu i sociální drama... A jako by vší té beznadějné nudy a splínu nebylo okolo dost, ještě do toho ze záhrobí vstoupí pomstychtivé strašidlo, které vás dohání k sebevraždě. A ve finále si s vámi diváky rejža jako nádavkem parádně vytře zadek. Takže neváhejte a jděte do toho, zase tak úplně špatnej film to náhodou není a oproti příbuzným filmům ze zámoří je to příjemná změna. (20.05.2023)

Víctor García nie je žiadny španielsky Iniesta na filmovom plátne. Čo doposiaľ natočil, to je na priemernej úrovni, prevažne na dobrých základoch vyskladané, avšak nikdy nie dostatočne dotiahnuté. No a presne tak pôsobí aj "La niña de la comunión". Má to miestami veľmi slušné pasáže, kedy si človek povie: "konečne zdarilá, španielska ducharina", lenže ako Ja nikdy nebudem Spišiak, on zrejme nikdy nebude Wan-om. Každopádne, krivdil by som keby napíšem - toto je zlý horor. Nie, nie je. Je to dobrý film, ktorý si pozornosť fanúšika žánru zaslúži, pričom si García môže odfajknúť svoj prvý, skutočný, filmársky zárez na pažbe. Inak zniesol by som aj pokračovanie. Medzi 3-štyri a vďaka EvilEnkovi za tip. (01.05.2023)

Štyria mladí skončia po diskotéke v lese, kde nájdu podivnú starú bábiku. Tá patrila dievčatku, ktoré pred rokmi záhadne zmizlo. A je jasné, že hlavní hrdinovia budú musieť pátrať po minulosti, pretože začnú mať desivé vízie, na tele sa im začnú objavovať škaredé škvrny a duch im nenechá len tak ľahko vydýchnuť. Všetky atribúty dobrého duchárskeho hororu boli splnené, od sympatických postáv, cez atmosféru až po hnusnú vizáž ducha. Originalite opäť nezatlieskam, ale ináč som spokojný. Španieli majú proste tento žáner v krvi. Pre milovníkov duchárin skvelá voľba na večer. (09.04.2023)

Prozatím má film celkem pozitivní hodnocení ale já musím jít proti proudu. La niña de la comunión je za mě další tuctovou, nikterak originální a tudíž spíš nudící duchařinou, která nepřinese nic co by nebylo k vidění už někde jinde. K tomu minimum hororové atmosféry, minimum napětí a k tomu klasicky pár nefunkčních lekaček. Někomu ale ke štěstí stačí málo. A milovníci duchařin(což já nejsem) si evidentně přijdou na svý. Takže s chutí do toho. Jako bych nic nenapsal. (21.05.2023)