Cześć, Tereska
Hi, Tereska
Ahoj, Terezka
Režie:
Robert GlińskiKamera:
Petro AleksowskiHudba:
Jacek KuśmierczykHrají:
Aleksandra Gietner, Karolina Sobczak, Zbigniew Zamachowski, Małgorzata Rożniatowska, Krzysztof Kiersznowski, Violetta Arlak, Andrzej Chudy (více)Obsahy(1)
Päťnásťročná Terezka sa učí za krajčírku. Chudobná paneláková štvrť jej nedáva nádej na šťastnú budúcnosť, no ona aj tak sníva o kariére módnej návrhárky. Doma však pre svoje sny veľa podpory nenachádza. Otec sa len málokedy odtrhne od fľašky a matka sama len ťažko zvláda prácu, starostlivosť o rodinu a domácnosť. Terezka sa preto upne na skúsenejšiu spolužiačku Renatu. Spoločne si poza školu užívajú cigarety, alkohol, i prvé erotické kontakty s dospievajúcimi chlapcami. V panelákovej džungli sa Terezkin detský a naivný pohľad na svet rýchlo mení. Pochopí, že jedinou obranou pred krutosťou môže byť tiež len krutosť. Film režiséra Roberta Glińskeho poskytuje takmer dokumentaristický pohľad na životné šance detí dospievajúcich v neradostnom prostredí postsocialistickej mestskej periférie. (RTVS)
(více)Recenze (61)
Az nezucastnene ci dokumentarne natocena socialni sonda do jedne polske rodiny, ve ktere zije jedna dospivajici holka. Ukazka toho, jak spatni kamaradi dokazi dite v puberte negativne ovlivnit a privest na sikmou plochu. Rodice Terezky nebyli idealni, pokud by vsak nepoznala Renatu, verim, ze by se brzy stala na ucilisti premiantkou. Film, ktery nikoho nesoudi, jen ukazuje zivot a agresi nejmladsi generace, nejen na polskych sidlistich (samozrejme takovi nejsou vsichni). Na duveryhodnosti prida i fakt, ze hlavni detske herecke predstavitelky byly vybrany z detskeho domova. Velmi dobry film, skoda, ze je u nas polska kinematografie tolik nedocenena. ()
Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě dostal. Velmi aktuální výpověď o odcizující šedi sídliště (tato šeď byla ještě umocněna tím, že film je černobílý) a dospívání v něm. Polská sídliště se jistě zas tak neliší od těch českých. Terezka v podání Aleksandry Gietner je komplikovaná živoucí postava a její přerod z nevinné malé holčičky ve zmatenou puberťačku, která se má stát dospělou ženou je fantasticky ztvárněn. Nedokážu přesně popsat čím, ale všechno v tomhle snímku je působivé a krutě pravdivé. Pro mě jeden z nejzajímavějších filmů za poslední rok. ()
Dost otřesné. Po pravdě řečeno, bych něco takového zrovna od polského filmu nečekal. Vynikající jako kvalitní, značně objektivní dokument vysoké vypovídací kvality. Především při zachování naprosté absence přislizlostí všeho druhu a byť jen náznaků "populismu" (I tomu invalidnímu příběhu jsem uvěřil do písmene.) ()
Krásná ukázka toho, na jak rozdílné úrovni je porevoluční kinematgorafie u nás a v Polsku. Nechci být skeptičtější než je nutné, ale obávám se, že v dohlednu se žádný současný český filmař syrovostí, věrohodností ani silou aktuálního tématu takovýmto dílkům nemá šanci přiblížit...neumíme to, asi jsme na to vnitřně moc pohodlní. ()
Velmi uvěřitelný a realistický snímek o mladé holce, která sama ještě nemůže vědět kým vlastně je a co od života čeká. A tak hledá, zkouší, nechává se strhnout davem. Však to všichni známe. Možná vás nic nepřekvapí, ale rozhodně vás tahle černobílá, depresivní psychologická hra strhne s sebou a nenechá vás v klidu do poslední minuty. Opravdu zdařilá podívaná od velmi nadaného režiséra. ()
Galerie (42)
Zajímavosti (4)
- Natáčanie filmu spočiatku sprevádzali produkčné ťažkosti. Scenár po dlhé štyri roky odmietali všetci producenti. Režisér sa rozhodol film realizovať na vlastnú päsť a doslova v podmienkach „no-budget". Presvedčil spolupracovníkov, aby pracovali bez honorára. Po niekoľkých dňoch sa natáčanie zaseklo na mŕtvom bode a všetko nasvedčovalo tomu, že nikdy nevznikne. Nakoniec sa však našiel producent a do projektu tiež vstúpila štátna televízia. Snímku sa nakoniec podarilo natočiť za normálnych produkčných podmienok. (Jello Biafra)
- Predstaviteľky hlavných úloh Aleksandra Gietner (Tereska) a Karolina Sobczak (Renata) boli v dobe natáčania chovankyne detského domova. Gietnerová sa neskôr vrhla na šikmú plochu, keď v roku 2004 bola odsúdená za účasť na ozbrojenom prepadnutí a držanie amfetamínu. (Jello Biafra)
- Tvorcovia snímky sa rozhodli pre paradokumentárnú formu. Mnoho záberov dlhým objektívom vzniklo obyčajným pozorovaním prostredia varšavského sídliska. Pre čiernobiely obraz sa režisér rozhodol až po dokončení strihu. Robert Gliński tiež rezignoval na pevné dialógy i hudbu, ktorá by podľa neho "zabíjala pravdu". (Jello Biafra)
Reklama