Čtyři malí dospělí

Není to sonda do problémů a radostí polyamorního vztahu a když už, tak spíše těch radostí, protože problémy jsou spíše naznačeny, aby je ihned vyřešilo odlehčení. Děj se zaměřuje především na Juulii a Matiase, na první pohled dokonalý pár, u nějž vlastně k nevěře není důvod. Přesto tu je a podle všeho nemá jiné řešení. Jejich cesta k polyamorii je vůbec nejsilnější, fungují v ní emoce a řeší se skutečné problémy a překážky. Ti dva jsou díky svému povolání nejvíce na očích, což je vlastně další ze zajímavých stran filmu, přesto se však nic neprovalí a když už ano, všichni tak nějak chápou. Rozumím, má to být i komedie, ale pocit, že to celé mohlo mířit výše, ten jsem měl. Vůbec závěrečná scéna zúčtování všech ve vztahu a vánočního posezení u rodičů, mohly být bez odlehčení údernější. 65% (12.02.2024)

70 %. Sejde se pastor, prodavačka v knihkupectví, liberální politička a drag queen... To není začátek stereotypizujícího vtipu, nýbrž mikrosociální filmové sondy na téma polyamorie. Ta přitom není cílem, ale prostředkem: její pomocí se zkoumá povaha lidské ješitnosti, pokrytectví, ale i obětavosti a smyslu pro empatii. Film to není banální a jeho melancholická hudba i komornost mi svědčila. Jen se mi zdá, že nabídl mnoho vrstev a žádnou katarzi. Vše jsem si vyřešil ještě během projekce a nijak dlouze nehloubal. A to bych od podobných snímků moc rád chtěl... (09.02.2024)

Filmařsky bravurní, na 123 minutách i díky soundtracku stále nabušené, uchopeně provokativní, lidsky obyčejné. Film o obtížné a krásné touze milovat, důvěřovat a soubýt, odvaze vykročit a jednom z posledních velkých tabu takřečeně pluralitní společnosti. Jak říkal jeden Vašek: když proti tomu řeknete jen slovo, hned z vás udělají vyvrhele a odpůrce evropské integrace (čti existence společnosti). (22.01.2024)

"Píchali jste spolu?" "Ne." "Ale penis má?" "Jo, má..." Tak trochu reklamní plakát na polyamorii. Ne, že by tu všechny chvíle a všechna slova byly hezké, ale vždycky je tu někdo, kdo je natolik pozitivně nabit, že všechno zlé stačí v dobré obrátit. Nejsem si zcela jistý, zda to tak spolehlivě funguje i v životě. Tak jednoduché to asi nebude - čím víc je vás na to, tím může být snazší někoho takového najít, ale na druhou stranu zase čím víc lidí v jednom svazku, tím hůř se slaďují... (04.02.2024)

SCANDI 2024: Škandinávsku tvorbu mám rád už vyše desiatich rokov, ale Fíni mi z tých štyroch (piatich) krajín rezali vždy najmenej. Toto bol však ďaleko najlepší fínsky film, aký som kedy videl. Polyamoria prišla do našich slovníkov len toť nedávno, niekedy spolu s covidom a ja som k tomu konceptu spolužitia zaujal apriori negatívny postoj. Mohol za to určite aj fakt, že ho komunikovali predvšetkým senzáciechtivé influencerky. Tie boli samozrejme happy, fresh a nad vecou - tak ako aj všetci ich polyamorní partneri. Štyria malí dospelí však geniálnym výberom postáv hovoria už o manželstve štyridsiatnikov, kde sa polyamoria stala z núdze cnosťou, keď už bola odhalená nevera. Tvorcom slúži ku cti, že ako hlavné postavy tu nie sú len spomínaní manželia, ale plnohodnotne sa venujeme aj ich partnerom. Film nazerá do vnútra všetkých štyroch postáv a to škandinávsky autentickým spôsobom. Scény - napr., kde sa všetci štyria navzájom zverujú, čo ich na takom spolužití trápi, alebo záverečná scéna spred kostola, kde svojich druhých partnerov predstavujú rodinnému známemu sú skutočné - nemáte pocit filmovej štylizácie, ale toho, že to je naozaj život. Film nadovšetko nesúdi - nehovorí svoj názor, či je polyamoria správna, alebo nie. Akurát nám hovorí, aké ťažké to pre dotyčných musí byť (a to je kontrast oproti tým hustým rečiam mediálnych propagátorov). Film nemožno neporovnať s dánskou Komúnou, ktorá niesla podobnú tématiku, no nebola tak realistická (ale skôr štylizovaná) (27.01.2024)