Ohňostroje

Těžko se k tomuto italskému snímku hledají adekvátní slova. Celý film mi vyrazil dech, něco tak silného jsem dlouho neviděl. Mohl by to být obyčejný coming-of-age snímek z Itálie, jenže tohle není další Dej mi své jméno z Toskánska. Tohle je snímek vycházející z reálných událostí počátku 80. let na Sicílii. Vlna veder, vyprahlá příroda a horkokrevné emoce místních machistických buranů, kteří nesnesou, pokud se nějaký kluk nechová jako oni. Oba kluci postupně objevují lásku jeden k druhému, kterou ale musí přede všemi tajit, což na Sicílii, kde se prakticky všichni znají, dost dobře nejde. A ani vaše rodina není zárukou ochrany, spíš naopak. Giuseppe Fiorello, v Itálii poměrně známý herec, natočil svůj režijní debut natolik sebejistým způsobem, až se ani nechce věřit, že režíroval vůbec poprvé. Ohňostroje vynikají fantastickou kamerou, absolutně přirozenou chemií obou kluků i skvělým dobovým soundtrackem. Jako celek jsou Ohňostroje mistrovským dílem, které by mělo vidět více lidí. Pro mě osobně jedno z filmových překvapení letošního roku. (10.09.2023)

Kruté, realistické. Přesně vystižena atmosféra začátku 80. let nejen na Sicílii. Kdy existoval jen jeden model možné lásky mezi lidmi a vše ostatní byla jen zvrácenost. Kdy se od minoritně orientovaných odvracela i nejbližší rodina a oni museli od základu popřít sama sebe, aby v takovéto společnosti mohli vůbec žít. (28.04.2024)

Režijní debut a rovnou taková paráda. 80. léta, prosluněná Sicílie, mopedy, fotbal, ohňostroje a dva dospívající kluci, co si k sobě hledaj cestu. A nejspíš by jim to i spolu klaplo, kdyby lidi okolo nich nebyli takoví připosraní kokoti. Tradice, kultura, odkaz, hodnoty... a hlavně nevyčuhovat. Jedno dokonalý léto s hořkým koncem. (15.01.2024)

Nie Romeo a Júlia, ale Romeo a Romeo, ktorí mali tú smolu, že pod páľavým slnkom nežili v Starovekom Ríme, ale v dobe plnej neprajnosti voči sodomii. Som rád, že film upustil od nejakých explicitných záberov okrem pár božtekov a tak sa obsah ventricula nevyprázdnil. Inšpirácia skutočnou udalosťou, ale škoda, že ten záver nebol nakrútený, ale len dopísaný. Inak by sme sa dozvedeli aj šokujúcejšie informácie, a to SPOILER: vrahom bol len 13-ročný chlapec, a preto nemohol byť súdený. Zašlo to dokonca tak ďaleko, že podľa výpovede k vražde došlo aj so súhlasom obetí, ktorí boli presvedčení, že by nikdy nemohli žiť pokojne... (28.08.2023)

Ve svém režijním debutu vypráví Italský herec Giuseppe Fiorello o dvou sedmnáctiletých klucích, jejichž přátelství přerostlo v lásku, bohužel ale ve špatné době a na špatném místě. Děj se totiž odehrává na Sicílii v 80. letech, kdy je společnost (obzvlášť na italském venkově) silně homofobní.Tempo příběhu je pomalé a ve chvílích, kdy jsou na scéně jen kluci tak i s minimem slov. S tím kontrastují scény s Ninovou rodinou nebo komunitou sousedů a vrstevníků v městečku, kde bydlí Gianni. Ninova rodina je taková klasická italská, vícegenrační, rozvětvená rodina, kde se společně jí, hodně se mluví a všichni se vzájemně podporují a starají jeden o druhého. Gianni žije s matkou a jejím druhem, kterému vadí Gianniho orientace a často se proto hádá jak s ním tak s jeho matkou. Matka Giannihoho miluje, ale nedokáže se úplně smířit s tím, že podle ní ničí život sobě i svým nejbližším. Takže se střídají poklidné, téměř poetické záběry, které ukazují zrození první lásky se záběry plnými konfliktů a horkokrevných, výbušných Italů. Doplňují to dlouhé záběry na vyprahlou sicilskou krajinu, které dokreslují tíživou atmosféru.Asi nejvíc mě zasáhl motiv rodiny, která je milující jen ve chvílích, kdy odpovídáte nějaké zažité normě. Když matka říká Ninovi: „Ne Nino, divné věci by se dít neměly, musíme si dávat pozor,“ šel mi z toho mráz po zádech.Po technické stránce mě zaujala hlavně nápaditá kamera a úchvatné herecké výkony (Gianniho matka byla skvělá!). A k tomu to spravné jiskření mezi představiteli hlavních rolí...Jsem hrozně ráda, že jsem na tenhle nenápadný snímek do kina šla, protože se mi vážně moc líbil a přestože jsem ho viděla už v dubnu, rezonuje ve mně doteď.  PS: Zaznamenala jsem, že film je často přirovnáván k filmu Dej mi své jméno. Přiznám se, že když jsem poprvé viděla trailer, měla jsem z něj podobný pocit a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsme ho chtěla vidět. A jo, i v Ohňostrojích byly chvíle, které působily jako bezstarostný příběh o první lásce. Jen jich bylo zatraceně málo, ale vlastně mi nakonec ani tak nechyběly... (02.07.2024)